WARCRAFT III: Reign of Chaos

Dlouho, předlouho jsme my, milovníci realtimovek, čekali na Spasitele, Mesiáše… prostě hru, která by navrátila Zlaté časy strategií. Hodně lidí vkládalo obrovské naděje do třetího pokračování série Warcraft. Teď se tedy podíváme, zda je Říše Chaosu čerstvou vlnou originality nebo zatuchlým upšouknutím, parazitujícím na úspěchu všech Cokoli-Craftů.

Přiznám se, že jsem od Warcraftu 3 čekal mnoho. Po Starcraftu mi bylo jasné, že svůj vysoký standard Blizzard nehodlá zprznit nějakým retardovaným titulem, nýbrž že hodlá mezi hráče nahodit udici s návnadou takové kvality, aby dokázala naprosto uchvátit a bezpečně lapnout jakéhokoli stratéga. Okamžitě vás ale musím informovat o tom, že WIII přináší sice kvanta nových a neotřelých nápadů, které stojí na sice pevných, ale i tak dnes již silně rozkladem zapáchajících základech.  Začneme tedy s podrobnějším rozborem hry.

Svět, atmosféra, příběh…

Hry od Blizzardu se vždy pyšnily velice poutavým příběhem a mám nejasný pocit, že hlavně díky němu se většinou jejich vydání zpozdí. Svět Warcraftu má opravdu bohatou historii – ať už prokreslenou textovou masáží v podobě několika knih (u nás zatím nejsou k dostání), tak hlavně hrami. Warcraft I a II, Tides of Darkness a Warcraft: Battle Chest, přineslo obrovskému množství stratégů hodiny a hodiny neutuchající zábavy. Konec konců, Warcraft je jedním ze zakladatelů žánru. Právě proto se jedná o hry, ve kterých atmosféra společně s příběhem tvoří první housle orchestru, který vás doprovodí na cestě k herní nirváně.

Svět se nám od dob Warcraftu I změnil. Je propracovanější a jaksi získal více sebedůvěry k tomu, aby se postavil bok po boku jakémukoli jinému. Přesto mne velice trápí, jak komerčně k němu Blizzard přistoupil. Podobně jako svět Diabla, i svět Warcraftu je naprosto účelový, bez špetky hlubších vazeb a náznaků. Pokud to srovnáme s krásně vypracovaným světem Starcraftu, je vidět, že právě na něm si Blizzard zakládá naděje do budoucna. Ale zpět k Warcraftu. Příběh je vyprávěn v kampani, která je ale nezvykle podivně rozdělena mezi čtyři zúčastněné strany. Pokud jste hráli Total Anihilation: Kingdoms, systém misí ve Warcraftu III vám přijde povědomý – je totiž úplně stejný. Chvíli hrajete za jedny, pak za druhé a tak dál a tak dál. Na rozdíl od TA:Kingdoms se ale Warcraft III nevyhnul syndromu “Proč musím za tuhle rasu začínat jenom se základníma vojákama, když jsem předtím stavěl nejpokročilejší rubače?” Stejné to bylo ve Starcraftu, ale zde si na to brzy zvyknete.

Atmosféra hry je naprosto úchvatná. Kontrast pohádkovité grafiky s obrovskou brutalitou příběhu je velice zajímavý. Velice podobně tomu bylo u HOMAM II.

Warcraft III přináší neobvykle originální, neotřelý a kvalitní příběh v kombinaci s neodolatelnou atmosférou ve známém, přesto naprosto novém světě. Co víc si od pokračování přát?

