Zpěv drozda – Walter Tevis

Hrdinové v Tevisově vizi tráví celé dětství poléháváním před telestěnou ve výchovných internátech a za pravidelného přísunu legálně užívaných drog marní bezstarostně čas. Idylka, což? Na vysokých školách se cosi vyučuje, ale s dnešním pojetím vzdělanosti to má pramálo společného. Není divu, nikdo už totiž neumí číst a knihovny zejí prázdnotou. Lidé sice ještě pracují, ale jsou postupně nahrazováni roboty. Své každodenní problémy řeší polknutím narkokapslí, díky nimž žijí apaticky v jakémsi vnitřním světě. Kdo by nechtěl hodit problémy za hlavu a cpát se sójovými suky s opičí slaninou od rána do večera? Občas to ale někoho přestane bavit a veřejně se ještě se dvěma společníky upálí.

Nikoho z kolemjdoucích či přihlížejících to však nevzrušuje. Stejně tak nikoho nezajímá, že se už nerodí žádné děti. Proč by mělo, když ani rodina či partnerský vztah už nikomu nic neříká? „Se sexem je třeba se nepárat,“ tvrdí jedno z oblíbených mouder, kterými se výchova mladých lidí řídí. Podobně užitečnou radou na jakékoliv nejasnosti je i „neptej se a pusť to z hlavy“, kterou často poslechne i jeden z hrdinů příběhu Paul Bentley. S touhle výbavou si bez problémů vystačí, dokud nezačne nad věcmi více přemýšlet, nebo se nepokusí přejít hranici obecně přijímaných zákonů Soukromí a Osobní nezávislosti. Tento dokonale „prefabrikovaný“ jedinec nakonec překročí zákazů hned několik.

Všechno začne zcela nevinně – úplnou náhodou se naučí číst. Když si uvědomí, jakou dovednost si osvojil, nabídne své služby univerzitě a začne pracovat jako transkriptor titulků němých filmů. Prostřednictvím stařičkého projektoru pak k Paulovi promlouvají obrazy, gesta a pocity, které už dávno upadly v zapomnění. Náš hrdina pomalu začíná chápat, co všechno lidé ztratili. A pak jednou potká během relaxační procházky v ZOO revoltující dívku Mary Lou.

Ta utekla z internátu i z tábora pro nezaměstnané a na protest nebere žádné drogy. Místo toho používá vlastní inteligenci, díky které přežívá mimo systém a dokáže odhalit i famózní podvod, který se odehrává přímo před očima netečného lidstva. Když pak Mary Lou najde u Paula útočiště, společně pro sebe objeví nejen úžasný svět knih, ale i radost ze soužití dvou lidských bytostí. Jenže trest za všechny tyto „zločiny“ už číhá za dveřmi…

To, co lze cítit mezi řádky, je veliký smutek. Symbolicky ho vyjadřuje výrok z jednoho z filmů, které Paul překládá: „Od lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda“. Nejprve vnímá novou emoci spíše intuitivně, jak prochází různými peripetiemi, kdy ztrácí milovanou Mary Lou i vlastní svobodu, chápe ji stále hlouběji a uvědoměleji. Je to především on, koho čeká nejvýraznější proměna, z bezkonfliktního a přizpůsobivého chlapíka v sebevědomého vzbouřence, který rozhoduje o vlastním životě a dokáže si vytvořit vlastní názor. A především schopnost číst a znalosti z knih se stávají klíčem, který mu otvírá dveře ke znovunabytí vlastní plnohodnotné existence.

Právě u této postavy se Walter Tevis pokouší o nápodobu deníkových zápisků, aby dodal svému vyprávění punc autenticity. Díky tomu je Paulův pohled ze všech tří hlavních protagonistů nejpůsobivější, s naivní otevřeností totiž svěřuje papíru spoustu intimních detailů, postupně však nahlíží mnohé své zážitky kriticky, až dospěje k celkem hlubokým filozofickým úvahám. Sice můžeme nahlédnout příběh i z perspektivy Mary Lou, která se také pokouší „memorovat svůj život“, přesto zprostředkovává hlavně pohled na třetí postavu – Boba Spofforta.

