Advík 2012

Advik se letos opět konal v KC Zahradě na Praze 4, a to od čtvrtečního večera do neděle, 26.7. -29.7. Na této akci jsem byla naposledy asi tak před dvěmi, třemi lety ještě za starého vedení, takže jsem se těšila, až uvidím, co všechno se za tu dobu změnilo.

Když jsem v pátek dorazila na Chodov, společně se mnou z metra vystoupilo pár menších skupinek lolitek, k-popistek a i účastníků bez kostýmů, kteří se dali rozpoznat podle jejich neonově zelených pásků s logem „Advík 2012“ na zápěstích. Cestou jsem potkávala čím dál více cosplayerů, včetně GLaDOS a Sailor Moon Jupiter, ale, to, co na mne čekalo před KC Zahrada, bylo ohromující. Celé náměstí bylo nabité skupinkami cosplayerů, kteří postávali kolem nebo seděli v trávě pod rádoby altánkovým průčelím a popíjeli nápoje, upravovali si kostýmy či kouřili vodní dýmky, zatímco jiní procházeli skrz tu masu lidí, ať už směrem pryč, či dovnitř na akci. Slunce pálilo, jelikož bylo poledne, z oken KCčka byly slyšet hlasité DDR songy a všude se rozléhal hlas z reproduktorů někde uvnitř zahrady jako při outdoorových festivalech. A i když pravidelně jezdím na velké akce, to všechno, umocněné tím, že se tam nacházelo tolik okostýmovaných lidí na tak malém prostoru, způsobilo, že jsem se cítila, jako kdybych se najednou ocitla na jednom z amerických anime conů.

Samotné KC i se zahradou bylo kompletně ohraničené, takže nebylo vidět dovnitř. U vchodu byl stánek, který působil zároveň jako registračka, kde překvapivě nebyla žádná fronta. Díky tomu jsem rychle prošla dovnitř. Uvnitř před budovou bylo vedle sebe několik velkých stanů, pod kterými se nacházely stánky s jídlem a lavice na sezení, zatímco hned napravo od nich na trávě stálo pódium, zdroj onoho burácivého hlasu. Na něm se konal program o video hrách, který vedli moderátoři herní show Indián na TV Metropol. Měli i velké LCD, na kterém pořád něco běželo dle aktuálního pořadu, ať už to byly trailery nebo herní soutěže. Zároveň se poblíž nacházely i Nintendo stany s konzolemi (Wii, 3DSka) a novinka Rocksmith, kterou jsem si po chvíli šla vyzkoušet s kamarádem. Je to hudební hra podobná GuitarHero či Rockband, ale s důležitým rozdílem – máte pravou elektrickou kytaru (také to stojí několik tisíc), nebo si můžete připojit vlastní, takže to funguje i jako trenažer učení se hraní na kytaru. Kamarád byl nadšený, ale protože jsem na žádnou nehrála už delší dobu a měla tvrdé struny, tak jsem dala přednost programu a obdivování kostýmů. Viděla jsem známější postavy jako Ichiga a Hitsugayu z Bleach nebo vyparáděného Ciela z Kuroshitsuji, aktuální kostýmy jako fem Loki z Avengers a fem Captain America či oblíbené personifikované země z Hetalia. Kolem také pobíhalo hodně magical girls jako například z Puella Magi Madoka Magica a samozřejmě byli přítomní i obligatorní Naruťáci. Jeden z nich, Gaara, měl opravdu dobře zpracovaný kostým včetně dýně na zádech, která byla v životní velikosti. Herní nadšence by zase určitě potěšil Altair v černo-červeném provedení, jejíž kostým vypadal dělaný profesionálně na zakázku, a výborné trio z Team Fortress 2, modrý Medic a Scout s červeným Sniperem. Včetně zbraní. Batman a Anthony Stark, Vocaloidi, Full Metal Alchemist, Soul Eater, dokonce i Homestuck – všichni říkali, že letos se kostýmy obzvláště povedly a byly lepší než na předchozích několika ročnících. Poté, co jsem se měla všechno hezky prohlédnuté a ty nejzajímavější vyfocené, vydala jsem se podívat na program.

