Avatar

Z hlediska filmů určených k masové distribuci – sloužících jako výkladní skříň možností kinematografie, mocných studií a hvězdných tvůrců, lze jen stěží najít snímek, který by byl očekávanější než Avatar. Návrat Jamese Camerona na velká plátna, dlouhých dvanáct let příprav, řeči o revolučních technologiích a megalomanském rozpočtu. To vše dalo vzniknout legendě ještě před samotným uvedením a hlasitě si říká o trochu jiný pohled…

BH: V souvislosti s Avatarem se sluší poznamenat, že se jedná o film, který láká hned nadvakrát – jako proklamovaná technická revoluce, průlomové dílo 3D technologií (však také většina prvních ohlasů svorně vyzývá R. Zemeckise k rituální sebevraždě a peklem vyhrožuje každému, kdo na film půjde do normálních kin, a přesto bude chtít vynášet nějaké soudy…) a také legendou o slavném návratu „božského Jima“, který dokázal davům vsugerovat, že Titanic se potopil jen proto, aby mu umožnil natočit o tom film. Avatar tedy bojuje za uznání nejen u filmových nadšenců, ale především u nadšenců žánrových, protože právě na žánrových filmech si Cameron vybudoval kariéru.

JK: Ta věta o Titanicu je přesná. Ale je otázka, zda se něco podobného může podařit dvakrát. Myslím, že Avatar a celý ten obrovský hype kolem něj s vyprávěnkami o jedinečnosti, průlomovosti a technické revoluci a analogicky přibývajícími trailery, teasery a „exkluzivními“ ukázkami z filmu spíš musely fanoušky Camerona znervóznit a nezúčastněné popichovat nebo prudit. Troufám si totiž říct, že 90% fanouškovsko-filmologicko-distribuční obce stejně nevidí do toho, co se opravdu dělo a nedělo, potažmo kolik co stálo a nestálo. Prostě ani vidět nemůže, protože spousta těch věcí proběhla v historii tohohle média (patrně) poprvé. A my všichni, co o tom nějakým způsobem mluvíme, se asi hodně dlouhou dobu, možná nikdy, nedozvíme, nakolik je ta převratnost a výjimečnost produktem skvěle organizovaného marketingu a nakolik je „pravdivá“. Vždycky budeme glosovat pouze výsledek, aniž bychom věděli, co přesně za tím, co vidíme přes ty brejle, který nám dali, stálo. A tak je to správně – protože se i tady chceme bavit především o filmu jako komplexní entitě.

BH: No, ta komplexní entita to nebude mít jednoduché, uvážíme-li, že „děj“ Avataru si koleduje o kus papíru a postupné vypsání všech možných klišé, i když je pravda, že Cameron si jich je evidentně vědom a rozhodně ví, jak je servírovat. Platí zde stejná poučka jako u filmů Clinta Eastwooda – ty nejsou dobré navzdory klišé, ale právě díky nim. Režisér svého diváka zná a ví jak jej napnout, kdy mu dopřát volnost ponoření se do fikčního světa a jeho zkoumání (analogicky se scénou prvního „procitnutí“ avatara či noci strávené v divočině), a kdy naopak diváka emocionálně i vizuálně válcovat. Jinými slovy – film má dokonale zvládnuté tempo vyprávění, dynamiku akce i načasování jednotlivých scén, které nikdy nepřesáhnou stopáž, během které jsou ještě působivé. Na to, jak dlouho snímek trvá, uběhne pozoruhodně rychle.