Hraní…

Trochu mne zarazilo, jak automaticky jsem Warcraft zařadil k pokračováním. Hra je sice “Warcraftovská” ale na rozdíl od Warcraftu II má s prvním dílem společné jen některé názvy. Jinak se spíše podobá Starcraftu, což v žádném případě není na škodu. Hra rychle plyne, jednotky se rubají v typickém fantasy stylu, zbraně na dálku jsou zastoupeny jen minimálně a magie prostupuje každým bojem. Warcraft III bych nazval pomalejším, přemýšlivějším Starcraftem ve 3D a ve fantasy. A opravdu, odkazů je zde nadbytek. Základní stavěcí jednotka nemrtvých, Acolyte, po několika kliknutích vypustí hlášku: “I rise for Aiur! Eh… I mean Nazul!” Přičemž první část je NAPROSTO (tedy i hlasově) shodná s hláškou Zealota za Protossany. To, že Blizzard takto paroduje sám sebe trochu vynahrazuje skutečnost, že se vůbec neostýchal vykrást všechno, na co si jen ze Starctaftu vzpomenete. Dokonce i názvy některých schopností se nezměnily – Flare u Mortar Teamu vypadá podobně jako Flare u Medica… Velkou roli hraje neviditelnost a bitvy ve vzduchu… Dokonce byly zrušeny námořní bitvy, které podle mého citelně chybí. Kromě pár lodiček v animacích žádnou majestátní Kavaleru neuvidíte.

Největším kladem hratelnosti je jednoznačně multiplayer. Propracovanost bitev zde dosahuje maxima a Starcraft se v tomto ohledu může odebrat do zaprášených poliček nehraných her. Doposud neexistovala lepší síťová strategie – ale hle! Král padnul, nechť se hodně paří král! Čtyři rasy a obrovská variabilita přináší to, co jsme zatím neviděli a je to tak návykové, jak jen si dokážete představit.

Rasy…

Zde bych se nerad příliš rozepisoval – objevování jednotlivých jednotek a jejich schopností je tím, co dodává hraní kouzlo (což dokonale zničila domovská stránka Blizzardu – všechno tam máte popsáno aniž byste museli na hru sáhnout). Jednoznačně však mohu prohlásit, že Night Elfy si autoři mohli klidně odpustit. Jejich nevyváženost je zarážející a naučit se za ně hrát je opravdovým mistrovstvím a zkouškou pro každého hráče. Já sám k nim sice tíhnu, ale ne natolik, abych si občas nezahrál za orky.

Rozdílnost ras je zde naprostá. Neexistují snad dvě přímo podobné jednotky, které by měly stejné taktické využití. Strategie za každou z ras je jedinečná a tento aspekt určitě nadchne každého. Dokonce způsoby získávání  surovin se liší. Starcraft zde zase zapracoval, a vlastnosti tří ras rozdělil rovnoměrně mezi čtyři, přičemž lidé a orkové se liší nejméně.

Novoty…

Originálních nápadů tu máme hafo, i když jich rozhodně není tolik, kolik Blizzard sliboval. Plánovaná Role Playing Strategy se nekoná, stejně jako velkolepá tažení mocných hrdinů na jedné obrovské mapě. Místo toho je zde jakýsi kompromis, který autoři zvolil pouze kvůli jedné věci – hře více hráčů. Všechny prvky v singlu jsou jaksi omezené, nedomrlé, ale v multiplayeru se ukáže, že je to jedině dobře. Nelze totiž vytvořit epickou hru, kdy hrdina prochází po jedné neměnné mapě jako v Dungeon Siege, staví přitom základny a zlepšuje vlastnosti všech svých vojáků a zároveň zachovat síťovou hratelnost Starcraftu.

