Wizardry VIII

Hráli jste sedmý díl? Líbil se vám? Dokázali jste jej pokořit? Jestli ano, gratuluji. Potom určitě budete chtít vědět něco o jeho nástupci. Vy ostatní, kterým sedmička unikla, přišli jste o jeden obrovský zážitek, ale osmička je zde a můžete si ji bez problémů zkusit…

Určitě mnozí z vás hráli Wizardry VII a byli uneseni z neskutečné rozlehlosti. Přiznám se, že jsem před x lety tuto šílenost hrál, a protože jsem neměl ještě tolik zkušeností, často se pro mě zábava stávala hororem. Neustálí nepřátelé (vsadím se s kýmkoliv z vás, kdo mají se sedmičkou zkušenosti, že na znělku, která upozornila na nepřátele před bojem, nikdy nezapomenete a lehce si ji vybavíte) dotírali téměř na každém kroku, čtverečkový pohyb byl v té době zcela běžným jevem ve většině RPG her a vynikající grafika spojená s možností cestovat kam se vám zachtělo, zabíjet koho jste chtěli, trénovat neustále své postavy (postavu) a desítky hodin napěchované tou nejhustější atmosférou… To prostě muselo mít příznivce ve všech koutech světa.

Co z toho zůstalo zachováno, co se zlepšilo, zhoršilo a jaký celkový dojem vytváří další díl? Začal bych asi tou nejmarkantnější změnou. Pohyb je plynulý a skoky po čtverečcích se nekonají. Beru to jako klad, ostatně kdo z vás by v dnešní době přivítal tento poměrně zastaralý systém, že? Design obrazovky je podobný minulému dílu. Po bocích máte zobrazeny obličeje a statistiku zdraví, many a staminy. Ovšem můžete si sami nastavit, jestli chcete mít hrací obrazovku malou a vidět veškeré postavy, dialogy a další menu, nebo schovat třeba kompas a získat tak větší plochu, kterou se díváte na svět.

Grafika. Dokáže často zaujmout. Třeba taková banka v Arnice je velmi pěkně provedená a její zrcadlová podlaha je skvělá. Otázkou zůstává, jaký máte počítač. Hrál jsem na Celeronu 458 Mhz, 128 RAM a Voodoo 3 a plné detaily nepřicházely v úvahu. Nevím také, jestli to bylo jen chybou mého hardwaru nebo programu, ale dokud jsem nezrušil prakticky všechny možnosti u obrazu, tak mě hra velice často vytuhla. Což se stejně i potom sem tam stávalo. Patch nepomohl, takže těžko říct… Hodně nepříjemný je také fakt, že když se potloukáte po městě (jakémkoliv) a kolem vás jde hlídka(y), stává se chůze naprostým utrpením. Sekání obrazu a nemožnost se plynule pohybovat mě často dovedla k zuřivosti. Existuje několik možností, jak se toho zbavit. Buď všechny zabít, což vede k nepřátelství celé komunity obyvatel, nebo kliknout na spánek a prakticky ihned jej vypnout. Tímto způsobem hlídky odejdou kus od vás a vy můžete pokračovat v putování. Na plné detaily je hra vcelku pěkná, ale nečekejte žádný zázrak. Mohlo to být lepší. Na nejnižší detaily se po chvíli dá také zvyknout a popravdě, komu z vás jde v těchhle hrách o grafiku? Hlavní je hratelnost a zábava.

Zvuky jsou takové, jaké mají být. Meče třískají, ohnivé koule bouchají a všechny důležité postavy k vám promlouvají tak, jak mají. Hudba není na obtíž, pěkně se poslouchá, ale je jí málo a po pár hodinách zjistíte, že vás nemůže překvapit. Škoda.

