Pro Balkánce může mít ďábel mnoho podob: poťouchlý skřítek Leši, rohatý bůh Crnobog, nebo Smrtka, číhající na svou oběť u křižovatek cest či za zakázanými dveřmi. Mohl jím být i Noc, druhorozený syn Baby Rogy, který jezdí v lesích na černém koni. A nově si připsal další vtělení – v podobě tygra.
Jaké to asi je – mít led pod kůží? Umím si představit led na kůži, ale pod ní? Pálí to asi jako čert… Nebo spíš mrazí? Jako když druhá z posvátných össenských drog koluje v žilách?Údajně zaostřuje mysl a projasňuje vnímání. Co to vyzkoušet?
Elfové, skřeti, trpaslíci a dokonce i hobiti mají někde své předobrazy. Jejich hledání neustále zaměstnává mysl mnoha badatelů i spisovatelů. Pikantní na téhle knize je, že její autor sdílí s Tolkienem nejednu stejnou vášeň…
Vydejme se teď společně na pořádný mejdan. Pečení holubi tu létají přímo do úst, všichni lidi jsou si rovni a čas tráví v nekonečných radovánkách. Místo, kde se ta párty koná, najdeme snadno – podle dochovaných map dávných učenců a představ nevyléčitelných snílků… Stačí mít jen trochu fantazie.
Na tuto neděli jsme si pro vás připravili pořádnou houbovou smaženici. Přejeme dobrou chuť!
Roboti všude a na každém kroku. Někteří jsou hloupí a uposlechnou příkaz člověka, jiní však mají pravomoc detekovat odchylky v chování lidí a to nežádoucí eliminovat. Lidstvo se stalo vlastní zfetovanou karikaturou. Hrdinové příběhu tvoří poněkud netradiční milostný trojúhelník: on, ona a robot…
Zašifroval se v životě, zašifroval se i ve smrti. I to by se dalo říci o Ladislavu Fuksovi, jednom z nejzáhadnějších českých spisovatelů. Skutečně se zcela ukryl do svých knih, nebo se Janu Poláčkovi podařilo poodhalit pravou podstatu různých mýtů, které opředly Fuksovu pověst jako magická pavučina?
Přibližně co tři roky vydá knihu, která čtenáře překvapí a většinou i uchvátí. Řeč je o Janu Poláčkovi, kterého možná budete znát spíše jako představitele kyberpunku. Za novelu Pán sítí si tento osobitý autor odnesl v roce 1992 sošku Mloka. Pak přišly romány, pokaždé v jiném žánru, a další literární ceny. Tentokrát si však Jan Poláček zkusil něco, co se dá dost obtížně zařadit. Nejblíže má jeho nejnovější kniha Příběh spalovače mrtvol, kterou vydalo před měsícem nakladatelství Plus, k literatuře faktu. A navíc toto dílo oplývá i jinými zvláštnostmi, takže mi nedalo, abych autora trochu nevyzpovídala…
Chcete vědět, kdo obdařil fantastickou zoologii obrovskými kulovitými zvířaty a zametl tak se zkostnatělými astronomy, kteří nechtěli vzít na vědomí, že kruhový pohyb nebeských těles je spontánní a dobrovolný? A kdo se vám přilepí na paty, když vystoupáte po schodišti na Věž vítězství v Čittáru?
Lucus, Hugo, Nebula. Locus, Hugo, Nebula. A tak pořád dokola. Informace o získaných literárních cenách jako by tvořila stálý podnázev všech jedenácti povídek, zařazených do této nevšední sbírky. Takže milí fajnšmekři, nenechte si tuhle parádní přehlídku ujít!