Hrdinové i přes jistá zjevná omezení ( malý inventář, nízký maximální počet hrdinů na mapě…) přináší do hry nový rozměr. Tím je silně okleštěné RPG. Samozřejmě je lehčí a podle mne i finančně výhodnější hrdiny nepoužívat, ale tím ztratíte hned několik výhod, které může pak proti vám může použít nepřítel. Hrdinové jsou totiž jediné jednotky, které mají přístup ke speciálním jednotkám (ogre, goblinní vzducholoď, goblinní kamikadze maniaci a hromada dalších), stejně tak normální vojáci nemohou nakupovat předměty, popřípadě je sbírat z beden. V tento okamžik se ukazuje, že hrdinové jsou geniální nápad. S každým levelem zkušenosti se jim zlepší jedna speciální schopnost nebo získají novou (každá rasa má 3 hrdiny, každý má 4 schopnosti) a zlepší jeden atribut (Inteligence – mana, Obratnost – rychlost útoků a pohybu, Síla – síla útoků). Schopnosti hrdinů, pokud se správně použijí, mívají rozhodující efekt na bitvy, neboť na mapě se pohybují jen malé skupiny jednotek, které není těžké namakaným hrdinou smést. Hrdinové se tak v multiplayeru vrhnou do okolí vybíjet monstra a získávat zkušenosti, předměty a schopnosti, přičemž se mezitím vaše základna utěšeně rozrůstá. Vzhledem k tomu, že jednoho ze tří hrdinů můžete mít zdarma hned ze začátku po vybudování speciální budovy, je jasné, že většina hráčů toho co nejrychleji využije. Řečeno čistě a jasně, hrdinové jsou urychlovačem hry, a přináší mnoho zajímavých momentek, společně s tím, že každé rase vtisknou svými rozdílnými schopnosti osobitý ráz.

Kromě hrdinů se ale setkáte s dalším novátorským prvkem – monstry. Už zde nejsou jen zvířátka (critters) jako ve Starctaftu a jiných strategiích, ale setkáte se s neutrálními bytostmi, které napadnou vás i nepřátelské síly. Patří mezi ně gnollové, dark a ice trollové, murlocové, harpie, draci, pavouci, vlci… opravdu spousta potvůrek čeká na to, až jim uzmete poklad nebo z nich získáte zkušenosti. Jen mne mrzí, že se zvířata narozdíl od těch živých nepohybují po mapě, třeba mimo základny hráčů. Bylo by to mnohem realističtější. V noci navíc monstra spí (nad hlavou mají ZZZZZ….) a nezaútočí na vás, pokud nezaútočíte první. Toho se dá dobře využít- stačí kolem draka rozestavit katapulty/balisty/meat vagony/mortar teamy a pak ho jednou hromadnou salvou sundat. Bohužel, silnější monstra většinou mívají menší bratříčky, kteří fungují jako alarm.

U hrdinů jsem se zmínil, že mohou nakupovat unikátní jednotky, jinak nedostupné. To se děje v Mercenary Campech, kde si vyberete ze tří druhů jednotek od jedné z nehratelných ras. Rasy jsou gnollové, trollové atd…. pokud vás například štve kouzlo Ice Shield nemrtvých Lichů, není nic lehčího než najít Camp věnovaný rase ice trollů a zakoupit jejich kouzelníka- a můžete si vesele kouzlit. Další novinkou je Goblin Laboratory, kde zakoupíte kamikadze skřety a přepravní vzducholodě, ale můžete si i nechat za 50 zlatých objevit kus mapy (stejně jako to umí addon k Terranskému Command Centru ve Starcraftu). Poslední budovou je Goblin Merchant, kde mohou hrdinové nakupovat lahvičky, svitky a podobně. Stačí se podívat na Scroll of Town Portal a je hned jasné, kde Blizzard vykradl sám sebe :-). Dále tu jsou jakési oázy, ve kterých se rychle doplňuje zdraví a u kterých také najdete nepřítelovy hrdiny po vyčerpávajícím boji.

Tak to bychom měli. V singleplayeru se setkáte i s jinými rasami – například High Elfy, ale vyjmenovávat vše, co najdete v singlu a co ve hře na síti, je podle mne zbytečné. Snad je ještě důležité zmínit, že čím více jednotek máte, tím pomaleji těžíte. Něco podobného jsem čekal, ale tento systém je až příliš drastický :-).