Pokud se zaměřím na kouzla, tak musím konstatovat, že kdo hrál sedmičku, zná i osmičku. Typický energy blast na první úrovni a nuclear blast ke konci je standard. Kouzla jsou velmi cenný pomocník, ale spíše jako defenzivní a léčící, než jako útočná. Alespoň ze začátku. Většina nepřátel je nejprve vcelku silná a vaše kouzla málo efektivní. Snad jen strach, chaos a jim podobné, které nezraňují, ale mají jiný efekt, dokáží často pomoci. V polovině hry bych to viděl tak akorát a různé firebally, icebally, mind blasty atd. dokáží pěkně „zobnout“ dotírající nepřátele. Na konci hry jsem kouzlil často, ale většina bestií mají velkou odolnost a sami dokáží pěkně pozlobit svými magickými schopnostmi. Naprostou stupiditou se mi ovšem jevila skutečnost, že pokud sesíláte něco na určitou vzdálenost, třeba onen zmiňovaný fireball, a chcete jej střelit o pět metrů výš, kde stojí nějaká mrcha, tak nemůžete myší jen jednoduše hýbnout dopředu, ale musíte cestovat po cestičkách a kličkách zleva doprava, nahoru a dolů, jako byste po ní chtěli jít. Takže někdy se jen jednoduché zaměřování stává složitým úkolem. Samozřejmě můžete také každé kouzlo seslat rozdílnou silou a záleží jen na vašich schopnostech, jestli se vám kouzlo podaří. Je to znázorněno takovým půlkruhem, kde si vybíráte sílu kouzla. Samozřejmě čím silnější, tím dražší a těžší je jeho seslání. Každý stupeň je označený jako na semaforu. Od zelené po červenou. Zelené sešlete vždy, červené málokdy.

K tomu se vztahuje další věc – obtížnost. Začátek byl pro mě docela krušný. Možná to bylo částečně výběrem postav (samurai, valkyrie, ranger, priest, psionic, mage), ale když jsem se dostal z úvodního chrámu, dotírající banditi se stali téměř vždy otázkou života a smrti, kdy jsem musel neustále bojovat o život a často nahrávat. A takový hogar, zvířátko připomínající malý bitevní tank, před ním jsem musel utíkat a sbírat zkušenosti někde jinde. Tato situace se časem mírně zlepšila, ale i tak jsem často bojoval s nepřiměřeně silnými nestvůrami. A naprostý paradox přijde nakonec. Když máte skoro celou hru prošlou a jen se snažíte získat ony tři tajemné artefakty, o které se jedná, cítíte se jak nesmrtelní. Jednoduše jsem chodil, často mě napadli takové nestvůry, že jen je vidět mě přivádělo ke klení. Hmyz, který na vás mohl útočit na začátku hry a dělat problémy, na vás útočí dále. Sice má trošku jiný název a je o něco silnější, ale ztrácet pořád čas s tím, jak se na vás lepí a snaží se vás zabít směšně slabí nepřátelé… Spíš jsem jim jen utíkal a snažil se jim vyhnout. Kdyby ve hře aspoň existovalo létaní jako v Might & Magicu, to by byla paráda. Pěkně se na ně vykašlat a létat nad nimi. Toto kouzlo mi citelně chybělo. A skoro poslední lokace, kterou projdete, je někdy hodně nepříjemná. Každá druhá postava dokáže používat magii a ve spojení velkého počtu takových nepřátel se kouzlo ressurection stane neustále používaným. Protože i když se budete chtít takových potvor zbavit kouzlem silence, jejich odolnost vůči magii je tak velká, že úspěch je minimální. A taková jedna bitva na konci s Rapaxama, kde proti vám stojí asi 25 nepřátel a z toho polovina kouzlí, to je už velmi slušné a dokážete se při tomto souboji zpotit. Také se mi stalo, že se mi do toho zamíchaly létající víly. Sice jsou malé, ale jejich kouzla hodně smrtící. Dokázal jsem to zvládnout napoprvé, ale v několika situacích jsem stejně radši nahrál minulou pozici, protože tyto souboje se stávaly ubíjející a už jsem celou hru chtěl mít ukončenou. Takový menší dodatek, boj si sice můžete přepnout z rozfázovaného jako v sedmičce do real-timového, ale prakticky nikdy jsem to nepoužil.

Další věc, která dokázala několik mých známých znechutit už na začátku takovým způsobem, že hru odinstalovali, je fakt, že při přestupu na jiné povolání už nejste na prvním levelu jako v sedmičce, protože musíte získat tolik zkušeností, jako kdybyste byli na původní úrovni u starého povolání. Takže vypěstovat z jedné postavy super hrdinu, která s každým zatočí a projít Wizardry VIII jen s ní, je zhola nemožné. Tudíž teď závisí jen na vás, jestli budete různě měnit povolání, abyste měli více schopností, nebo zůstanete věrní jen jednomu a získáte tak v něm více zručnosti. Já jsem to tak udělal a byl jsem plně spokojen. Na druhou stranu, pokud budete rozumně přestupovat, získáte více schopností a budete se více rozvíjet.

