Když loupežníci ládují Prach a broky a číhají na Lesapána, aneb filmový večer v Lucerně

V předvečer udílení českých kocourů (Český lev) nejlepším tuzemským filmovým počinům a přečinům proběhla s trochu menší pompou také veledůležitá akce, o jejímž konání jsme čtenáře informovali již dříve. V pražské Lucerně se v rámci jedné akce sešly na plátně dva nezávislé snímky mladých českých filmařů, které toho mají mnoho společného.

Prach a broky / Lesapán promo

Především ten nevšední výlet do českých žánrových vod byl tím největším lákadlem, proč si nenechat ujít dvojprojekci odlehčeného loupežnického dobrodrůža Prach a broky (Jack Sparrow je pakooo!) a naopak Lesapána, pojatého v nejlepší tradici pohádkového hororu dob romantismu. Možná trochu mimoděk tak vlastně vznikl i zajímavý blok, jehož společným motivem byly rozlehlé české hvozdy, jejichž tajemství nosí smrt troufalcům se špatnými úmysly. Ať už v podobě čelistí zaťatých do hrdla, nebo v podobě kulky mezi oči.

Celá zhruba dvouhodinová projekce začala úvodním slovem sympatického Jakuba Koudely, který měl to štěstí, že jako jediný si zahrál a jako postava i pošel bídnou smrtí v obou snímcích večera (ono teda obecně dostat roli, která by se dožila konce filmu, bylo svorně u obou snímků dost složité). Už během tohoto slova bylo jasně vidět, že se na promítání sešlo velmi dobře naladěné a přející publikum, protože dlouhé potlesky následovaly skoro po každé větě a pokračovaly ještě hluboko do úvodních titulků prvního promítaného snímku Prach a broky.

Nemá moc smysl tu snímky dlouze rozebírat nebo snad recenzovat, ale pár slov ke každému pro představu by se snad hodilo. Hned v úvodu především informace, že oba snímky se podařilo zrealizovat především díky crowdfundingové kampani. Jak je vidět, lidé o podobná témata stojí a rádi i přispějí. Díky tomu má snad i režisér Pavel Soukup naději, že se splní jeho plány do budoucna a že v tom Lesapána možná do dalších let nenechá samotného, ale pořídí mu pár kamarádů.

Prach a broky je amatérský film, jehož tvůrcům se evidentně díky obrovskému nadšení a péči podařilo vytvořit až pozoruhodně profesionálně vyhlížející výpravný snímek o úctyhodné hodinové délce, který se může bez problémů zařadit třeba k proslulým amatérským Andělům na kolejích. Krom toho je velkým kladem i fakt, že se to celé nebere smrtelně vážně (při skladbě hlavních hrdinů ani nemůže) a je to prošpikováno opravdu funkčním humorem (Rumcajsovo „Obsazeno!“ zůstane v mé paměti nadosmrti). Lesapán je oproti tomu temný studentský film, který předvedl v podstatě malou českou hororovou fantasy, postavenou na geniálně prostém využití prvků domácích pověstí a mýtů. Už sama nominace na Českého lva dost napovídá, jak se to celé povedlo.

Jak už bylo řečeno, promítání obou snímků se neslo ve velmi příjemné atmosféře díky obecenstvu, které dobře vědělo, na co se jde podívat, a doprovázelo oba snímky potleskem a nadšenými výkřiky i v průběhu sledování. Řádným potleskem pak odměnilo oba režiséry Šimona Peštu a Pavla Soukupa, kteří po promítání přišli společně s Jakubem Koudelou na jeviště ke krátkému rozhovoru, kde prozradili pár podrobností ze zákulisí.

Celý program pak uzavřel krátký film o filmu Prach a broky, který si ten večer odbyl svou premiéru. A nebylo to vůbec špatné zakončení. Teprve když nahlédnete do zákulisí celého projektu, uvědomíte si, co to znamená s partou stejně nadšených magorů dát dohromady něco takového, jako je hodinový výpravný film. Rozhodně se pak na výsledné dílo i jeho tvůrce budete dívat s větší úctou.

Prach a broky / Lesapán karty

Opona se zatáhla, celý ten nadšený dav se vydal do baru v předsálí a zbytek večera se nesl především ve znamení cinkání skleniček, případně okukování stánku s upomínkovými předměty k oběma snímkům. Účinkující a tvůrci obou snímků se pohybovali tlačenicí a s nestrojeným úsměvem si potřásali rukou s fanoušky, fotili se s nimi, podepisovali se a s radostí prohodili pár slov s každým, kdo měl zájem, zkrátka užívali si své hvězdné chvíle.

Zde bych rád propašoval osobní vsuvku. Za prvé bych rád poděkoval slečně ve stánku, že mi dala zdarma druhý plakát Prach a broky, když jsem ten první, jak největší trubka, zapomněl po představení v sále. Za druhé bych rád poděkoval člověku, který mi zapůjčil svůj nyní jistě oplakávaný fix, protože jsem si vymyslel, že si nechám podepsat od každého přítomného účinkujícího z Prachu a broků balíček karet na motivy filmu (bezva nápad – s nikým nemáte čas prohodit slovo, aby vám někdo, koho nemáte podepsaného, mezitím neutekl domů). Fix jsem nikdy nevrátil, protože jsem na konci této dlouhé odyseje už vůbec netušil, jak vypadá majitel. Tímto se majiteli omlouvám a slibuju, že fixem budu psát jen samé chytré věci.

Dvanáctá odbyla, Lucerna se zavřela. To bylo i znamení pro mě, že už toho bylo dnes dost a vyrazil jsem domů na kutě vstřebat všechny zážitky. Ne tak mnozí jiní, kteří s tvůrci pokračovali do dalšího podniku. Co se tam dělo, těžko říct, už jsem o těch lidech nikdy neslyšel, ale být po půlnoci s bandou opilých loupežníků a tvůrcem vraždícího monstra z legend…

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

Zanechat odpověď