JK: Je nutné si připustit, že primárním vypravěčem v případě Avataru není akce, ale prostředí – kulisy, který jsou ovšem sakra bytelný. Jako by ti, co Camerona viní z neoriginality, zapomněli, kam že je to režisér na tři hodiny vpustil: Nemůžeš očekávat od postav subjektivitu a hloubku, když celý svět Na´vi stojí a padá na zřetězení, na kooperaci každého jednoho obyvatele týhle planety s jejím zbytkem. Nemůžeš chtít, aby na Pandoře byly funkční vzorce, známé z tvýho života a světa, který obýváš a na jaký seš zvyklej… Rozmanitost a hloubka fikčního universa, které Cameron stvořil, má sílu nahradit a přebít milion tzv. originálních dějových linií a zvratů. My jsme do tohoto světa, který jako by opravdu existoval kdesi v hlubinách vesmíru paralelně s naší Zemí, nekompromisně vtaženi a zcela jím pohlceni. Pak už je jenom na nás, jak s touhle vstupenkou naložíme. Jakým způsobem se na Pandoře budeme pohybovat a kam až při týhle procházce zajdeme.


BH: Já osobně bych se na Pandoře pohyboval skrze žánr. I proto, co jsi říkala o úloze marketingu. Navíc mě v téhle souvislosti napadá i otázka, nakolik bude tzv. realističnost Avataru závislá na subjektivním přístupu a zkušenostech konkrétního diváka. Pro mne třeba není realističtější než takový Pán prstenů. (JK: Ha ha.) (BH: A to jsem si odpustil disneyovky…)
Ale zpět k žánru. Avatar čerpá hned z několika, i s náležitými atrakcemi, které nezřídka odkazují na předešlé režisérovy filmy (např. na Vetřelce linií mariňáci – bojoví roboti – obsazení S. Weaver). Máme co dělat s nejlepším akčním filmem nejen uplynulého roku – už kvůli skvělé postavě bezpečáka Quaritche, který svým nasazením svádí k představám, jak by působil v roli terminátora… Ale rozhodně si nejsem jistý, že se jedná o sci-fi. Spíše bych jej, i kvůli výrazně mystickému podtextu, označil za science fantasy.
Především bych ale zdůraznil, že citace žánrů a hra s klišé (viz výše) je zde nejen záměrná, ale i nutná. Je nesporné, že nikde jinde než na akčním či fantastickém filmu ta investovaná suma náležitě nevynikne. A pravda taky je, že aby se ty peníze vrátily, není možné nějak radikálně experimentovat. Avatar tak možná někomu může přijít fádní, ale na druhou stranu se díky tomu vyznačuje poctivou velice staromódní filmařinou, která vzdává hold kinematogarfu a využívá všech jeho možností s neuvěřitelně působivým výsledkem.
Svým přístupem k žánru a klišé tak Cameron sleduje dvě strategie, které se mu také daří vcelku úspěšně realizovat – přesvědčit cinefily o revolučnosti svého řemesla a fanoušky o tom, že je to pořád starý dobrý Jim. A tyhle dvě skupiny budou také vynášet nejhlasitější soudy.

JK: Což je, myslím, hodně na škodu, protože dostaneš sice zajímavé, ale vlastně docela předvídatelné výsledky. První skupina bude film velebit právě díky revoluční technologii (protože výsledek je výborný), u druhých bude rezonovat láska k žánru či filmům „božského Jima“ (protože výsledky jsou výborné). Těch, co Avatar apriori (a toto slovo je podstatné) pohaní, bude velmi málo. Mě osobně teď nejvíc zajímá, jak se ten film bude vyvíjet jako artefakt (bez ohledu na tu determinaci, kterou vymezuješ výš) co nejvíc odtrženej právě od polarity dílo-divák. Jestli a jakým způsobem bude koukatelnej a vnímatelnej za pět, deset, dvacet let. Není tolik zajímavý, jestli chlapečci s igelitkama a mastnejma vlasama budou mít v pokojíčkách plakáty Na´vi, Jamese Camerona nebo si budou nechat implantovat kočičí ocásky (BH: Což by naopak mě zajímalo docela dost), ale do kolikátý Bordwellovy edice a do který kapitoly se Avatar dostane. Bude dílem, který v roce raz dva tři zásadně změnilo celej mod recepce a způsobilo v oblasti vizuálních médií prudkej otřes, bude sloužit jako příklad precizní práce se žánrovejma paradigmatama nebo se na jeho základě budou psát pojednání o speciálních efektech? Dostane se v týhle souvislosti do příruček, který řešej možný a fikční světy? Shrnuto a podtrženo: bude se ve filmařských a filmologických diskurzech mluvit o době „před Avatarem“ a období „po Avataru“?
A ještě poznámka, kterou si neodpustím: co se týče toho žánru, to, co říkáš, je sice hezké, ale mám dojem, že všeobecně známé. Bylo by zajímavé si spíš pokládat – třeba výhledově, až se nám to trochu uleží – otázky, nakolik Avatar je/může být filmem autorským, potažmo jakou roli hraje ten žánr v tomhle? A kam se Cameron posunul od doby, kdy v 80. letech vymezil akční sci-fi, nemyslím teďka ve filmařské metodě nebo způsobu práce, ale hledat, kde jsou hranice těch klišé a jestli, jak a čím se projevuje Cameron- scénarista…

