Pura Vida: Čistá hra – FantasyPlanet

Pura Vida znamená čistý život, a coby stejnojmenná hra vás přenese do Kostariky plné fauny (flóry samozřejmě taky, ale o tu nyní nejde). Z čehož lze snadno odhadnout, že tahle deskovka patří do vzmáhající se kategorie takzvaných zelených her a neobejde se beze slov jako biotopy, pohyby zvířat, příroda a vyváženost. Nuže podívejme se, jak je vyvážená ona sama.

Coby strážce – každý „svého“ – národního parku máte za úkol jej zalidnit… zazvířetit… zafaunit… no prostě osadit pěti druhy zvířat v rámci pěti různých druhů krajiny. Nutno ovšem brát v potaz směr pohybu daného tvora a z tohoto směru také do parku přiložit každou získanou destičku. Některé smíte přidat pouze zleva nebo zprava, zdola nebo shora, jiné hned ze dvou nebo tří směrů, další odkudkoliv. Příkladem pro poslední zmíněné budiž motýli, jejichž migrace, jak známo, spočívá v poletování hned tam, hned onam.

Body jsou odměněny pouze sady od tří propojených destiček výše: buď za stejné zvíře v různých biotopech nebo za různá zvířata ve stejném biotopu, případně za různá zvířata v různých biotopech – ale to už je o něco levnější. Navíc musí jít o „čisté“ sady – jakmile vám tam přileze či přiletí byť třeba jen jedno zvířátko navíc, už máte smůlu, už dostanete pendrek.

Kromě toho nesmíte mít víc jak pět destiček v jedné řadě, ale na rozdíl od jiných her nejste limitováni rozsahem: park se vám může rozlézat jako klubko hadů a postupně vytvořit cosi na způsob křížovky ve scrabblu. Což je správně, zvířata mají mít volnost a žádný klecový, respektive mřížkový chov není nutný.

Cesta není cíl, ale nabídka

Před tím, než se zvíře přiloží, je nutné je získat z takzvané cesty. Tou je dvanáct destiček vyskládaných do čtverce, na jehož začátku jsou figurky všech hráčů. Můžete si dojít, pro jakou destičku chcete, i kdyby to měla být třeba až ta poslední, a – opět na rozdíl od řady jiných her – nemusíte za ty přeskočené nic platit.

Jenže! Jakmile si nechcete nebo nemůžete žádnou další destičku vzít, musíte položit figurku na začátek cesty a odpočívat, dokud ostatní hrají. Teprve až když všichni panáčkové na konci klesnou únavou, odstraní se zbylé destičky, vyskládá se dvanáct nových a začne další kolo.

Konec hry spouští buď dosažení dvacátého bodu počítacím kamenem, nebo nemožnost vyložit novou kompletní nabídku zvířat, přičemž pochopitelně vyhrává ten, kdo si nahrabal nejvíc bodů.

Je to snadné, je to hloubavé, je to hezké a přitom účelné, a celkem omšelý mechanismus přikládání destiček je poměrně originálně upravený. Pura Vida je tak elegantní menší hrou pro malé i velké, které chybí pouze jediná věc: variantní pravidla či rozšíření pro ty, kterým se příliš ohraje.

Ovšem nechtěli bychom toho od rodinné hry se zvířátky trochu moc?