Máte pocit, že jet natáčet videa do strašidelného domu je fajn nápad? Dvojice středoškoláků ho měla, a byl to poslední nápad v jejich životech. A tak je tu čtveřice jejich spolužáků, která se rozhodne vzít vyšetřování do vlastních rukou. Takže vzhůru za řešením záhady, protože duchové přece neexistují, že ne?
Musíme se rozdělit je přesně ta věta, která v každém hororovém filmu či knize předznamenává pořádný průšvih a kterou zaručeně někdo ošklivě odskáče. Ve stejnojmenné knize se ovšem čtveřice středoškolských studentů vrhá do průšvihu dobrovolně a po hlavě. Pasují se totiž do rolí samozvaných detektivů a vrhnou se do pátrání i když nad městem se vznáší opar strachu.
Chtěl bych být teenagerem…
Kniha Musíme se rozdělit je určena především mladším čtenářům. Autor recenze se proto zkusí vrátit trochu v čase a v první části recenze se podívat na knihu očima mladšího čtenáře.
Už první scéna s teenagery ve strašidelném domě je napínavá, má spád a příjemně navnadí a rozehraje situaci. Jako základ pro mystickou detektivku ideál. A pak už seznámení se čtveřicí hlavních hrdinů – tři středoškolští spolužáci, kteří jsou starousedlíky, a „ta nová holka“. Jak už to bývá dojde i na vztahy, každou z postav pozná čtenář trochu do hloubky.
Ale především jde o vyšetřování – a tady události plynou poměrně svižně, záhada je čím dál záhadnější, a to by v tom byl čert (nebo spíš duch), aby starý dům opředený nehezkou legendou své tajemství nevydal.
Svižná zábava, která zaujme a má správný dobrodružný ráz a lehce mrazivou atmosféru. Pokud se chcete bavit, doporučujeme skončit se čtením tohoto textu právě tady, víte vše podstatné.
A jako malý bonus: v závěrečném poděkování se autor odvolává na známý animák Scooby-Doo, a duch tohohle dobrodružství na vás z některých scén opravdu dýchne. Jasně, bez mluvícího psa, zato v o něco strašidelnější a dospělejší podobě.
… jenže jím nejsem
Na scénu nastupuje dospělejší a náročnější čtenář, který má k textu několik poznámek a výtek.
Autor občas nutí své hrdiny chovat se účelově a nelogicky – nic, co by se v podobném typu příběhu nedělo běžně, ale napsat jsme to museli. U psychologie postav se také určitě dalo jít víc do hloubky, ale (a opět bez urážky) zjednodušených je v téhle knize víc věcí, což je ovšem opět spíše rys literatury pro mládež než nějaká vada.
Co ale člověka docela naštve je fakt, že pachatele pozorný čtenář odhalí dost rychle. Autor totiž nenabízí zrovna široký okruh vedlejších postav, takže výběr je docela omezený. Na druhou stranu dobře pracuje s historkou o domě, ve kterém straší vraždící duch, aby následně tuhle historku zboural jako domeček z karet.
Musíme se rozdělit je debut Billa Wooda, a přesto, že se s textem autor popasoval slušně, občas ztrácí tempo a některé pasáže působí trochu hluše. I přesto platí, že pokud hledáte slušnou zábavu, které můžete vypnout a užívat si čtení s nádechem nostalgie… Moment, k tomu ještě pár slov. Příběh totiž obsahuje několik provařených žánrových klišé, ale to vůbec není na škodu a spíše naopak, protože si vzpomenete na své oblíbené (zejména) filmové klasiky, takže poznámka o nostalgii je zcela na místě.
Zkrátka – čtěte a moc u toho nepřemýšlejte. A budete spokojeni.
Bill Wood: Musíme se rozdělit
Vydalo: GRADA v edici Cosmopolis, 2025
Překlad: Michaela Martinová
Obálka: Aneta Cikánová
Počet stran: 304
Cena: 399 korun