BH: Na to já, jakožto člověk dělící film na „před Pánem prstenů“ a „po Pánu prstenů“, jen težko odpovím, ale stejně tak bude zajímavé sledovat, čím tenhle film bude lidi štvát, protože to on určitě bude! Na klišé je, jak jsme si ukázali, vystavěný nejen z nutnosti, ale především funkčně. Musíme se tedy poohlédnout spíše po nějakých ideologických rozměrech díla. V tom případě nám ihned do oka padne především v recenzích a ohlasech neustále omílané zelené poselství (což skutečně, bez ohledu na velkou roli mariňáků, neodkazuje na armádu).

JK: Nevím. Tohle hledání iráckejch/vietnamskejch/zářijovejch metafor mi připadá docela paradoxní. Protože ideologický čtení má přijít v okamžiku, kdy rozklíčuješ dalších „x“ vrstev díla. Myslím to tak, že vezmeš film, a následně popisuješ a interpretuješ všechno – celou jeho strukturu od slupky až po jádro, přičemž ta slupka jsou třeba lokace, ve kterých se to celý odehrává, pokračuješ přes příběh a končíš (třeba po několika hodinách psaní nebo plkání) právě u toho ideologického jádra. Jenže, a v tom spočívá ten paradox, u Avataru se tohle jádro řeší už jaksi z principu, když ti třeba Tereza Spáčilová rádoby exkluzivně den před novinářskou projekcí (proč by ten film měla vidět podruhý, když už na něm jednou byla, že jo…) sesmolí tři odstavce na téma „zelená agitka“ a ty nemůžeš jinak, než se ptát: „To vážně neví, o čem psát?“. A pak se točíš v kruhu, protože nezbývá, než si lapidárně odpovědět: „Tak ať se jde kouknout podruhý!“ Důležitý je uvědomit si, že existuje možnost nechat všechny (pseudo)interpretace stranou nebo na serveru Idnes.cz.
Protože ten film má potenciál, aby fungoval v tý nejobecnější, až archetypální rovině významu, a tady podle mě hlavní ideologický čtení Avataru začíná. Proč by to nemohlo bejt třeba o ztraceným dětství, o možnosti na chvíli někam zmizet a skončit v obrázku z verneovky? O úsilí udržet si schopnost věřit tomu, že „hodní“ vyhrajou a „zlí“ nás, až bude nejhůř, nevyhmátnou. Tohle pochopil McCarthy, podrobně se tím zabýval Tolkien. Cameron ti na tři hodiny takový svět půjčí na hraní – a odtud pak podle mě pramení ty fanouškovské reakce typu „Bylo to úžasný, chtěl bych tam zůstat!“. Takže suma sumárum ta slavná ideologie se v případě alespoň trochu pružného uvažování a vymanění se z paradigmat vnucovaných jedno kým může stát jednou z hlavních deviz filmu, jeho jednoznačným přínosem.

BH: No, to je všechno hezké, ale nezapomněli jsme tak trochu na „nevinného diváka“? Tedy toho, který se prostě a jednoduše baví? Adrenalinem i nejrůznějšími roztomilými detaily? Chci říct, sakra, máme tu film, který můžeme chápat jako první krok k realistickému ztvárnění sexu s kočkou! O čem by ses chtěla bavit hned po kině?

