Fórum ‚Archiv‚ nepřijímá nové témata ani odpovědi.
-
Příspěvky
-
Lonwénien*Vzduch v Hvozdu byl težký.Rozhlížela jsem se na všechny strany,ale nic jsem nezahlédla,už jsme se chtěla vrátit,ale uviděla světlého koně a jezdce v šedém plášti jak rychle ujíždí po ztezce na sever.Vběhla jsem na ztezku a zakřičela.Muž přitáhl prudce uzdy koně a na moment se zastavil a hleděl na mě,pak se ke mě rozjel.Poznala jsem tu tvář,byl to Orophin.”Orophine?kam jedeš?”Orophin seskočil z koně sundal kápy upřel na mě zrak a řekl:(překlad rozhovoru)”Jedu zpět do Lórienu,již tu nechci dlít!”potěšeně jsem na něj pohlédla”Jsem na tom stejně ,mohla bych prosím jet s tebou,pokud ti ovšem nebudu moc velkou zátěží!”Orophin si zas nandal Kápy a v jeho obličeji bylo znát překvapení i potěšení”Jistě ,dle tvého přání,máme však jen jednoho koně!””V tom zase nevidím problém já,pojedem na jednom koni a v nejbližší vesnici či městě si koupím koně a budeme moc rychle směřovat domů!”usmála jsem se a obratně sem nasedla na Klisnu,Orophin nasedl přede mě a vyrazily jsme na pouť do Lórienu.
OrophinSeděl jsem sám u stolu a vzpomínal na svůj domov, na zlaté lesy, na Lórien. Otočil jsem se zpět na přátelé, le neviděl jsem víc než hrstku ožralů – hraničáře, drowa, trpaslíka…ccc…lilith. Zvedl jsem se a zamířil do stájí. “Namárië” řekl jsem potichu. Jediný kdo to slyšel byl drow, něco zašeptal pod kápí a zase sklonil hlavu. Ostatní si mě nevšímali. Nasedl jsem na koně a jel do lórienu, naposled jsem se ještě zastavil a podíval se na hostinec ve kterém jsem prožil několik dnů, viděl jsem taky Lonwenien, bude mi chybět. Rozjel jsem se a zmizel v dáli…
Lonwénien*V pokoji příjemně praskal oheň…upřeně jsem ho pozorovala.Odložila jsem knihu na malý kulatý stoleček a šla k oknu,měla jsem krásný výhled do tamního hvozdu pročesávala jsem si vlasy když najednou jsem zpozorovala nějaký pohyb v lese,bylo to velké ,mnohem větší než člověk,či zvíře.Položila jsem hřeben a pomalu sešla po schodech dolů.Tiše jsem prošla kolem stolu ,kde seděli mí přátelé (Nikdo mi přílišnou pozornost nevěnoval,aspoň jsem si to myslela)a vyšla opět ven z hostince.U lavičky stál veliký strom.Dumavě jsem si ho prohlížela a vduchu si říkala:”Ten strom tu ,ale před tím nebyl,nebo byl?”pak jsem zatřásla hlavou a vydala se směrem k hvozdu…
LillithChrstla jsem Aratlossovi do obličeje vědro vody. “Tohle už příště nedělej.” napomenula jsem ho se smíchem. “Orophina jsi vyděsil k smrti. I když ten pohled stál za to, ale stejně to od tebe nebylo hezký, takhle se k němu tisknout. To většinou dělají jen ženský…” Pomohli jsme mu na nohy a s obtížemi jsme ho usadili na židli. Byl pěkně na mol, ale nechtěli jsme riskovat, že znovu půjde po schodech a spadne. Mohl si dost dobře zlomit vaz. “Tak co uděláme s tím upírem, o kterým tu pořád Orophin žvaní?” zeptala jsem se. Když zaslechl své jméno, zbystřil (Kdyby to uměl, zastříhal by ušima.). Dalo to práci, ale přemluvili jsme ho, aby jěště chvilku zůstal. Seděl co nejdál od Aratlosse a věčně vrhal podezíravé pohledy jeho směrem.