Ten mě po otevření brožurky nejprve zklamal, byla jsem totiž zvyklá z mého minulého Advíku běhat mezi čtyřmi patry plnými místností, zatímco tady bylo jen sedm linií včetně kina. Samozřejmě, hned jsem si uvědomila, že vhledem ke kapacitním možnostem KCčka to není proveditelné a bylo využito všechno místo, jak to jen šlo. V přízemí se nacházely různé obchůdky s anime merchandise jako figurkami, plakáty, polštáři, plackami a přívěsky. Byl tam také kino sál, kde jednu polovinu programu tvořily filmy a anime a druhou různé akce jako galavečer, karaoke a cosplay soutěže, lolitka přehlídka nebo vyhlášení výsledků soutěží všech linií poslední den. V ostatních třech patrech se nacházelo šest místností s přednáškami, z nichž tři byly čistě japonské (anime, manga a Japan salónky), jedna se zabývala sci-fi a fantasy a v další probíhaly různé workshopy jako origami, výroba sushi nebo japonských sešitů a i lolita burzy. Poslední se zabývala hrami, ať už karetními, deskovými či počítačovými (a konzolovými) a vedle ní byly dvě místnosti, ve kterých probíhalo hraní deskovek, Magiců a jiných karetních her a Warhammeru. Vydala jsem se dál objevovat a našla jsem hernu s konzolemi, kde se nacházely samé bojovky jako Tekken 6, Soul Calibur 5 (ten mne nejvíce potěšil), Naruto, Arcana Heart, ale i pár klidnějších věci jako Just Dance 3 a nový handheld PS Vita. Před hernou byl Singstar, který byl vždycky obklopem skupinkou lidí, a v uličce naproti se nacházelo Maid Café, kde maidky a butleři roznášeli čaj a muffiny zákazníkům u malých stolečků. Byl to dobrý nápad a ceny slušné, a ten, kdo vždy snil, že bude obsluhován lidmi v typickém maid/butler outfitech, si ho zde mohl splnit. Zároveň se tam částečně linula hudba z DDR místnosti plné různých hudebních her na druhé straně. Tím jsem zakončila svoji obchůzku budovy a vydala se za programem.

Cestou jsem se ale zapovídala, díky čemuž se mi naskytnul zajímavý pohled. Před jednou místností se tísnila obrovská skupina dívek, ale i pár hochů. Kromě kinosálu nikde tolik lidí nečekalo na další program a poté, co se dveře otevřely, se daná skupinka začala pomalu filtrovat dovnitř. Po chvíli se ozvalo „Je plno“ a dveře se zavřely. Zbytek, asi 15–20 lidí, kteří zůstali venku, se na sebe podívali, teatrálně si pozvdechli, někteří vykřikli „Zase!“ a se smíchem, ačkoliv částečně zklamaní, se pomalu vydali hledat jiný program. Kdo již byl na některém z předchozích anime conů, tak se rychle dovtípil, o čem ta přednáška asi byla, a věru, v programu stálo „Yuri vs Yaoi“. V manga salónku se program točil kolem yuri a shojo ai (lesbická láska), takže byl většinou přeplněný a vyplatilo se si přijít dříve a vystát „frontu“. To samé platilo o anime salónu, kde přes jeho název anime neběželo a účastníci se mohli pokochat doramky (asijské obdoby seriálů typu „Esmeralda“ nebo „Ordinace v růžové zahradě“), boys’ love a japonskou moderní hudbou. Scifi linie byla naopak pokaždé poloprázdná, když jsem tam nakoukla, ale to bylo nejspíše tím, že zrovna ty přednášky většinu až tolik nezajímaly nebo se s něčím kryly. Jiné byly totiž zaplněné, obzvláště ty s hosty, jako například Jiřím W. Procházkou či Františkou Vrbenskou. Tato linie ale měla také zároveň nejrozmanitější program, kde si lidé mohli dozvědět o různých knižních sériích, komiksech nebo televizních seriálech.