JK: Divák je vinen vždy! Ale to s tou kočkou bys mohl rozvést… i když mě spíš zaujaly ty ocásky, všiml sis toho?

BH: No jasně – to je právě to kočičí… žádné sexistické poplácávání po zadečku, ale hrátky s ocásky! V tomhle je Cameron opravdu vizionář! Na´vi jsou modrý kočky, tečka!

JK: Ale oni si nehrají! On když ji za ten ocásek chytí, tak je to taková malá cihlička do megaskládačky toho dokonale vystavěnýho světa, víš… je to všechno v tý bezprostřednosti, jak je vidět, že to toho Jakea napadlo úplně náhodou!

BH: Tobě se evidentně zalíbil ten svět. Já naopak musím vyzdvihnout drobné radosti milovníka akčních filmů. Velcí chlapečci na ještě větších ptácích…

JK: To je ale zvrhlé! Když už jsme u toho, s kým by ses tam nejraději propojil ty?

BH: No, k propojování ve filmu dochází opravdu často – v rámci ekosystému Pandory, v rámci Na´vi, Jake se samozřejmě propojuje se svým avatarem a pak tu máme čistě společenské propojení (mariňáci s mariňákama) nebo technické, jako když třeba šéf bezpečnosti vsedne do bojového robota – což je taková anime scéna, že nezbývá, než se vrtět očekáváním, jestli cameron nějakou anime adaptaci dotáhne do konce.

JK: To je jedno! Ty jsi mi neodpověděl!

BH: No samozřejmě že s těmi Na´vi. To je asi nejblíž, jak se kdokoliv z nás může dostat…

JK: … k sexu s kočkou!

BH: Výborně! Za chvíli splníme předsevzetí dostat tuhle představu do textu třikrát. Ale chtěl jsem říct: BÝT kočkou… Ale dala by se zmínit určitě i celá řada jiných věcí.

JK: Určitě! Třeba i v negativním slova smyslu (malý prostor věnovaný problematice avatarů). Všechny ovšem trumfuje otázka českého dabingu, k němuž bych se vyjádřila nejspíš v modu prskající maneki neko… dabing je, prosím pěkně, zlo. Zlo!

BH: A vida, málem máme potřetí kočičku! Což však nic nemění na faktu, že dabing je vážně šílená věc. Konkrétně třeba takové anglické „see you“ se z významy nabité mystické proklamace stává v českém „zřím tě“ něčím na úrovni trapné návštěvy stařenky z venkova… Ale určitě to vypovídá o celkové kvalitě filmu, protože i tak jsem ochoten udělit na CSFD plné hodnocení a jít na to znovu. J

K: Pod což se tak nějak automaticky podepisuji…

VERDIKT:

Cameron, vizuální orgie, klišé využitá tak, že chápeme, proč jsou ve filmech méně zručných filmařů neustále používána, velká dobrodružství a ještě větší city v nejpohádkovějším masakru dějin… A sex s kočkou. Avatar se vám nemusí líbit, ale odsoudit ho můžete až po shlédnutí…

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Škoda, že v rozhovore nevystupoval aj človek, ktorý filmom až taký unesený nebol. Okolo mňa sa ich vyskytlo prekvapivo dosť – Pavlovský, Renčín, Němec… všetci sme prejavovali značné sklamanie nad povrchným, nezáživným príbehom bez emócií a zaujímavých postáv. 🙁

  2. Já jsem z filmu absolutně nadšený (ze hry už méně), ale možná je to jen tím, že je to první 3D film, který jsem viděl. Věřím, že kdyby byl ve 3D třeba Pán prstenů, byl by zážitek ještě větší.

  3. souhlas
    já naprosto souhlasím s CBEM. Po skončení filmu jsem si připadal, jako bych se probral z hodně krásnýho snu a přál jsem si být jedním z Na´Vi. Mít prachy, tak letím na Pandoru znova. Mimochodem skvělá recenze, jinou jsem od Fantasy planet ani nečekal.

