Lukáš Vavrečka je nejen skvělý autor, ale také zkušený editor. Má za sebou antologii Hlubiny města (Epocha), kterou sestavil s Kristýnou Sněgoňovou, a také antologii povídek z venkova Osiřelo dítě. Ta vyšla v roce 2024 pod nakladatelskou značkou Kalibr. Tato antologie se vyznačovala nejen společným tématem venkova, ale také tím, že do ní přispěli nejen autoři společenských a krimi románů, ale také autoři a autorky fantastiky. Nejinak tomu je i u v podstatě volného pokračování s názvem Dlouhé stíny, které vyšlo nedávno.
Stejně jako předchozí sborník přináší i Dlouhé stíny povídky z žánrů mystery a thriller a svými texty přispěli autorky a autoři, kteří píšou knihy různých žánrů. Tématem však tentokrát není určité prostředí nebo situace. Název antologie Dlouhé stíny může evokovat leccos, a jak editor sám v předmluvě říká, nechal autorům povídek volnou ruku, aby se mohli se zadáním popasovat jak uznají za vhodné a téma uchopit jak je jim libo. Stejně tak ovšem přiznává, že pod slovním spojením dlouhé stíny si více než film v Pravé poledne představuje stíny minulosti, která vás dožene.
Stejně tak to má i většina z těch, kteří do antologie přispěli svojí povídkou. Většina textů se opravdu věnuje minulosti, která zasáhne do života hrdinů, a jen jeden toto téma totálně opomíjí a staví spíše na náhodném setkání. Ale i on má skvělou pointu. Dvě z autorek zpracovávají téma domu či bytu s temnou minulostí, ale každá z nich uchopila příběh trochu jinak a obě velice originálně. Některé povídky jsou více mystery, jiné by se daly zařadit k thrillerům. Děj se povětšinou odehrává jak jinak než na venkově, ale najdeme tu i Kingovsky laděnou povídku z lázeňského prostředí nebo příběh s kriminální zápletkou z dalekého Řecka. Zkrátka a dobře – každá povídka v Dlouhých stínech je něčím originální a bezezbytku každá disponuje zajímavou či překvapivou pointou či dějovým zvratem.
Mě osobně nejvíc uhranula venkovská povídka Veroniky Fiedlerové, a to především tím, že hrdina je pouze pozorovatelem, nikoli tím, komu minulost zasahuje do života. A také melancholií, pro kterou autorčiny texty miluji. Zaujala mě i Řecká suita Dalibora Váchy svým pojetím spravedlnosti a odvahou vykročit z domácích luhů a hájů a temné fantastikou prosycené komorní drama Lucie Lukačovičové, protože si se čtenářem i na těch pár stránkách dokázala opravdu hnusně pohrát. Ale co platí bezezbytku pro všechny povídky: žádná z nich není vysloveně špatná a Zpracování témat je opravdu rozmanité. Škoda jen, že se více povídek neodehrává jinde než u nás doma za bukem.
Ale to je jediná výtka, kterou k této antologii mám. Jinak musím nadšeně říci, že Dlouhé stíny nedělají své o dva roky starší sestřičce ostudu. A není divu, protože jména, která jsou pod povídkami podepsána, patří těm nejlepším domácím autorkám a autorům.
Lukáš Vavrečka (editor): Dlouhé stíny
Vydal: Kalibr, 2026
Počet stran: 320
Cena: 399 korun