Během celého Advíku jsem navštívila různé přednášky, ale nejvíce mne pobavily aktivity, například worshop japonských šachů „Shogi“ a Ascension, deskovka pro dva, kde se staví karetní balíček a bojuje s ním. Ale vrchol celého programu bylo „JRPG naživo“ v herním salónku, které se ukázalo být Final Fantasy Tactics v reálu – taktická strategie říznutá RPG, kde hráč ovládá jednotky, která mají povolání, různé schopnosti a levelí se. Na zemi se lepícími páskami vytvořila mřížka o 8×8 políček, zatímco my jsme se rozdělili do dvou týmů o třech lidech, kde byl přítomen bojovník, mág a lučištník. Dále se vysvětlila pravidla typu kdo se může každé kolo pohnout o kolik políček a jaký má se svojí zbraní dosah, za kolik dává zranění nebo třeba jak fungují speciální schopnosti povolání. Nakonec jsme dostali varkoče a odpovídající (plastovou) zbraň, takže jsme se mohli vcítit do svých rolí ještě více. Bylo to velmi zábavné a všichni jsme si připadali jako ve videohře (případně jako Harry Potter a jeho kamarádi při hraní obrovských šachů). Na obou stranách týmů panovala přátelská, i když soutěživá nálada. Nakonec po hodině náš tým „Kupos“ pod mým velením vyhrál a vydali jsme se oslavovat naše vítěství občerstvením, u stánků totiž prodávali metaláci chutný špíz a nudle. A hlavně osvěžující malinovku, protože teploty opět vystoupaly nad dvacet pět stupňů a všichni přítomní se vyloženě vařili, obzvláště ti v kostýmech. K potěšení většiny stálo nealko méně než pivo, což je v našich končinách velice neobvyklé.

Advík ale měl i svoje zápory. Samotný program sice měl sedm linií, ale často se stávalo, že stejný člověk měl klidně čtyři přednášky nebo více, což není vždy na škodu, ale tím pádem tam chyběla větší rozmanitost jako kdysi, když se to v tom větším počtu přednášek ztratilo. Takhle se otevřela informační brožurka a ve stejném dni byla k vidění ta samá jména několikrát, klidně i za sebou. Zároveň program končil těsně před desátou, budova se musela vyklidit a platil zákaz rušení nočního klidu, takže se většina lidí se rozprchala a vydala ve skupinkách hledat zábavu do hospod nebo šla spát do tělocvičny a ti, kdo jsou z Prahy, domů. Takže žádné večerní ponocování a lá FFko a jiné cony se nekonalo. Hlavně mi chyběla Noční Hra, což bývalo něco mezi bojovkou a šifrovačkou. V herně zase občas chyběly ovladače (a nebo byly mimo provoz), takže některé bojovky šly občas hrát jen solo, ale to byly spíše drobnosti, které se dokázaly spravit. A když program končil v neděli v pět hodin, už asi kolem čtvrté hodiny začali zavírat většinu herních místností, takže se mohlo jen na přednášky.

Ale i přesto mi přišel letošní ročník zajímavý a měl jedinečnou atmosférou, kterou také pomáhal dotvářet vedle lidí samotných venkovní program na pódiu a celkový redesign zahrádky, kde se dalo příjemně posedět s přáteli. Také díky tomu jsem měla pocit, že se úroveň Advíku opět vyhoupla o kousek výš a dokáže oslovit nejen fanoušky japonské kultury, ale i ty, kteří se o ní zajímají spíše okrajově a preferují více západní fan kulturu. A vzhledem k tomu, že jsem nepotkala nikoho, kdo by s ním byl letos nespokojený, tak se od minula určitě výrazně zlepšil. Pokud si udrží tuto úroveň i během příštího léta, budu se na něj opět těšit.

Jak jsme psali o loňském Adviku? Čti reportáže Evy Bartůškové a Elišky Lysoňkové.

Mapujeme pro vás všechny zajímavé akce.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentářů

  1. Reakce na Advik
    Edward: Proč by měla být na jiném conu? Prostě si všímala jiných věcí a snažila se okusit co možná nejvíc programu. To někteří lidé i dělají:)

Zveřejnit odpověď