  4. pomoc
    caw lidi chci se zeptat…film je uplně skělej…že paolini vymyslel svět Eragona…to jako klobou dolu..ale avatar…ikyz to je zase jinej salek kafe…prosim vas na cizich strankach jsem knihu avatar…myslim podle tohoto filmu nasel..u nas nikoliv..nemate nejake informace zda by nemela vyjit jako kniha…?díky…

  5. Vizuálně je skvělý a naprosto úchvatný tak pro ty, kdo nemají šanci chodit už pěknou řádku let do IMAXU. Jinak zas tak úžasné to nebylo a příběh nic moc. Reklama je ale tak bombastická, že tady v Praze vám skoro leze do postele. Průměrný občan si pak ani nedovolí vytvořit si o filmu vlastní názor. Ale tak je to se všemi “Hity” jako byl Eragon, Potter, Stmívání atd. Byli jsme před Avatarem, budem i po něm. 🙂 Až přejde reklama, přejde i horečka…

  6. Dětinská naivní hloupost s prostinkým příběhem, který reflektuje současnou úroveň myšlení většiny konzumentů, využívá tradiční scénář disneyovky a ukazuje, že ani předražené CGI efekty, nemohou zachránit stále zřetelnější úpadek hollywoodské produkce. Nemluvě o tom, že jejich realističnost i přes vysoké náklady pokulhává. Možná i na Camerona přichází senilita, podobně jako na jeho kolegy Spielberga a Lucase. Veselé je obdivné hýkání nekritických obdivovatelů, kteří zastydli ve věku, pro který je tento film skutečně primárně určen.Cink, Cink 🙂

  7. Film nechám stranou, ale pokud jde o recenzi, opravdu bych ocenila, kdyby JK pro příště v psaném textu nepoužívala ty hovorové koncovky, TO je skutečné ZLO a v jedné větě s výrazy typu artefakt, polarita či paradigma je to – dáma promine – k zeblití!

  8. to dana: Myslel jsem, že v IMAXu dávají jen 40ti minutový dokumenty. To v něm běží ve 3D i celovečerní filmy? Souhlasím, že příběh Avatara není žádný zázrak. Je to slepenina z věcí, které tu byly už mockrát k vidění. Ale když se to umí slepit dobře, tak to ve výsledku funguje. Jinak tady na střední Moravě se nám reklama vyhýbá, nebýt ukázky z Alice in Wonderland před Avatarem, tak ani nevím, na co jít příště. 🙂

  9. To JanaJ: To, jak JK v psaném textu používá spisovnou češtinu lze výborně ocenit jinde. Co se tohoto článku týče, uvažovali jsme dlouho, jestli a jak ze spisovné řeči vybočit. Nakonec jsme zvolili hovorovou verzi, protože nám v typu recenze, která má alespoň částečně simulovat nezávaznou a autentickou konverzaci – třeba při cestě z kina, přijde schůdnější. Mluvíme tak v článku oba, v některých případech jsme koncovky ještě zpětně měnili na nespisovnou variantu. Argumentu o nevhodném kombinování výrazů typu artefakt či paradigma s hovorovými koncovkami nerozumíme. Nemáme pocit, že by spisovnost nutně souvisela s “odborností” nebo estetikou.

  10. Podle mě to nic převratného není… Ale oceňuji to, že je v něm lidstvo zobrazeno ve své skutečné nezidealizované podobě…

  11. no…stokrát omletá zaplátka oblečená do velmi pěkného 3D hávu – někomu to stačí, někomu ne. Ale jedna skutečnost je zcela objektivní – ten film je zbytečně dlouhý a místy nudný.

  12. DreamChaser: myslím tu eko agitku “lidé jsou špatní, protože kácí lesy”? Ta mi přišla dost směšná, hlavně se ve fimlech objevuje podezřele často – ale uznávám, že mi bylo původních obyvatel dost líto v té scéně, víš jaké (nechci spoilerovat).