Aratloss NailoVzbudil jsem se. Slysel jsem nejaky hluk. Vypadalo to ze jsem jeste na mol. Nejakymi neurcitymi pohyby jsem vztal z postele a doplazil jsem se ke dverim. Vesel jsem na chodbu. Opiral jsem se o steny a sel ke schodum. Schody?. A sakra, pekne vysoke schody. Poradne jsem ani nevidel na spicku sve nohy. Zacal jsem je brat po jednom. Jenze schodu stale pribivalo. Po dvou schodech… po ctryrech… najednou jsem nemel dost dlouhy krok a zacal jsem se kutalet ze schodu: “AU… AU … AU” Pristalel jsem dole asi uprostret hospody. “Vaš tady ale je. 5 trpašliku 5 drowu, no a štrašliva špoušta Orophinu. Orophini kam otchažite?” Vztal jsem ze zeme. Vsicni se na me divali, ale me to v te chvili nezajimalo. Namiril jsem si to primo k Orophinum, protoze se zdalo ze chteji jit pryc. No ale ktery je ten pravy. “Ktery pak to jšte? škyt” Tak jsem to tipl. Stejne me nohy vedli uplne nekam jinam nez jsem chtel. Uz jsem byl skoro u nej. Machl jsem rukama a nic. To nebyl on. Zkusil jsem dalsi. To taky nebyl on. “škyt Tak ted se musim strefit! škyt” Byl to on. “Kam jdes priteli elfe (rikam to elfsky, teda spis elfsko/ozralsky),škyt, prece me neopustis, škyt, jsme prece pratele nee? ,škyt, Me bude smut…” nestihl jsem ani odpovedet a svalil jsem se na zem a usnul. Zdali se mi krasne sny. Plno krasnych elfek poskakovali kolem me. Nevim jak dlouho jsem tam lezel ale urcite to bylo par hodin. Nekdo zacal se mnou cloumat …
Orophin(Já s tím teda nesouhlasím, asi se vrátím do rodného Lórienu)
Drizzt_luke(s tou zabavou souhlasím – stejně jsi mi to dneska vysvětlil :o). Kdo ale začne?)
Lonwénien*(s tím souhlasím,ale ne 5X deně každý den!)
Thrór Loremailto chce bitky, pitky a podobne veci…
Aratloss Nailo(Orophine neber to tak vazne. Ja jsem to tu zacal aby tu byla zabava a vy tu z toho delate vaznou vec :-(( )
Orophin(co takhle se vrátit k věci, ještě není dořešený ten můj upír a jako elf chci být stále ve střehu takže nepište že orophin se s náma napil a podobně.)
Thrór Loremail(neumi pit jako ja!!!!! a ja nejsem ozrala…ja jsem…ehm…opilak 8o))
Lonwénien*(už asi po 5 za dva dny??zvláštní víno..pokaždé se opiješ neumíš pít s mírou)
Aratloss Nailo(Nedobrovolně se nepočitá. To víno mě přemluvilo, já za to nemůžu :-)) )
Orophin(a nedobrovolně?)
Aratloss Nailo(Ja, nikdy! Nikdy jsem se dobrovolne nenapil :-)) )
Orophin(…ožrala)
Drizzt_luke(jen ať každý vidí, jaký doopravdy seš :o))
Aratloss Nailo(tos vydim ze moje piti to tu rozveselilo, ale mohli jste me nechat v tom sklepe :-)) )
Lonwénien*byla již tma,ale ne příliš hustá poněvadž byl úplněk,procházela jsem uličkami vesnice a mířila zpět do hostince.
Když jsem byla před hostincem zaslechla jsem hlasitý smích a v duchu jsem si řekla”Zase ten opilec Aratloss!”a ušklíbla jsem se.Vstoupila jsem do hostince a namířila si to do pokoje.Byla jsem již unavená ,ale neměla jsem v úmyslu spát.Když jsem stoupala po schodech zachitila jsem ještě tázavý pohled Orophina.
OrophinPřed hospodou se začalo vylidnivat a mě už to taky nebavilo. Rozhodl jsem se podívat na Aratlosse, ale v hospodě nebyl. “Hey….jestli hledáš toho elfa, tak je ve sklepě”, rozeběhl jsem se do sklepa a uviděl aratlosse na mol, chytl jsem ho a vytáhl nahoru do jeho pokoje a nechal ho spát. Dole u stolů seděli ostatní, tak jsem se k nim přidal a jen tak koukal a přemýšlel co se stalo s Lonwenien.
