Reportáž z autorského čtení Daniely Mičanové

Začíná podzim a s ním i chladné večery strávené čtením. Jakou knihu vzít do ruky? Malou inspirací se nám 20. září od 16 hodin mohlo stát literární setkání v prostorách pražského knihkupectví Londýnská. Svoji poslední knihu i chystaná díla nám přijela představit autorka Daniela Mičanová.

Daniela Mičanová - čtení

Hned na úvod nám Daniela připravila chutné přivítání v podobě perníčků. A protože je stylová, mohli jsme si smlsnout nejen na hrošících a prasátkách, ale i netopýrech všech barev. Zadní část knihkupectví se začala zaplňovat. Ještě chvíli jsme posečkali, zda nepřijde nějaký opozdilec. Tedy přesněji řečeno jsme čekali na Jiřího W. Procházku, který jakožto velký mistr neopomíjí akademickou čtvrthodinku.

Akcí provázel Antonín K. K. Kudláč. Nejprve nás krátce přivítal, stejně jako Daniela, a poté jsme se již mohli zaposlouchat do ukázky z její poslední knihy Jakubovy housle. Dostalo se nám jedné z akčních scén s policistkou, romským zlodějíčkem a dalšími zajímavými postavami.

Po úryvku následovala krátká kulturní vložka v podání jednoho z knihkupců Tomáše „Komára” Drahoše. Vyslechli jsme si ladnou melodii na housle, v níž jsme našli i pár tonů známých filmových skladeb.

Protože autorka má i svůj blog, nemá nouzi o spoustu komentářů. Jednoho z čtenářů, velmi bodrého a upřímného pána, Daniela požádala o recenzi na právě vydanou knihu. A ta zde nemohla chybět. Velmi jsme se pobavili nejen nad přímostí a metaforami autora, ale hlavně nad jeho správným moravským dialektem. V něm se dalo místy trochu ztratit, ale Daniela nám několik klíčových výrazů přeložila. Vhodnými nevulgárními slovy, samozřejmě.

Následovaly další úryvky z autorčiných děl. Tentokrát těch, co ještě nebyla publikována. První, povídka vytvořená ve spolupráci s autorem Martinem Friedrichem, by se měla objevit v časopise Pevnost v prosinci tohoto roku. Její název zní Kočky a žáby a už to napovídá, se kterými postavami se potkáme. Příběh je zasazen do Londýna 19. století, nebudou tedy chybět pouliční uličníci i gentlemani.

Poslední úryvek byl z nové knihy s pracovním názvem Třináctý princ. Příběh nás zavede do daleké staroegyptské říše k nemanželskému synovi faraona Ramsese. Již z ukázky na nás dýchla historická atmosféra a máme se tedy určitě na co těšit.

Na konci akce nám pro úspěch svého předchozího vystoupení Komár zahrál ještě jednou, tentokrát však na saxofon. Po příjemné melodii přišlo další občerstvení, i v tekuté formě.

Pokud jste měli volné čtvrteční odpoledne, nebylo na škodu stavit se na této malé akcičce s autorkou, která k nám do stověžaté vážila cestu až z Moravy. Při čtení vládla díky menšímu počtu hostů příjemná komorní atmosféra. Ti se do knihkupectví vešli tak akorát. Škoda jen, že prostory neumožnily přistavení židlí, vsedě by se čtení hned lépe vychutnávalo. I tak má však Daniela příjemný a klidný hlas, jež dokáže naplno zaujmout.

Čtení si každý určitě užil a můžeme se jen těšit na autorčinu další návštěvu či na jinou podobně laděnou akci.

Kamila Procházková (redaktorka)

kamila.prochaz­kova@fantasypla­net.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentářů

  1. mistr se opozdil
    Zednický mistr Jóžin W. Pozděchodící se omlouvá, dělal co mohl :-)))
    A celou akci chválím a reportáž taky.
    Daniela a její čtení bylo skvělý, je to šikovná holka, totální rammsteinovský hudební nářez od Komára (houslista, houslař a dirigent v jedné osobě) byl úžasný, včetně monumentálního orchestrálního motivu ze Star Wars (“X-Hawk alias Darth Vader se vrací”) – to vše bylo super…

    A dokonce jsem zahlédl i Kotletu, ale jen se mihnul před výkladní skříní Daemonu, nesl libový párky a nějaký prasečí kožky nebo upíří předkožky… Teď přesně nevím, nešlo to moc poznat. Nicméně Fakt hustej nářez mi podepsal, Bruntálský Brakový Bourač Bejků….

  2. Krasoň
    Hoši, tak totok teda těžké mazec, tuplované levingston a zichr těžká podělávka. Co totok je za šaškec? Já se jako fachčim s recenzou, aby ju nějaká krasavica z dědiny – dyby aspoň byla z Brniska! – předhazovala póbóchaným matóšům v Práglu? Totok si eště vyjasníme, o tym ani nedéchéte. Kotleta nekotleta, perníček neperníček, už ze mě nedostanete ani slovo, páč nemám vymlácené květák a zadarmo se cajchonovat nebudu. A bastafidli.

Zveřejnit odpověď