  13. Ďuro Č: No, nemyslím, že jsme zase úplně nadšení, ale uznávám, že nějaký ryze negativní hlas by byl zajímavý (a také to v článku zmiňujeme) – rozhodně bych si rád přečetl tvůj duet s J. Pavlovským. Ale abych se vrátil – původně jsem se chtěl mnohem víc zabývat tím, jak ten film působí na mě, jakožto fanouška fantasy, který si filmy obecně domýšlí (takže třeba neřeším, jestli je Avatar lepší než jiné 3D filmy, ale jestli je realističtější než normální 2D – já takhle totiž vidím díky své sugesci i filmy Johna Carpenetera – což je sice s nadsázkou, ale v zásadě pravda). A uvažovali jsme i o jiných věcech, jenže… čas a možnosti kooperace jsou mocná omezení. Navíc, některé věci bychom mohli rozebrat v samostatně napsaných recenzích, ale do společné nám prostě neprošly… jsme na svůj článek hrdí, ale víme, že to šlo udělat – když ne lépe, tedy určitě i jinak.

  14. To CBEM
    V IMAXU dávají v 3D i celovečerní filmy. Třeba namátkou Beowulf byl 3D.

  15. Joker
    ani neumíš číst ;)a běž s těmi svými názory do cirkusu, tam ti za to alespoň zaplatí

  16. To Walome: Nemyslím to kácení lesů, myslím to obecně…To Sirius: Čím? Po technické stránce je to vymazlené, ale jinak to převratné není… Ale netvrdím, že se mi nelíbil, klidně bych se podíval i znovu. Jen si nemyslím, že je to zásadní zlom světové kinematografie…

  17. Sirius: když tě tak poslouchám, tak mám pocit, že v tom cirkusu už jsem 🙂

  18. no pujdu na to z povinosti.. možná se mi to i bude líbit ale pujdu na to s sebezapřením.. ten hype mě fakt nebere.. radši bych Solomona Kanea nebo Titány… nebo zfilmovaný Mariňáky 🙂

  19. help Kniha…
    No super jestli bude kniha…ja jsem trochu magor do fantasy a sci-fi..ikdyz to tady asi kazdy…jenze ja z toho nemuzu spat z toho filmu…v noci se budim…protoze jeste ted ho vstrebavam..tu knihu chci moc…bude to muj uzavrenej svet do ktereho se budu chodit toulat….muj poklad…neco jako Alagasie v Eragonovi…pls piste dalsi informace ke knizkam diky… http://www.wikio.co.uk/books/james-cameron-s-avatar-the-na-vi-quest-9780061801266-9370705,b.htmlasi hledam tuhle knihu…

  20. já se plně podepisuji pod absotluně dementní a tak zmršený dubing, že mi to komplentě zhatilo celý film. Zřím tě, je maso, ale ono už stačí název, nevím, zda jste si toho všimli, ale v dabingu se jméno filmu vyslovuje AvatÁr – bože proč? Nakonec to dopadlo tak, jak jsem očekával – grafické orgie plné ještě orgasmičtěšjích efektů se špetkou extra efetků navíc, ale vzhledem k tomu, že jsem byl v kině v rozpoložení rád bych vypnul, tak krom občasné nausey, kdy hrdinové otevřeli hubu jsem prostě odlétl na Pandoru a tam lítal na velkých ptácích, střílel s chlápkama s kulometema, prostě jsem se nechal unést, takže mi ani občasné klišé nevadilo, tady ne, možná až se na to kouknu znovu, budu mluvit jinak, ale teď říkám, jo, splnilo to svůj účel, u mě ano.

  21. Hezká pohádka. Nikoliv nejlepší film roku, ale rozhodne jsem si to užil.

  22. Film je to naprosto fantastický. O děj ani tak nejde, autor by mohl klidně vyprávět úplně jiný příběh a vyšlo by to úplně na stejno. Fantastické je zpracování ekosystému Pandory. Něco takového jsem si dosud nedokázal ani představit. Natož abych to viděl v nějakém filmu. Ano i já rozděluji konematografii na před a po pánu prstenů. Ale Avatar s mým přesvědčením o filmu všech dob hluboce otřásl. A když už jsme u toho děje, on i ten pán prstenů má děj jako stehno! Jít a pořád jít a na konci hodit prstýnek do ohně. Trapárna non plus ultra. Jo to třeba příběh o Bernovi a Luthien ze Silmarlionu, to by bylo jiný kafe.

