Zrození planety opic byl od samého počátku otloukánek. Film, který nikoho nezajímal a jehož myšlence se fanoušci série vysmívali. Samotná promo kampaň a trailery důvěře v látku příliš nepřidaly. Potom přišla premiéra a všem spadla čelist. Zrození mělo fantastické efekty (Weta opět dokázala, že patří mezi špičku ve svém oboru), epickou hudbu Patricka Doyla a inteligentní scénář, který u letního blockbusteru čekal málokdo. První zářez prequelové trilogie se mohl pochlubit zvířecími postavami, které místy přehrávaly své „lidské“ kolegy. A to jim k tomu stačila jenom ta nejzákladnější mimika a gestika. Zrození vytřelo každému zrak a ještě si připsalo na účet jeden z nejnavštěvovanějších filmů léta 2011. Pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. O tři roky později přišel Úsvit planety opic. Změnil se režisér, scénáristé zůstali stejní, „lidské“ osazenstvo filmu se vyměnilo, ale Andy Serkis zůstal. Dvojka je klasickým sequelem, který nedělá ostudu svému předchůdci, ale slevil ze svých kvalit a na místo inteligentního blockbusteru přichází nefalšovaná akce. Válka o planetu opic znovu mění kabát a z opičího originu či, akčního inferna se převléká do psychologického thrilleru se vskutku mrazivou atmosférou.

 

 

Válka o planetu opic se odehrává dva roky po událostech Úsvitu. Caesar svádí neustálou bitvu s lidmi a krvežíznivým plukovníkem, který se nezalekne ničeho. Copak lidé a opice nemohou žít v míru? Po události, která změní opičí společnost, se Caesar vydává na cestu pomsty. Opouští své opičí společenství, aby vystopoval plukovníka a ukončil spor mezi druhy jednou provždy. Bohužel osud má jiné plány, které zamíchají kartami na obou stranách tábora.

 

Režisér Matt Reeves servíruje atmosféru nefalšovaného strachu, beznaděje a deprese. Ocitáme se ve světě, kdy je lidská rasa zničená, roztroušena po celém světě a není schopna se sjednotit. Opičí společenství je ukryté v lesích a snaží se nalézt nové útočiště. Mezi tím vším si Caesar prochází krizí identity, kdy na něj doléhají léta ztrát svých bližních a prohřešky z minulosti. První polovina filmu si (podobně jako Logan) bere vyprávěcí postupy z drsných, špinavých westernů. Parta hlavních hrdinů se vydává na strastiplnou cestu za pomstou, při které poznávají zdecimovanou krajinu a různá podnebná pásma (poprvé v sérii se děj odehrává v zimě). Druhá polovina radikálně mění vyznění a pracuje s válečnou tématikou. Válečnou vřavu ovšem nečekejte. Tady se elegantně pracuje s psychologií mezi postavami, pozvolna budovaným napětím a odkazy na žánrové klasiky. Najdeme zde Coppolovu Apokalypsu, Četu od Olivera Stonea či Most přes řeku Kwai Pierra Boulle (autor knižní Planety opic).

 

 

Shrnuto, podrtženo: Válka o planetu opic jde proti diváckým očekáváním a servíruje chladný psychologický thriller odehrávající se ve válečných kulisách, kdy nejde o akci, ale především o postavy. Postavy, které jsou zjizvené časem a událostmi, unavené neustálým bojem o nezávislost. Nečekal bych, že od opiček dostanu dusnou atmosféru strachu, beznaděje a deprese. Aspirant na jeden z nejsilnějších diváckých zážitků roku!

 

Válka o pllanetu opic
Režie: Matt Reeves
Scénář: Mark Bomback, Matt Reeves
Kamera: Michael Seresin
Hudba: Michael Giacchino
Délka: 143 min
Hrají: Andy Serkis, Woody Harrelson, Judy Greer, Steve Zahn, Gabriel Chavarria

 

Hodnocení: 85 %