Multiversum se změnilo. Ovládl je démonický padouch a ochránci starých pořádků nedobrovolně zkoumají kořenové systémy rostlin. Všichni – až na jednoho. John Francis Kovář má jiný cíl: uchlastat se. Na hlavu Miroslava Žambocha tedy dopadl nelehký úkol. Sebrat střepy, po kterých právě přestal JWP dupat svůj x-hawkovský rock´n´roll, a slepit milého ex-agenta zase dohromady.

Naivní čtenář by mohl doufat, že to nejhorší už Rehfeldovy trpaslíky potkalo v prvním díle trilogie. Jejich starobylé království v troskách, na trůně sedí ženská a stará nevraživost sem, stará nevraživost tam, prastaré zlo z hlubin si žádá zásahu elfů, a tak je třeba za nimi vyrazit s patřičně prosebným poselstvím. Jenže Vyhnanství trpaslíků ukazuje, že může být i mnohem hůř.

Mass Effect není jen velitel Shepard. Knižní série se už od začátku pohybovala mimo pole působnosti posádky Normandy – začínala Zjevením vysvětlujícím, jak se vlastně David Anderson nestal první lidskou Spektrou. V dalších dílech již zůstala jeho osudům věrná, konkrétně těm spojeným s pohlednou vědkyní Kahlee Sandersovou.

Well. Nastal den D, hodina H, a především netrpělivě očekávaný Dlouhý černý úsvit. Na Kováře rovnováhy dopadla bota osudu (čili hraběte z Jestřábí Lhoty). Multiverzum se propadá do chaosu, John Francis i se svými přáteli do průšvihu zvícím několikakilometrové latríny, a celá série Agent JFK do (toužebně očekávaného?) restartu. A že skutečně bude co restartovat…

Od série Agent X-Hawk fanoušci očekávali vyprávění zaměřené na „ty špatné“. Druhý díl však dává najevo, že redakční koncepce je někde jinde. Glorifikace zla se nekoná. Spin-off Johna Francise Kováře totiž funguje hlavně jako zastřešení příběhů, v nichž se ikona Kovářů rovnováhy nevyskytuje.

Dojmy a škatulky patří ke smečce recenzentových fámulů. Těch, o nichž se v lepší
společnosti nemluví, ale kteří dokážou být skutečně užiteční. Dokud nenarazí na
něco zcela specifického. Jako tentokrát.

Skřítci. Je snadné si představit pidižvíky žijící pod podlahou chalupy, kterým se v koutě nechává miska mléka a něco sladkého na zub. Ovšem kdo se s nimi setkal v dálavách asterionských a zažil Zlatý les, je navždy bude vnímat jako hrdé půlčíky s minulostí čínských císařů. Se vší tragédií, sny i nadějemi…