  23. Alexi, hele, s tou trapárnou u Pána prstenů pomalu, ber ohled na dobu, kdy to bylo napsané a hlavně, Tolkien nebyl nijak originální spisovatel, kouzlo jeho knihy je ve světě který stvořil, nikoliv ve skupince hrdinů na procházce z bodu A do bodu B – to tu bylo dlouho před tím a bude i dlouho po něm. Film z toho bohužel udělal nosné téma (což je asi jediné, co se z LotRa dá zfilmovat.)

  24. Alexi: Mně se Avatar líbil hodně….ale s Pánem prstenů ho srovnávat nelze ani omylem. Vizuální orgie u Avatara sice překonávají vše co bylo dosuc natočeno (kam se hrabou SW), ale LOTR je přece jen těžší kalibr…A vůbec, nejlepší film všech dob je imho Monty Python´d Life Of Brian :-))

  25. Tak Pán prstenů je vážně nuda, ale já to žral jako blázen. Ovšem asi před rokem jsem tak zevlil u televizi a běžel tam čtyřhodinový program (včetněm reklam) Návrat krále a já si říkal “o čem to je, vždyť tam bojují tihle s těmahle a támhlety s těmahle”…ale v těch 14i jsem z toho měl druhé Vánoce, to se tomu vzít nedá.A kniha mě děsí ve snech 😀

  26. walome: no vidíš, mně je přes 30 a jsem stále stejně nadšen z knihy i filmu 🙂

  27. Vždyť jo, taky mám pár věčných srdcových záležitostí…ale pak jsou filmy, které se mi sice líbily, ale podruhé je vidět nemusím…a mezi ty patří právě Avatar.

  28. Pro me naprosto genialni film. Jo je tam par klise( ach, vi jeden zabijackej marinaku s jizvou jako od mesicniho tygrika!) . ale kdyz sem sedel v tom kine tak sem to vubec nevnimal. Pandora, pro me nejlepsi filmovej svet vubec ( jo Stredozem je Stredozem ale ve filmu ju Pandora rosekala), uzasnej narod Na´vi, pribeh sice nic moc, ale tak nadherne zpracovanej a blablablabla. Bych o tom mohl napsat slohovku. Jestli to neni revolucni pro filmarstvi tak pro me jo. jediny co me tak trosku zklamalo, bylo to 3D. Byl sem na tom 3D poprve, a cekal sem teda vetsi hukot, ne jenom to ze nektery kapradi na Pandore bylo ke me bliz nez jine 🙂 Ale jednoduse, PROSTE TO BYL FAKT MAZEC!

  29. Pro mě je Avatar SF/F pecka roku. A myslím,že jí zůstane i při dalších shlédnutích. Jistě,příběh je jednoduchý – no a co ? Je tam pár klišé – no a co ? Ekologická agitka ? Proč ? Pouze suché konstatování,že se ke svému světu chováme jako hovada, jako by byl na jedno použití. Že je tam parchant schopný pro pár milionů jakéhosi platidla téměř všeho ? Máme jich dneska kolem sebe málo ? Že to má hepáč-má to snad vadit ? Avataru dávám 100%, což nemění nic na mém bezvýhradném obdivu k LOTR a na těšení se na Souboj Titánů…

  30. ale jo, asi na to půjdu, ale já jsem zvrhlík, já byl naposled v kině na Sex ve městě 🙂

  31. Každopádně je ta nespisovnost k zblití. Když už, tak všude. A ne jen na místech, kde si to člověk uvědomí či vzpomene. Ale i tak je to fialový hnus.

