Glumík

“Mel je můůůůůůj!”*řvu z plných plic*

—- mimo hru: Jak moc se naštve Smrť, když mu rozbijete kosu?

Aha… už si vzpomínám. Ten zásah do hlavičky mi zřejmě zformátoval část paměti, tak jsem zapomněl, že HR je na druhé straně trosek… tentokrát obíhám zvenčí, abych se vyhnul řeži uvnitř… Dobíhám do Raideru, bleskově nahodím zdroj a vzlétám, abych tu zářící potvoru už vyřešil jednou provždy.

Přímý zásah z kraghova bolteru mě posílá vzduchem kamsi… no tak teď mi to vrátil, dobře. Zvedám se ze země, prohlížím si pomačkané a ožehnuté plechy *smutně zamrká diodkou nad ztrátou zlatého eloxu* Je čas přestat si hrát. Kraghovo brnění asi samopal neprostřelí, ale čtveřice KEW v přídi Raideru by mohla… ženu se skrze trosky divadla ke svému stroji, ale ouha…. on tu není!!

Připlížil se ke mně jakýsi tvor s kosou,že by Smrtka ? Pro jistotu mávnu rotomečem a udělám z kosy malebný mráček dřevěných a kovových pilin-sláva,stačilo to-Smrtka jde pryč,doufám,že ne pro novou kosu…

To je dneska den-rotomeč se nějak zakousl,pancéřák se ohnal prackou a už zase (pokolikáté) někam letím.Zbraně jsem sice udržel ale pro změnu mi zase ulítla blbě přidělaná helma. Navíc mi opět (tradičně) dračí plivanec málem připálí zadek…Sakra,pancéřák má sílu-i s kombinézou a výzbrojí vážím skoro čtvr tuny… Dopad nic moc,ale posilovače kombinézy to zvládly.Horší je,že mi na uchu visí jakási zmenšenina draka a kouše jako svi…Co to má v těch zubech ? Pálí to jak…a hlava mi otekla tak,že si helmu nenasadím i kdybych ji našel. Už mě to se-štv-zlobí.Dávám elektromechanicky posílenou rukou ještěrce ránu,která je schopna ji poslat na oběžnou dráhu. Blíží se ke mně poněkud nasr-zlobená kdysi pozlacená plechovka.Tak jo,pojď. Posílám mu naproti salvu z boltersgunu-když dokáže zbořit divadlo…Taky jo-pixla trefena doprostřed prolétává ven poslední zbylou (vzápětí bývalou zdí).Pohrávám si s myšlenkou na bolterový pozdrav drakovi…Ještě že boltersgun nemá zpětný ráz…

Drahnou chvíli zírá na zbytky šálku, na těch ubohých pár střípků uprostřed loužičky čaje, potom rázně vstane a několika kroky dospěje k rohu, ve kterém stojí Smrť. “Díky, tohle si půjčím,” sebere mu kosu, a než stačí cokoliv namítnout, otočí se na patě a s vražedným výrazem vyrazí k Melonarovi. “Hrát si budeme jindy, vy dva, teď mám… nějaké neodkladné záležitosti…” Prohodí ještě k Ruwovi s Gwynem.

*pozoruje, jak jiskry z rotomeče dopadají na varaní šupiny* Najednou se varanice otáčí a vyráží směrem, kam dopadá kragh. Bolí hodně varaní kousnutí?

Ohánět se pistolí zvící lodního děla má jednu nevýhodu – zpětný ráz v případě takové zbraně je neskutečný. Melonara několik výstřelů odházelo postupně až ke stěně divadla a marně se snaží tvářit tak, že tam doskákal sám. Nemusím snad podotýkat, že čím větší kalibr, tím horší míření, takže dělové koule vypálené mým směrem postupně zasáhly Lillithin čajový šálek (ajajaj, určitě vzácný kousek), Ruwovi ufikly špičku ocasu (ale vyje tak, jako by přišel o celý) a pod Gwynem se propadl zbytek jeviště, což ho nenadálým a nepříjemným způsobem vytrhlo ze zadumání.
Popadnu elfici za šos a jedním trhnutím ji postavím zpátky na nohy. “Škoda pro něj fotonů, navrhovala bych nechat kousek zábavy i tamtěm…” ukážu směrem, odkud se k nám blíží velice zlověstně vypadající Lillith a její kamarádi (já věděla, že máloco naštve čajomila jako rozbití oblíbeného šálku…).

*téměř nastejně s Melovým výstřelem, přiskakuji já a dělová koule totálně míjí Skřetici, nasadim drsňáckej postoj a desperádskej pohled a řeknu*:”Tas meč, ty ustrašenej, kojotí bastarde!”*a vrhnu se na něj……..*

Nějak se mi v tom bordelu podařilo posbírat zbraně a nasadit si helmu,takže celkem poho – houby pohoda,pozlacený pancéřák mě drží pod krkem a supí něco o lebkách.Zuřivě se oženu rotomečem (tentokrát zapnutým,HzHH)a koukám,co to udělá…Hm,efekty způsobené rotujícími zuby z ultratvrdé tungstenkeramické slitiny jsou docela cool: chlístance roztaveného zlata a jiskry z probrušovaného (velmi rychle probrušovaného)pancíře dělají hezké efekty ražení téměř silvestrovského…

Můžu si hrát s váma?? Nikdo si mě newíšímá…Ploosím*Udělá smutné oči na Ruwa a Lil*

Jau! Mel sebou plácl na zem, naštěstí spadl na čumák. A pořád se sápe na MOJI sekerečku. Mým primárním úkolem teď je zastavit ho. Přesunu se do polohy kleku a celou svou ještěří váhou tisknu Melova ramena k zemi. Tak, teď si vezmu sekerku – Aááá! Kde je? Teď tu ležela.
Můj miláček mi zasvištěl nad hlavou a já se dala na taktický ústup. Došlo mi, že skřetice s tím asi umí zacházet. Však já si pro ni dojdu později.

*po krátké úvaze zavře knížku sama* Proč ne, ale co?

Omlouvam se, pokud narušuju místní debatu, ale zdá se že zde je nejvíce lidí.
Sháním knihu Santiago, žánr sci-fi, hlavní hrdina je nájemný zabiják s přezdívkou pěvec. Stačilo by mi vědět i jméno autora. Díky