Petr Heteša v rozhovoru mluví o psaní bez iluzí, o slepých uličkách tvůrčího procesu, v nichž nemá cenu zůstávat, i o tom, proč se člověk knihami většinou neuživí, ale může si jimi zachránit rozum. Dojde ale i na Kulhánka, pondělní depky, Facebook, hudbu při psaní a na nové Brno 28, kde místo Jacka Danielse teče Kahan a brutalitu totality ředí studenti, kteří stejně nikdy nic neberou úplně vážně. Nechybí autorův nadhled, životní zkušenost ani chuť dělat si z reality legraci, i když občas stojí za starou belu.
Jo, a není z Prahy.
Jaký máte recept na období, kdy se psaní nedaří, člověk se zasekne a začne ztrácet půdu pod nohama, ale pořád ví, že chce psát dál?
No tak v mém případě, když se zaseknu, což je možné, tak většinou na nějaké věci, u které vím, že to nebude dobrý. Prostě to zruším a zkouším vymyslet úplně nové téma.
Nemívám nějakou depku z toho, že se mi nedaří, ale naopak zkouším být kreativní a vymyslet něco úplně jiného a nového, o čem si budu myslet, že to nakonec půjde a bude dobré. Ale stává se i to, že se k tomu kdysi rozepsanýmu třeba po třech letech vrátím, protože přijdu na způsob jak to dotáhnout. A většinou z toho pak vznikne sice něco úplně jinýho, daleko lepšího.
Co je podle vás nejčastější mylná představa o tom, co znamená být autorem a psát knihy?
No tak podle mě je úplně mimo ta myšlenka, že psaním knih se dá uživit.
Teda když pominu tu špičku, těch pár lidí, kteří se tím dokážou uživit a vydávají v obrovských nákladech. Jinak se tím uživit nedá a pokud si člověk myslí, že jo, tak to nemá cenu vůbec zkoušet. Já píšu, protože je to víceméně zábava, je to pro mě relax, a vůbec neuvažuju o tom, jestli to bude mít nějaký finanční dopad. Vyloženě to považuju za relax.
A pokud z toho je i nějaký benefit, že za to dostanu nějaký prachy, tak je to jen dobře. Ale určitě neuvažuju o tom, že bych se tím chtěl živit.
Co byste dnes z pozice zkušeného autora poradil svému mladšímu já v době, kdy jste začínal psát první knihu?
Poradil bych mu, ať píše co nejvíc, ať klidně píše do šuplíku, a pak, až bude mít v šuplíku třeba pět věcí, tak ať vybere tu nejlepší a zkusí ji někam poslat. Aspoň to byl můj případ. Protože jsem opravdu psal ne proto, abych z toho vytřískal nějaký prachy, ale jen pro zábavu. Tak jsem to takhle zkoušel, a víceméně jsem si napsal první čtyři nebo pět věcí, a pak jsem zkoušel uspět s tou, o které jsem si myslel, že by možná uspět mohla. A ona uspěla.
A kdyby to mělo být naopak, co by podle vás vaše mladší já poradilo zase vám?
Možná jsem měl začít dřív používat Facebook, který jsem dlouho zavrhoval, abych měl lepší zpětnou vazbu od čtenářů.
Když jste před chvílí zmínil ten Facebook, máte tam hezkou tradici s pondělními příspěvky: “Dobré pondělí všem!“ Jak to vzniklo a proč jste s tím vlastně začal?
Pondělí vzniklo tak, že pro mě je pondělí hrozná deprese. Já už v neděli večer vím, že přijde pondělí, a to je čistá depka. A věřím, že spousta lidí to mají stejně, tak abych jim aspoň to pondělní ráno nějak rozveselil, tak tam dám nějakou prostě totální blbinu. 🙂
A kde je beru? No internet je jich prostě plnej. To je naprostá studnice blbin. Takže s tím nemám problém.
Jak byste popsal Jiřího Kulhánka jako člověka a autora? Co podle vás znamená pro českou fantastiku?
No, Jiří Kulhánek, to je kult. O tom nemá cenu diskutovat. To je úplně jednoduchý. Prostě je to určitá ikona, která má v československé science fiction svoje místo, má svou stopu, kterou už nikdo nesmaže, a to je celý, to je hotový. Prostě je to kult a kultem už navždy zůstane.
Jak byste popsal váš tvůrčí proces – od úplného začátku, nějakého plánování, až po samotné psaní? Máte nějaké oblíbené techniky či postupy?
Je to stejný jako když projektuju barák. Základem je dobrá a stabilní nosná konstrukce. A tou je pro mě fungující story, příběh. Jakmile ten nefunguje a nedrží při sobě, tak se do toho nepoušítím. A hlavně musím mít dopředu vymyšlený konec. Iluze, že ho vymyslím až v průběhu psaní je fakt jen iluzí. To nefunguje. Musím znát prostě ten závěrečnej prapor na špici stabilní věže. No a když tahle konstrukce dokonale funguje, tak pak už ji zbývá jen osadit lidma, což už je většinou rutina.
Co bylo vaší inspirací při psaní jedné z mnoha vašich skvělých knih, “Co to žere a kde to spí“? Slyšel jsem, že v tom byla nějak namočená hudba?
Píšu výhradně večer a při hudbě. A tak mi to nedalo a na tuhle story ji prostě navěsil, což se přímo nabízelo, když polovinu příběhu odprezentuje moderátor nočního vysílání. Mý oblíbený sedmdesátky minulýho století, kdy snad v rocku vznikly ty nejlepší věci. A když už jsme u týhle knížky – u tý mi čtenáři vyčíitali, že ta hlavní hrdinka Moira je poněkud hloupá, ba přímo blbá, když se vydá do doupěte zlosynů bez glocka. Já ji ale miluju, protože nakonec stejně všechny převeze (ostatně jako většina ženských v mých románech).
Jak byste čtenářům stručně představil svoji nadcházející knihu Brno 28?
No, Brno 28, to je první kniha, která se neodehrává v Baltimoru, ale výjimečně v Čechách, dokonce v Brně, což pro některé fanoušky bude určitý šok.
Pro mě ne; já jsem z Brna.
Výýýborněěě. :))
Vy jste Brno zažil i nějak déle než jenom jako návštěvu?
No jasně!
Tak tím jsem možná měl začít rozhovor. Úplně jste pookřál. 🙂 Jak to teda bude s tím Brnem 28?
Takže šok bude hlavně v tom, že tam neteče žádnej Jack Daniel’s ani se nehulí Camelky, ale teče tam ostravský Kahan a hulí se Startky. A určitě to bude zábava, protože žádnej rok 89 nebyl, železná opona pořád existuje a komunisti mají k dispozici nejpokročilejší moderní technologie, včetně umělé inteligence, takže brutální totalita. Ale aby to zase nebyla úplná depka, tak jsem ji musel nějak rozředit. Proto se to odehrává na fakultě architektury, protože studenti nikdy nic neberou moc vážně a tak si s tím nepochybně poradí.
Super. No a odkud tedy pocházíte, kde žijete a jak jste se seznámil s vaším dalším oblíbeným jihomoravským městem? 🙂
Já pocházím z Lednice na Jižní Moravě, ale studoval jsem právě na fakultě architektury v Brně, takže Brno miluju. Proto je prostě nejlepší nebo druhým nejlepším městem na světě.
To je krásné slyšet, hlavně na Comic-Conu v Praze. 🙂
Jo, Brno hned po Baltimoru je to nejlepší město. A když musím do Prahy, tak mám klasickou depku, jako teď třeba. 🙂
Moc díky za rozhovor.
No jasný.