  32. Vyjádření k tomuto “problému” jsme napsali výše a stojíme si za ním.

  33. ale…
    …ale výtku si samozřejmě evidujeme a v příštím článku, kde to bude vhodné, budeme už pouze a pouze nespisovní 🙂

  34. No co říct pěkná pohádka v perfektně vymyšleném světě, ale že bych tento film považoval za nejlepší film všech dob nebo jen tohoto roku to teda ne… Příběh tak pro pětileté o tom jak spravedliví a dobří zvítězí nad špatnými penězi a mocichtivými padouchy uf z toho jsem již vyrostl. Ale podívaná je to pěkná a na Pandoru bych se hned přestěhoval…

  35. Re: kniha
    Cuss all, nevíte někdo něco o knížce k tomuhle super filmu????

  36. Re: kniha
    Cuss all, nevíte někdo něco o knížce k tomuhle super filmu????

  37. Avatar je možná dějově jednoduchý,ale v podstatě,co není?Kdo chtěl složitou zápletku tak ať čte knihy,já je čtu a jsem spokojen.Po zhlédnutí Avatara se každý,a to nemůžete popřít,cítí jinak,než když šel do kina.Film vás pohltí,ukáže něco nového a nad dějem se zastavíte až doma.

  38. Přijde mi to jako film, na který se dá se zaujetím podívat jen jednou. Navíc byl chválen více, než si zasloužil.
    Vlastně jsem se na to podívala jen pod tlakem okolí, kteří se o tom nemohli přestat bavit.
    (Možná za celkový dojem z filmu může i ten chlap namol, co vedle mě popíjel pivo a řval smíchy…)

Zanechat odpověď

Avatar

INKARNACE HVĚZD AVATAR je nejnapínavější a nejexpanzivnější vizí Poula Andersena, popisující beznadějné hledáni vyspělé civilizace, nazývané Druzí, v neznámém vesmíru. V dávné minulosti zanechala tajemná mimozemská civilizace, nazývaná Druzí, lidstvu svůj odkaz,……

INKARNACE HVĚZD AVATAR je nejnapínavější a nejexpanzivnější vizí Poula Andersena, popisující beznadějné hledáni vyspělé civilizace, nazývané Druzí, v neznámém vesmíru. V dávné minulosti zanechala tajemná mimozemská civilizace, nazývaná Druzí, lidstvu svůj odkaz, „bránu” do neprozkoumaných hvězdných dálek. Před několika sty lety lidé bránu použili, aby s velkým úsilím kolonizovali Phoebskou hvězdnou soustavu -zbytek galaxie však ponechali neprozkoumaný. Jednoho dne je zaznamenáno u brány neznámé vesmírné plavidlo. Uprostřed bouřlivého politického povstání opouští Zemi výzkumná loď Emissar prolétá branou, aby se za ním vydala do neznáma. Když se Emissar předčasně vrací, vládnoucí strana Země loď izoluje, posádku uvězni a veškeré další bádání zakáže. V duchu nejslavnějších Andersenových hrdinu – Nicholase van Rijna a Davida Falkayna – se Dan Brodersen, podnikatel a průzkumník, vydává k Zemi obchodní vesmírnou lodi, ovládanou jeho vlastní firmou, aby Emissara osvobodil. Šikovným manévrem se Brodersenovi podaří zjistit, kde se Emissar nachází, překonat jeho únosce a zachránit některé z průzkumníků, včetně prvního mimozemšťana, který v Emissaru přiletěl. Brodersenova loď však poté musí bez přípravy proletět branou a stane se tak poutníkem mezi hvězdami, v prostoru a čase, v pátrání po Druhých, kteří by ji mohli nasměrovat domů. Poul Anderson se stal zasloužené jedním z nejpopulárnějších autorů science fiction, jako jsou Asímov, Stapledon nebo Clark. Je autorem více než 50 románů a 200 povídek, několikanásobný držitel cen Hugo a Nebula. Za svého života byl také členem Společnosti pro kreativní anachronismus, ve které získal rytířský titul za zdatnost ve středověkém bojovém umění.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď