This War of Mine: recenze

Válka je svinstvo na entou, kde n je počet dnů, kolik trvá. Zapomeňte na roli hrdého vojína, co s puškou v ruce osvobozuje svůj dům, Evropu, svět, galaxii od krtků, nácků, Rusů nebo šmejdu z vesmíru. Nenápadná hra na PC, iPad i Android od 11 Bit Studios ukazuje válku z naprosto odlišného hlediska. Jak už název napovídá, ve hře máte jeden rozbombardovaný dům, trojici přeživších a vaším jediným úkolem je udržet jim tento status až do doby, než nastane klid zbraní. A věřte mi, že to bude pěkně dlouhé čekání.

This War of Mine jsou takový Sims uprostřed válkou zničeného města, kde se stále zuřivě bojuje. V domečku si nevěšíte záclony a neřešíte, jestli půjdete na nákup nebo na párty. Budujete postele, aby se postavy kloudně vyspaly, kamínka, aby neumrzly k smrti anebo zpevňujete zdivo, aby vás nevykrádali zloději. A pak je tu hlad. Věčný, neustálý, smrtící hlad. O hrozbě nákaz nebo zranění ani nemluvě. Jídla je však málo, léků ještě míň, a to všechno něco stojí. Suroviny jdou vyhrabat z trosek anebo prostě ukrást. Ve hře jsou k dispozici i zbraně a velmi pobaví, že sehnat pistoli je na trhu levnější, než vyměnit plechovku jídla.

This War of Mine neoplývá do hloubky propracovanou herní mechanikou. Je třeba brát v potaz, že se jedná spíše o tabletovou aplikaci, ale vyřádí se na ní i zarytí PC hráči. V noci se vyšle jeden chudák na lup, aby přinesl potřebné suroviny. V opuštěných lokacích to jde, ale časem přibudou další postavy, které mají zbraně a zuřivě si svůj majetek chrání. Rabování se mění na drobné stealth akce, kde je třeba v nouzi i někoho umlátit. Všechno to poměrně ztěžuje absence možnosti ukládat během noci. A když vám lupiče zastřelí na útěku, máte smůlu. Domů se nevrátí ani kamarád, ani plný pytel zásob.

Postavy nemají žádné staty, jen jednu charakteristiku. Třeba dobrý kuchař, který při vaření jídla spotřebuje méně surovin. O přístřeší tak může požádat bývalý profesor matematiky nebo padesátiletá učitelka z mateřské školy. Nic neumí, nic neunesou, ale kdo by měl to srdce je vyhnat na mráz. Každý čin se totiž vážně promítá do psychiky vašich hrdinů. A to je další atribut, který nelze brát na lehkou váhu. Smutek je ještě zvladatelný, ale po dvou dnech těžkých depresí jsou schopni hodit si mašli. Dialogy ve hře nejsou. Občas někdo něco pronese, což jsou niterné přání postav, kterých by hráč měl dbát. Každému se navíc píše drobný deník, jak prožívá danou situaci. Pořád je třeba brát v potaz, že hráč má k dispozici obyčejné civilisty, které válka zahnala do extrémních situací. Hra ale postupně přitvrzuje, takže s čistým morálním štítem válku rozhodně nepřežijete. Hlavně v momentech, kdy je půlka party nemocná, teploty klesají pod nulu a dřevo v kamnech dochází.

Grafický design zcela odpovídá temnému, depresivnímu nádechu celé hry. Lokace jsou vykreslené převážně v tmavých, jakoby pouhou tužkou vymalovaných barvách, s drobnými, leč potěšujícími detaily. Herních mechaniky jsou vpravdě jednoduché, skrývají však obrovský potenciál. Hra k sobě hráče přiková, byť se po určité chvíli začne trochu opakovat. Navíc nemá jasně daný konec, takže postavy pod hráčovým vedením přežívají, dokud válka neskoční. Pro někoho to může být brutální zásek do hratelnosti, ale do celkového vnímání hry to přináší prvek uvěřitelnosti. Kdo přece dokáže říci, kdy válka skončí?