Už jste se někdy ztratili v dobré knize? Třeba tak, že jste přejeli cílovou stanici? Nebo jste četli do půl druhé do rána a měli jít v šest ráno na šichtu? Ale vstoupit fyzicky do knihy, dívat se přímo Kapuletovým do obýváku nebo s kapitánem van Tochem nabízet mlokům cetky? Středa Další dokáže přesně toto. Že to ale nemusí být jenom zábavné, už agentka literárně detektivního oddělení Speciálních operací pocítila.
Třicátý ročník, tři mikropovídky, pět krátkých povídek, pět povídek a jedna novela. Pokud vás neovlivní magie čísel, abyste si letošního Mloka přečetli, snad bude pádnějším argumentem úroveň vítězných prací, která je s droboučkými výkyvy velmi vysoká.
Avengers. Nejzákladnější týmovka marvelovského universa, nejprofláklejší superhrdinská grupa (X-Men, Fantastic Four a další snad prominou…), borci (a borky), co jsou ve dne v noci schopni vstát, navléknout se do uniforem a jít chránit tu nevděčnou lidskou chásku. První ze sebraných spisů jejich příhod před nedávnem s mocným třesknutím dopadl na tuzemské knihkupecké pulty a čtenáři, který o tento téměř pětisetstránkový tlustospis projeví zájem, nezbývá než posílit ramenní a zápěstní svaly, zamumlat si nějakou modlitbičku na povzbuzenou, zhluboka se nadýchnout, vydýchnout a jít do boje.
Toronto postihla vlna veder a Scotta a spol navrch prázdniny. Není do čeho píchnout, od posledního souboje s Ramoniným ex uběhlo pár měsíců, a tak se stále nezaměstnaný Pilgrim poflakuje s kamarády po fasfoodech, je nucen řešit náhlou bytovou i citovou krizi a… překvapivě dalšího borce na seznamu zlých ďábelských bývalých. Takže jak na tom bude Scott Pilgrim ve čtvrtém levelu?
Nicky Cavella, který se v závěru příběhu Na začátku vypařil jak pára nad hrncem, je zpět. Jeho cíl zůstává nezměněn. Chce – překvapivě – zlikvidovat Punishera, ale svým způsobem, na který by měl žaludek málokdo. K prvnímu tahu mu stačí pouze videokamera, lopata a plný močový měchýř.
Oberhochwald, Teufelheim a nakonec Eifelheim. Kdo by se měl zajímat o jakousi německou vesničku, která zmizela z povrchu zemského během morového pogromu ve čtrnáctém století? A přece se takový člověk najde, cliolog, kterému prostě nejde do hlavy, že by se na toto bílé místo na mapě za tolik staletí ani jednou nevrátili lidé bydlet. Visí nad dávno rozpadlými zbytky středověké vesnice opravdu ďábelská kletba, anebo je to něco jiného?
Lanik Mueller měl všechno. Krásnou snoubenku, vážnost, nástupnictví na dosah a nedokonalým se mohl jen smát. Jenže pak najednou o vše přišel, a to kvůli zradě svého vlastního těla.
Rok 1986. V lednu na mysu Canaveral havaroval raketoplán Challenger, v únoru Sověti vypustili na orbitu stanici Mir. V dubnu vybuchl Černobyl, nad Zemí proletěla Halleyova kometa a Alan Moore nechává umřít Supermana.
Představte si planetu (jmenuje se třeba Kalgaš) se šesti slunci, kde je každý den, každou hodinu a minutu nějaké či nějaká na obloze. A pak, jednou za čas, tedy přesně za dva tisíce čtyřicet devět let, je na obloze jen jedno a to je ještě překryto drzým a do té doby neviditelným tělesem tak, že nastane absolutní zatmění. Co to znamená pro civilizaci, která nezná tmu a pouhá patnáctiminutová jízda temným tunelem dokáže jejím příslušníkům buď vážně psychicky uškodit, nebo je dokonce i zabít? Samozřejmě, že totální katastrofu.
Probudíte-li se v kobce plné zetlených mrtvol, je to velmi podezřelé. Nalezne-li vás tam lovec, který tento úkol dostal od jakési všemocné čarodějnice, je to ještě podezřelejší. A trpíte-li navíc ještě ztrátou paměti, takže váš život doposud prožitý teď vypadá jako scénář, ze kterého někdo vytrhal ty nejdůležitější stránky, zavání to velkými nepříjemnostmi.