Byla jednou ve válkou zničeném světě jedna společnost rozdělená do pěti frakcí. Frakcí, které vznikly na základě toho, co považovali lidé za hlavní příčiny války, a jejichž příslušníci vždy vyznávaly některou ze základních ctností. Tu, již sami považují za nejdůležitější.

Do tohoto světa se narodila Beatrice Priorová, která cítí, že je zkrátka obtížné zapadnout do jedné škatulky. Pomalu se blíží její obřad volby, okamžik, kdy si každý dospívající musí vybrat, v jaké frakci stráví zbytek svého života – zda zůstane v té svojí, domovské, nebo opustí rodinu, svůj starý život a začne znovu úplně někde jinde. Možností je sice jen několik, ale přesto se jedná o výběr trochu komplikovanějšího charakteru než „na kterou střední si dám přihlášku“.

Mírumilovnost je frakce toužící po klidu, míru a harmonii, v Sečtělosti si zase nade vše cení moudrosti, logiky a vědění. Upřímní nikdy nelžou a vždy vám řeknou to, co mají na srdci. Neohrožení jsou hrdí, odvážní a silní. Beatrice dosud patřila mezi Odevzdané, pokorné, nesobecké, vždy se starající nejprve o ostatní. Ona však cítí, že nesobecká není, naopak, má spoustu přání, která by si chtěla splnit. Je tedy zvědavá na to, co dalšího jí život přinese.

Test, který by jí měl doporučit, která frakce je pro ni tou pravou, však na Beatrice nefunguje. V simulaci plné útočících psů a zrcadel se rozhoduje příliš nejednoznačně, což vede k závěru, že se hodí přesně pro tři frakce – Odevzdanost, Neohroženost a Sečtělost. Beatrice se dozvídá, že je divergentní – nezapadá do systému – který se jí proto, že ji nedokáže ovládnout, bojí. Hrdinka se tedy musí skrýt v jedné z pěti frakcí, aby měla vůbec šanci přežít.

A tak si zvolí Neohroženost s její nespoutaností a podivným oblečením a přebírá i nové jméno, Tris, a pouští se do boje s osudem. Nemohla si však vybrat hůř. Výcvik u Neohrožených je náročný a krutý, ale hlavně také zaměřený na zvládání strachů. Tris je tak postavena před své největší hrůzy, aby s nimi v simulacích vyvolaných séry bojovala. Problém však je, že Tris může tyhle simulace ovládat. Jako divergentní zkrátka ví, že nic kolem není skutečné – ale vidí to i všichni ostatní, kteří nahlížejí do její mysli. Svou divergenci se tak musí naučit skrývat, pokud chce u Neohrožených přežít. Děje se totiž něco podivného. A závěrečná zkouška se pomalu blíží…

Nápad poplatný žánru

Divergence má prostě nápad, poměrně originální a hlavně dost nosný. Dystopický svět zničeného Chicaga, které se proměnilo v malý samostatný stát, je skvěle propracovaný a hlavně velmi fotogenický. Na plátně mu to sluší a polorozbořené věžáky, vysušené jezero i stržené mosty mají svou atmosféru, stejně jako uniformní příbytky Odevzdaných. Po celých 139 minut stopáže je na co se koukat a ani bojové scény šestnáctiletých nováčků nejsou neuvěřitelné.

Je však nutno počítat s tím, do jakého žánru snímek spadá. A i přesto, že se tváří příjemně scifisticky a postapokalypticky, pořád je v něm dost místa na romantiku a nepříliš promyšlené dialogy náctiletých hrdinů. Alespoň občas. Samotná romance mezi Tris a jejím instruktorem Čtyřkou je vlastně dost skousnutelná a docela přirozeně vyplývá z událostí, nicméně ji doprovází několik hlášek, při kterých je vám za hlavní protagonisty tak trochu trapně. Ale to už k žánru patří a cílová skupina je nadšená.

Kromě toho se Shailene Woodley a Theo James k sobě hodí – doplňují se a ani jeden nezastiňuje druhého. Jejich postavy jsou sympatické a víceméně uvěřitelné, Shailene dokazuje svůj herecký um a fanoušci se pomalu přestávají obávat toho, co dost neznámá herečka provede v očekávaném Hvězdy nám nepřály. Hlavní antagonistka Kate Winslet v roli Jeanine Matthewsové, vůdkyně Sečtělosti, je naopak správně ledová a chytrá. A kromě toho taky odhodlaná všechny divergentní zneškodnit.

Když k tomu připočteme výbornou režii Neila Burgera, povedenou kameru (u některých záběrů se člověku tají dech, zkuste se soustředit na vpád Neohrožených do Odevzdanosti) a skvělý hudební doprovod, v němž se střídají ostré rytmické bubny a melancholické melodie nazpívané hlasem Ellie Goulding, vlastně z toho vychází velmi sympatická návštěva kina, kterou si všichni, kdož se oprostí od předsudků, užijí. Divergence se nejspíše neubrání srovnání s Hunger Games, podobně laděným bojem o přežití, opět s bandou puberťáků v hlavních rolích. Troufám si však říci, že z tohoto souboje nevyjde jako poražená, spíše naopak. Filmy jsou si téměř rovné, a záleží jen na tom, jaké postapo vás osloví více. A také to, co ukáží oba snímky v dalších pokračováních, protože stejně jako HG bude i Divergence následována ještě trojicí dalších filmů.

Ačkoli se tedy nejedná o klenot světové kinematografie, Divergence pobaví, někde i vtáhne do děje a zanechá alespoň na pár dní příjemný doznívající dojem. A to se počítá.

Distributor a foto: Bontonfilm