Modely pro scifisty #28: Úvod do problematiky Star Trek modelů

Na rozdíl třeba od Star Wars byla situace okolo Star Trek modelů v základu jiná. Společnost Paramount poskytovala jen velmi omezené množství licencí pro využití jeho značky a v oblasti modelů už od dob prvního seriálu v šedesátých letech držela prakticky monopol na jejich výrobu jediná firma: Americký Ertl, později přejmenovaný na AMT/Ertl.

Ten se původně podílel na výrobě dekorací pro natáčení, takže podobné spojení bylo logické. Navíc došlo časem i k opačnému postupu a některé jeho modely se objevily i v samotném seriálu Nová generace o desítky let později, za všechny třeba vitrína s maketami dřívějších lodí Enterprise, kterou lze vidět v mnoha epizodách seriálu v konferenční místnosti – tyto modely jsou všechny sériově vyráběné kity Ertlu.

Ještě v roce 1999 měl AMT/Ertl v katalogu kolem dvaceti Star Trek modelů. Patřila k nim kompletní řada Enterprise od první Kirkovy až po verzi E, včetně verzí s písmeny B a C, které se objevily jen letmo v jediném filmu a jediné seriálové epizodě. Dále tu bylo několik dalších lodí, které sehrály významnou roli ve filmech či seriálech (Defiant ze seriálu Deep Space Nine, USS Reliant, loď unesená Khanem ve druhém filmu) a samozřejmě plavidla významných cizích druhů: několik typů klingonských Dravců a křižníků z různých údobí, loď Romulanů, Ferengů, Dominionská stíhačka atd. Vyskytovaly se rovněž sady např. k různým významným epizodám nebo výročím a „specialitky“ jako „průřezový“ model Enterprise, kde byl odstraněn plášť tak, aby byl vidět interiér. Ertl rovněž jako první začal používat LED diody a optická vlákna k osvětlení některých modelů, byť konstrukčně byly tyto kity velmi náročné. Takto osvětlený model USS Enterprise-D je dodnes tím největším tohoto typu.
Stinnou stránkou této rozmanitosti byl fakt, že Ertl svého výsadního postavení na trhu využíval často na úkor kvality. Technická úroveň výlisků byla nezřídka bídná, zejména u osvětlených a tedy nejdražších modelů. Nebyla dodržována ani deklarovaná měřítka, takže se stávalo, že pokud chtěl modelář stavět jen určitou sérii lodí např. na dioráma, zjistil, že si velikostí neodpovídají nebo se jedná o „recyklované“ kity z minulých let, které Ertl uvedl znovu jen v jiné krabici – a samozřejmě s vyšší cenou. Přesto má na kontě skvosty jako stanici Deep Space Nine s průměrem okolo jednoho metru, už zmíněný skoro půlmetrový model osvětlené Enterprise D nebo klingonského Dravce na variabilním stojánku z plexiskla, takže ho bylo možné postavit v několika různých letových pozicích.

Naneštěstí, rok 1999 byl z hlediska Star Trek modelů přelomový – v negativním smyslu. Stagnující a finančně těžce ztrátový AMT/Ertl v té době zakoupila velká hračkářská společnost Racing Champions, která se orientuje výlučně na modely závodních aut a zemědělských strojů (v USA poměrně populární) a v tomto smyslu zredukovala nebo spíše zcela zrušila celou sci-fi produkci Ertlu včetně Star Treku. Byla sice ponechána společnost Polar Lights, v podstatě subdivize Racing Champions, která měla pokračovat hlavně ve výrobě Star Trek modelů, avšak v praxi zůstalo jen u slibů. Produkce v současnosti čítá pouhých šest modelů (čtyři verze Enterprise, klingonský křižník a útočný člun Scorpion z posledního Star Trek filmu Nemesis), další se už nevyvíjí a firma patrně ani nepokračuje v činnosti – i její webové stránky byly přesměrovány na hlavní stránku Racing Champions, kde o ní není dál ani zmínka.

Přesto právě Polar Lights stále drží rekord, který zřejmě nikdo hned tak nepřekoná: největší sériově vyráběný Star Trek model. Je jím USS Enterprise ve verzi A v měřítku 1:350, mastodont o délce přes jeden metr a průměru primárního trupu padesát centimetrů, kde nechybí propracovaný interiér, takže např. hangár lze postavit otevřený i s modely raketoplánů, za okny jsou vidět stromy v arboretu, kapitánova pracovna a vyhlídková paluba atd. Tento model je rovněž častým terčem amatérských i profesionálních „osvětlovacích úprav“ a jen jedna jeho gondola motoru je delší než většina celých modelů jiných firem. Ve stejném měřítku vyrábí Polar Lights ještě model Enterprise NX-01, ten je však menší, „jen“ asi osmdesát centimetrů. Staré modely samotného Ertlu jsou pak stále místy k mání, ovšem většinou se jedná o „zbytky“, kde prodejce již nezaručuje kompletnost ani nepoškozenost jako například zde nebo zde.

