Glumík

Probírám se z několikadenního bezvědomí způsobeného totalním kolapsem mého operačního systému,populárně zvaného “widle” a nestačím zírat,co všechno jsem stačil napáchat…

S lehce znuděným výrazem (bitky kolem se stali běžnou rutinou) šťouchne Lill čumákem do ramene. “Co takhle si jít hrát? *packou se jí pokusí zavřit knížku*

*udělá si pohodlí na jevišti a královsky se baví*

*baví se tím, jak letící kragh sráží Melonara a Scaru*

Už, už se připravuju na Kragha, když tu v tom mi někdo zezadu skočí na krk a začne mě škrtit. Naštěstí v tom zřejmě nemá moc zkušeností, takže to s mojim udušením nevypadá tak napínavě, horší však je, že mi levačkou objímá můj nevábný ksicht a já nevidím ani ň. Chvíli se motám dokola, snažím se utočníka setřást a mávam okolo sebe sekerou v marné snaze ho zasáhnout, ale nějak se nechce pustit. Moje trápení ukončí až prudký náraz nějakého tvrdého tělesa zhruba o velikosti Kragha. Všichni tři se rozvalíme jak širocí tak dlouzí na zem. Sekera mi vypadne z ruky. Bleskově zvednu svůj obličej z prachu a kousek před sebou jí uvidím. Začnu se k ní jako opřekot hrabat, bohužel však evidentně nejsem sám, kdo na ní má zálusk.

Čím to, že skřeti jsou rychlejší než já? Sotva dobíhám do zbořeniště, vidím Skřetici, jak se motá u nějaké ležící osoby. Mě ale zajímá kragh, kterého zpracovává Mel s židlí… no moc mu to nejde, třísky lítají okolo a výsledek nic. Za chvíli letí i on… no než se sebere, čas pro mne. Dobíhám ke kraghovi a jediným úderem ocelové paže ho posílám na desetimetrový let vzduchem. Ani se nestačí rozhlédnout a chytám ho a házím zpět… jenže to se už zase zvedá Melonar se sekerou – kde vzal sakra sekeru??

Kragh učiní chabý pokus mě zastřelit, ale pár kulek mě přece nemůže zastavit. Sekera zabodlá v mém levém rameni sice taky člověku náladu nezlepší, jenže teď mám před sebou důležitější problémy. Konečně začnu Kraghovi rozbíjet židličku o hlavu. V mých rukou se velmi rychle promění na hromadu třísek.
“Přeci jenom to jeho brnění není tak úplně kničemu!” zvolám, zatímco Kragh šmátrá po rotomeči. To mu však nehodlám dopřát. Vrhnu se na něj, po kratším zápase mu servu z hlavy deformovanou přilbu a začnu ho s ní rubat po obnažené lebce. Jenže ve víru zábavy zapomenu na jeho meč a tak, zrovna když si užívám opravdu pěkného úderu na Kraghovu čelist, dostanu přímý zásah zespoda. Síla úderu mě vyhodí do vzduchu a já znova zkončím v nějaké hromadě haraburdí.
Zvednout se není tak lehké, jak by se mohl na první pohled zdát, ale nakonec se mi to povede. Kousek naproti je Kragh. Vypadá že už má dost, ale v pařátech pořád tvrdohlavě svírá rotomeč. Začnu nervózně očima těkat ze strany na stranu a hledat vhodnou zbraň a pak mě to trkne. Nějaký dobrotivý kamarád mi naštěstí jednu nechal v rameni.

Přiletím k divadlu” Tak co se tu děje prcci?”

Ještě o kousek se poposune….

Probírám se hromádkou toho, co mi zůstalo… fajn, tohle jsem potřebovala. Sice jsem nepočítala s tím, že veškeré svoje zásoby tohohle dryáku jednou vypiju naráz, ale doba je nebezpečná a potřebuju být akceschopná. Minimálně tedy útěkuschopná.
Centuriona zřejmě popadl berserk, dioda mu bliká v krvelačném tempu a samopaly se jen jen třesou. Mávnu rukou: “Běž to tam trochu vyčistit, ale pozor na hlavu, podruhé už to zdrátovat nepůjde…. a abych nezapomněla… díky.”
Když zůstanu sama, zadívám se na lahvičku s nečitelnými znaky. Ten čaroděj, co mi ji prodal, říkal, že se mi nebudou líbit vedlejší účinky. Pro jistotu se přeplazím do zadní sedačky a připoutávám se bezpečnostním pásem. Pak odšpuntuju lahvičku a na jeden lok ji do sebe vleju.

WHOAAAAAAAAA!!!

Tak nevím, jestli je horší nechat se postřelit, nebo to postřelení léčit.
Když zas přijdu k sobě, je bezpečnostní pás na cucky a sedadlo v troskách. Ale aspoň jsem nezdemolovala něco důležitějšího. Každopádně jsem zpátky.
Vykouknu z Raidera. Z hromady suti se zrovna hrabe ještěřička a vypadá docela nas… Vidím, že zábava zdaleka ještě neskončila!

Ležím pod sutinami, jsem na pokraji psychického zhroucení, když v tom… jakési sklo se roztříští těsně nad mou hlavou a na tvář mi začne stékat podivná tekutina. Ha léčivo! Několik kapek se mi dostalo do úst a k mému překvapení mě to velmi posilnilo. Pootočila jsem se tak, že mi tenoučký pramínek lektvaru stékal přímo na jazyk.
Uáááá! Nově nabytou silou se dostávám z hromady suti a jdu hledat svoji sekerku… a pak si vážně s někým promluvím.

*když už si de pro kragha slepá spravedlnost, tak bych se ráda odporoučela, ale najednou mam pocit, že sem dopadla jako Skřetice, kouknu se a v místě bránice mam díru jak volský voko, otočím se a tam stojí vysmátej drak s brokovnicí, něco mumlá, ale to už neslyšim, protože ležim v kaluži krve…..*

Zvedne hlavu od čajového obřadu, když jí do uší uhodí náhlé ticho. “Hm… že by?” Chvíli počká, a když se nic neděje, pozvolna spustí magickou bariéru a vrátí se k čaji. “Jen je škoda, že je po koncertě…” Posteskne si.

*nezdá se, že by kragh chtěl ustat se střelbou a tak se ležérně zvednu a odkráčím si to k němu, poklepu mu na rameno a řeknu*:”Že sem tam smělá, kde máte cíl?”*kragh zastaví palbu a vyvaleně kouká, Centy je se Skřeticí bezpečně schován v Raidru a ti jež se právě vyhrabyli z trosek divadla se ženou k nám, aby kraghovi nabančili, už už se chystá, že zdrhne, já mu však položím ruku kolem ramen a přátelsky řeknu*:”Je velmi neslušné utíkat před někým, kdo ti chce něco říct, ty moje radioaktivní lebko.”*……….

Skřetice otvírá oči, nebo spíš se o to snaží… bude v pořádku, říkám si. “Lež a nehýbej se, odpočívej.” říkám jí, ale vzápětí se na mě snáší kupa výčitek. Posmutněle zhasnu diodku a tiše odpovídám: “Vak, jakkoli dobrý a magický, nemůže se rovnat s tvým životem. Mohla jsi tam zůstat, mohli jsme tam nejspíš zůstat oba. A ty řešíš vak.”
*odchází smutně do pilotního prostoru*