Tento nejdokonalejší z robotů, poslední exemplář limitované série deváté generace, je obdařen matricí skutečně lidské mysli, vzezřením krasavce černé pleti a zákazem se zabít. Nepozorovaně se stává jakýmsi samovládcem, protože jako jediný dokáže řídit složité systémy, a tak se ocitá v čele managementu řady významných institucí. Navenek má zcela lidské projevy, nesmírně ho třeba rozčiluje, jak řada přístrojů nefunguje, protože téměř nikdo už neví, jak se opravují… A přestože je nám umožněno nahlédnout do jeho mysli a seznámit se třeba s opakujícím se nočním snem, který jediný v něm dokáže vyvolat strach, stává se především zosobněním paradoxu, ve který vyústí touha člověka vytvořit umělou bytost, dokonalejší než je sám…

Walter Tevis, dnes již považovaný za představitele klasické sci-fi, se prosadil románem Muž, který spadl na Zemi, také díky filmovému zpracování s nepřekonatelným Davidem Bowiem v hlavní roli. Napsal také celou řadu povídek a jeho další romány z biliárového prostředí se staly předlohou dalších slavných filmů, z nichž třeba Hazardní hráč si odnesl Oscara. Zpěv drozda vyšel v roce 1980 (česky 1986 v naklada­telství Svoboda a nyní v Laser-books) a byl nominován na cenu Nebula. Škoda, že už v budoucnu nebudeme mít možnost přečíst si od tohoto osobitého autora žádné nové dílo, protože by bylo bezesporu zajímavé sledovat, jak by se v jeho tvorbě odrazily technologické novinky 3. tisíciletí.

Přesto Tevisovo poslání nic neztrácí na své naléhavosti, byť podobné tóny už zazněly i jinde, např. v románech 451 stupňů Fahrenheita nebo 1984. Milovníci žánru sci-fi budou možná zklamáni, jak málo práce si s vykreslením svého dysutopického světa dal a spokojil se s „asimovskou“ výpůjčkou. Samotné vyprávění je svižné a napínavé, ale nad technickými detaily si autor příliš neláme hlavu, i když nutno přiznat, že oproti svým dřívějším dílům se už značně polepšil. Stále jsou však žánrové prvky spíše kulisami, které maximálně kontrastují s jevy, na které chce Walter Tevis upozornit.

Mně to však vůbec nevadilo, protože je zřejmé, co stojí v centru zájmu autora – jsou to otázky, pídící se po podstatě lidství, svobody a zodpovědnosti. Onen prst, pomyslně zdvižený ve varovném gestu, se nedal přehlédnout. Co když opravdu jednou ztratíme schopnost ovládat své výtvory a ty začnou rozhodovat za nás? Co se stane, až pozbydou současné hodnoty na platnosti? Co vlastně dělá člověka člověkem? Tenhle román prostě nutí k zamyšlení. Něco důležitého z nás se vytrácí každým dnem, možná to taky cítíte…

Máme vůbec ještě naději nastavený civilizační vývoj uhnout tak, aby se nemusela naplnit Tevisova vize? Vždyť spousta jevů z ní je už naší současností, ať už si vezmeme třeba rozpad rodin, promiskuitní sexuální chování, nebo drobné projevy negramotnosti, které se dají vypozorovat u dnešních studentů… V knize je jedno místo, které mi silně připomnělo scénu z filmu Volný pád. Zákazník si chce i přes blížící se poledne objednat snídaňové menu v hamburgrárně, ale obsluha mu je odmítá s odvoláním na stanovená pravidla prodat. Hrdina ve filmu tedy vytáhne samopal a rychlé občerstvení rozstřílí.

A co udělá podobně postižený nešťastník ve Zpěvu drozda? Spolkne pár narkokapslí a dál už je krotký jako beránek, aniž by dostal, nač měl chuť. Tak povězte, kde je naděje a kde beznaděj? Z lesa už k nám pomalu zaznívá jenom zpěv drozda…

Zuzana Hloušková

Název: Zpěv drozda

Autor: Walter Tevis

Forma: paperback

Počet stran: 320

Cena:  209 Kč

Vydal: Laser-books, 2008