Každá postava totiž má všeobecné schopnosti typu boj na blízko, na dálku, kritický zásah, mytologie (rozpoznávaní nestvůr), artefakty atd. Potom bojové, kde máte různé typy zbraní, magické, které se dělí na sféry – oheň, voda, země, vzduch, mysl a božství (divinity). K tomu všemu máte základní charakteristiky jako síla, obratnost, rychlost, výdrž atd. Pokud u některé z posledně zmiňovaných dosáhnete maxima, tedy sta bodů, získáte další schopnost, jako třeba přesnější střílení, odolnost vůči magii a zraněním a jiné. Každé povolání má některou vlastnost prioritní, která může mít hodnotu až 125 bodů. Také mají něco, co ostatní nemají. Třeba samurai kritický zásah, válečník může zaútočit jako berserkr atd. Dá se s tím vyhrát, ale ke konci hry už budete mít vše potřebné na maximu a nebudete vědět, co kam dát. Taky si dejte pozor, jestli si vybíráte povolaní typu mág, válečník, nebo samurai, valkýrie atd. Poslední dvě zmíněné sice mohou od asi pátého levelu kouzlit, ale je to vykompenzováno většími nároky na zkušenosti, které potřebujete při přestupu. A z mých zkušeností vím, že jsem u nich stejně prakticky nikdy nekouzlil a jen bojoval. Tak si to dobře rozvažte.

Pokud by vám ve skupině chyběla nějaká postava, můžete si časem ve hře z několika dalších vybrat a mít ve skupině až osm individuí. Já jsem třeba chodil s jedním gadgeteerem – krysou. Protože některé zámky kouzlem neotevřete a jeho schopnosti sestavovat technické věci dohromady a také umět otevírat zámky bylo docela potřebné. Ovšem jeho neustálé hlášky v lokacích, ve kterých se mu nelíbilo, lehce začaly trhat uši a kdybych mohl, tak bych mu hubu zašil. Můžete si sice tyto připomínky vypnout, ale to bych zase neslyšel ostatní. Pokud tedy budete chtít s takovou postavou do lokace, do které s vámi ze strachu nechce, musíte se tam s ním teleportovat. Což se vztahuje k dalšímu problému, protože jsem mohl mít nastavené jen tři teleporty (tři magické postavy) a to bylo hodně nedostatečné. Obzvláště ke konci to iritovalo, i když jste mohli využívat i několika ve hře implementovaných portálů.

Ještě jsem se nezmínil o příběhu. Není to nic překvapivého, Dark Savant se chce zmocnit tří mocných artefaktů a stát se bohem. Vy stojíte proti němu a chcete jej zastavit. Takže celá hra je o jejich získání a hledání klíčů, které vám v tom pomůžou. Často budete nuceni ručně napsat nějakou odpověď na hádanku či otázku a pokud nebudete vědět, zakysnete na místě. Ale popravdě nejsou nějak moc složité a neměl jsem žádný větší zákys. Možná na konci jsem musel asi pětkrát zkoušet odpověď, než jsem se strefil, ale i zde je možné odpovědět více způsoby. Např. life nebo creation vás pustí dál, takže pokud jste aspoň trochu inteligentní a víte, co se po vás chce, měli byste na vše po chvilce přijít.

Konec hry je docela pěkně vymyšlený a máte možnost hru ukončit třemi způsoby. Doporučuji vám zkusit i negativní, tedy zlý konec, kdy se připojíte k Dark Savantovi. Výsledná poloanimace je nejhezčí ze všech možností :-).

Myslím, že jsem vám hru přiblížil opravdu dostatečně a ze všech stran, takže se budete moci sami rozhodnout, jestli vám bude stát za to si ji zahrát. Blíží se prázdniny a pokud nesáhnete po jiném dobrém titulu v herní oblasti, tak i přes všechny mínusy vás tato hra určitě pobaví několik desítek hodin a užijete si s ní několik nezapomenutelných zážitků.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. jestli by se vám náhodou podařilo sehnat návod na tuhle věcičku pošlte ji prosím.Jinak je to opravdu výborná hra jak jsem ji dostal tak jsem se od ní neodtrhl 4 dnykdyž tak díkTallim

Zanechat odpověď