Aratloss Nailo“Sakra tu se to zas hromadi!” rekl jsem ,kdyz se jsem se podival kolem. “Kaslu na vas, ja jdu zpatky do sklepa. Orophine jestli chces muzes jit oslavovat se mnou, i kdyz vlastne nevim co oslavovat” krikl jsem, jak jsem schazel po schodech do sklepa. Najednou mi ale uklouzla noha a uz jsme se kutalel ze schodu. Na konec jsem zblunknul zpatky do sveho vina. “Tu se mi libi” poznamenal jsem. a sel k sudu, ktery byl jeste v celku a zdal se byt plny. Vzal jsem mec a sekl jsem do nej. Odletelo par trisek a zacala z toho tect dalsi stavicka. Takle jsem pokracoval asi s dalsimi peti sudy (zbyly tam uz asi jen dva, ktere se zdali ze neobsahuji vino , ale spis medovinu, poznal jsem to podle vune). Byl jsem ve vine asi po kolena. Tak jsem si do toho lehl a zacal pit. Za chvili jsem nevidel ani metr pred sebe jak se mi vsechno rozmazalo. Jen si pamatuju, ze kolem me nekdo chodil.
LillithNa ulici se jakoby odnikud vyloupla černá klisna s jezdkyní zabalenou do pláště. Málem vrazila do kočáru, koně se při pohledu na vranku splašili a jen tak tak že je vozka zvládnul. Lillith sesedla a ohlédla se za mizejícím povozem. “Dávej bacha, vole!” houkla jsem za ním. Ne příliš přátelsky jsem se rozhlédla po společnosti před hospodou, ale trochu jsem se pousmála, když jsem si všimla známých tváří. “Saesa omentien lle, nildi.(Ráda tě opět potkávám, příteli.)” pozdravila jsem Aratlosse. Kývla jsem Thrórovi a nakonec jsem si všimla trochu zmateného elfa. “Mani naa essa en lle, beleger ohtari?(Jak se jmenuješ, mocný válečníku?)” Představil se jako Orophin a vypadal poměrně vesele, když zjistil, že mluvím jak elfsky, tak obecnou řečí. A jsem ochotná mu překládat. Promluvila jsem si s Banshee (moje klisna) a ona odběhla. “Půjdem dovnitř nebo tu budem stát a čumět? Platím!” zacinkala jsem plným měšcem. Aratlossovi zasvítily oči, ale pak se ovládl. Thrór si objednával už ve dveřích. Hospodský si mě podezřívavě prohlížel, zvlášť mé dva meče a kroužkovou zbroj, která se leskla pod pláštěm. “Nečum a nalej mi to nejlepčí víno, co máš!”
OrophinV tom kolem hospody projížděl kočár, celý černý, bohatě zdobený a čtyřmi koňmi tažený. Zastavil přímo před náma. Kočí sesedl z kočáru a otevřel dveře. Vystoupil pán v klobouku a s holí. ” Co se tady děje?” řekl” tohle jsou moji zaměstnanci a já nedovolím aby jste je takhle drželi”. Jedním mocným kouzlem odstranil šutr-boty a taky provazy. Všichni jsme se s údivem dívali. Villy se začal smát Drizztovi do očí. Drizzt se podíval na Aratlosse a ten přikývl, otočil se zpátky na Villyho a jednu mu vrazil. Villy se s krvavým obličejem shroutil na zem. Tohle už nebudu tolerovat a začal něco mumlat, “Orophine!” zakřičel Aratloss, Okamžitě jsem nabil a vystřelil na toho muže, ten přestal mumlat a odrazil šíp zpátky na mě, sffff, zasvištěl šíp a zabodl se přesně na místo kde jsem stál, naštěstí jsem uskočil. “Hccc, ještě se uvidíme” řekl a spolu s Villym a dvěma dalšími odjel v kočáře. “Z toho chapa něco vyzařovalo, znám to, potkal jsem se s tím, no jistě byl to upír!” řekl drizzt, “U-upír?” zakoktal thrór, “ano upír, v zemi z které pocházím je jich plno, pár sem jich už dostal, nejlepší je na ně svěcená voda a dřevěné kůly!, jestli se vrátí budeme připraveni”.
Villy Potměchuť“Tak sundá mi někdo z noh ty šutry???” Všichni kolem se začali smát….”hahahaha, tohle už vážně není sranda, už necítím nohy! co když mi to tak zůstane? pusťte mě, a já vám slíbím že vám neuteču”
Aratloss NailoOrphin: Diky :-))
Orophin….pisálci
Drizzt_luke(Dík :-)) )
Aratloss Nailo(Drizzt: Nemusis to nijak zkracovat. Me se dlouhe pribehy libi :-)) )
Drizzt_lukeUvidím jestli to zvládnu :-). Kdyžtak tu ještě existuje možnost skopírovat si můj text na disketu nebo přímo na HDD a přečíst si ho až po odchodu z netu. A odpovědět až příště.