Dobroty…

Ve Warcraftu III se setkáme s některými vychytávkami, které většinou potěší každého správného herního degustátora. Pokud mohu soudit, největší a nejsladší třešničkou tentokrát budou animace. Jejich kvalita a atmosféra je něčím, co jsem dlouho neviděl, naposledy v sérii  Metal Gear Solid. Ano, animace skutečně snesou tak majestátní srovnání. Enginové animace sice už nemají hloubku těch renderovaných, přesto neztrácí nic z perfektního provedení. Filmovost příběhu opravdu dotvořily…

Hudba doznala bohužel pádu, a to přímo na dlažbu. Ve hře si jí asi nevšimnete, je nevýrazná a hraje si sama pro sebe. Oproti dokonalým skladbám ve Starcraftu – speciálně u Terranů, je hudba ve hře Warcraft III na dně. Co ale ztrácí na kvalitě přímo ve hře, to získává v renderovaných animacích, kde chorály a orchestr odvedl dokonalou práci a jsem přesvědčen, že natolik atmosférický doprovod k animacím tu ještě nebyl (snad kromě Outcastu). Opět WIII snese srovnání se špičkou v dané oblasti, a to mne dovádí k myšlence, že snad už není co hře vytknout. Perfektní hlášky všech zúčastněných jednotek jsou skutečně už poslední kapkou, než se vaše hráčské já dostane do extáze.

Grafická stránka hry je opravdu skvělou, řemeslnou prácí, stromy padají a zase rostou, to, co by střelbě překážet nemělo, jí opravdu nepřekáží, no prostě vše je tak, jak má být.

Ovládání je jednochuché, kdo hrál Starkyho, nemůže mít problémy. Vše je zde přehledné a ještě i trošku pestřejší a lépe vymyšlené – například přibyla ikonka pro označení nepracujích “makačů”, což se hodí. Ukazatel hrdinů je také velice důležitý, stejně jako je potřebný ukazatel herního času. Jen mne mrzí, že “obličeje” jednotek jsou enginové, tedy hranaté. Ve Starcraftu byly renderované a vypadalo to skvěle. Kreslená grafika Starkyho mi stejně seděla víc než 3D WIII, ale nemusíte se mnou souhlasit –  je to pseudo 3D. Přecijenom, nějaký rozdíl oproti Starctaftu tu být musel :-)…

Shrnutí…

Warcraft III je skutečně Mesiášem, Zachráncem žánru. Tvrdím to střízlivě a po čtyřech propařených dnech. (Tomu říkáš střízlivost? – pozn. by Nakor) Délka hry je tak akorát, aby vás nezklamala, grafika je pěkná i na nejmenší detaily a běží na dnes podprůměrných strojích. Hratelnost dosahuje vrcholu, i když v singlu naráží na bariéru znovu a znovu rašícího technologického stromu jednotlivých ras. Ujišťuji však všechny, kdo ještě pochybují, že Warcraft III: Reign of Chaos přináší skvělou zábavu, perfektní příběhovou linku (Arthas Sucks! Thrall Rulez!), dechberoucí animace, nejlepší multiplayerový zážitek na poli RTS od dob Starcraftu, vyváženou grafiku a vykalkulovanou atmosféru. Pokud vás tento výčet nepřesvědčí, pak nezbývá než se podívat na číselné hodnocení, popřípadě nad ním zakroutit hlavou, ale pokud jste to ještě nezkoušeli, je na čase alespoň k tomuto dílu mistrů přičichnout, neboť BLIZZARD přinesl pokračování, o kterém ještě uslyšíme.

Autoři posunuli žánr o velký kus vpřed, i přesto, že základy zůstaly stejné. To je v dnešní době velice neobvyklé, neboť všichni se snaží za každou cenu přijít s naprosto hyper originálním konceptem. Osvědčený Blizzard se drží osvědčených postupů a vyplatilo se to. Jsem už teď zvědav, jak dopadne Starcraft 2, plánovaný na polovinu roku 2003. Blizzard má rozhodně co překonávat!