Úpadek AMT/Ertlu prakticky předznamenal úpadek Star Trek modelů všeobecně. K seriálu Star Trek: Voyager sice Paramount udělil licenci firmě Revell/Monogram, která vyrobila čtyři modely ve své standardní (a tedy oproti Ertlu prvotřídní) kvalitě, avšak celkově byl vidět zřetelný posun v obchodní politice ve prospěch firem vyrábějících hotové modely nebo “hračky” zatímco klasické kity ustupovaly do pozadí. Za poslední opravdu zdařilou sérii modelů v pravém smyslu slova lze nejspíše považovat počin japonské firmy Bandai, časově těsně navazující na Revell. Bandai rozhodně není typickým výrobcem plastikových modelů. Specializuje se spíše na „běžné“ hračky, zejména různé makety robotů „transformerového“ typu podle v Japonsku populárních animovaných seriálů. Řada Star Trek modelů, která začala v roce 2003, představuje v jejím sortimentu značný experiment a tvoří ji pouhých pět kusů:
Kromě Voyageru, o kterém pojednával náš minulý článek, ještě Enterprise ve verzi NCC-1701, jaká se objevila v prvních třech celovečerních Star Trek filmech, NCC-1701 A z filmů pět až sedm, poslední „současná verze“ NCC 1701 E a vůbec první SS Enterprise NX-01. V řadě tedy chybí jak Kirkova první loď, tak hlavně Picardova verze NCC-1701 D z „Nové Generace,“ která je podle většiny znalců designově nejhezčí z celé řady. Navíc „bezpísmenková“ a „A verze“ jsou kromě krabice a některých detailů (např. první má překryt čelního deflektoru bílý, zatímco „verze A“ modrý) prakticky identické.
Všechny modely jsou stejně jako Voyager osvětlené, nabarvené a stavěné bez použití lepidla. Výrobce při jejich vývoji spolupracoval nejen s návrháři původních seriálových a filmových rekvizit Paramountu (např. uprostřed návodu Voyageru je dvoustrana, kde hlavní designér Rick Sternbach stručně vysvětluje původní koncept včetně několik nákresů ilustrujících, jakým vývojem návrh lodi prošel), ale i s modeláři, které žádal o zasílání ohlasů a návrhů na zlepšení. Na celkovém výsledku je tato péče vidět, všech pět modelů bylo velmi dobře hodnoceno a vyjma poslední Enterprise NX-01, která se dá ještě občas koupit, jde již o sběratelské rarity. Jinak se dnes vyráběné modely větších firem řadí už výlučně mezi „hotové hračky“, přestože ani těmto výrobcům nelze upřít jistou invenci. Například Art Asylum proslula originálními, často až kontroverzními náměty: jako první uvedla model „ohořelé Enterprise“ zničené autodestrukcí ve filmu Star Trek III., na který navázala celou sérií takto „battle damaged“ lodí, dále lze v jejím sortimentu najít například maketu rakve s tělem Spocka, založenou na filmu Star Trek II. Nápadu se “zničenou Enterprise” se přitom ochotně chopily zejména poloamatérské garážové firmy, které začaly produkovat podobné modely nebo konverzní sady se značným úspěchem.

Právě tyto firmičky jsou v současnosti dnes takřka jedinými, kteří vydávají i nové Star Trek modely. Je však nutno si uvědomit, že tyto modely jsou cosi úplně jiného. Především se používá odlišná technologie výroby. Zatímco díly u “běžných kitů vznikají “nastříkáním” granulovaného polystyrénu do kovové formy za vysoké teploty, u “garážových” modelů jsou za studena odlévány z různých syntetických pryskyřic na bázi epoxidu či polyuretanu naráz celé části do měkkých (např. lukoprénových) forem podobně jako třeba sádrové sošky. Jak klasické epoxidové pryskyřice, tak polyuretan jsou po vytvrzení mnohem pevnější a tvrdší než polystyrén. To velmi ztěžuje povrchové úpravy, většina běžných modelářských prostředků je nepoužitelná a k lepení je nutno použít kyanoakrylátová “vteřinová” lepidla. Modely jsou vesměs ve velkých měřítkách, tedy malé s počtem dílů okolo deseti, byť existují i výjimky. Protože jde v podstatě o kusovou výrobu, kvalitativní rozdíly mohou být obrovské. Na druhou stranu lze takto získat některé velmi unikátní kousky, jaké žádná “velká” firma nikdy nevyráběla a vyrábět nebude – inteligentní vesmírnou střelu z epizody Voyageru „Warhead,“ robot Nomád z TOS atd.
Svérázný je rovněž způsob, jakým tyto firmy zacházejí s licencí. Star Trek je samozřejmě chráněnou značkou, za jejíž užívání se platí. To je ovšem zpravidla mimo možnosti podobných firem a vyrovnávají se s tímto problémem různě. Některé copyright prostě ignorují v naději, že jejich “obchodní činnost” bude Paramountem tolerována, jiné se úzkostlivě vyhýbají používání chráněných názvů, takže na šedé krabici najdeme třeba jen rozmazaný obrázek modelu a nápis “K. Cruiser” kde ono K znamená Klingon. Jiné produkují pouze lodě “volně inspirované,” které nepocházejí ze žádného oficiálního Star Trek filmu ani seriálu, ale nesou typický “Star Trek design.” Zřejmě nejoriginálnější je model nazvaný „EnnexOWon“ což ve skutečnosti není nic jiného než první loď NX-01, kdy výrobce takto obchází souhlas či spíše nesouhlas s oficiálním využitím jména Enterprise.

Nakonec se zbývá zmínit o posledním specifiku ST modelů, a to o konverzích sadách. Na rozdíl od třeba Star Wars vesmíru jsou si stroje ve Star Treku většinou “podobné.” V rámci jednotlivých tříd nebo údobí se mnohé lodě liší jen názvy, obtisky nebo drobnými detaily, čehož využívají konverzní sady vesměs produkované rovněž malými výrobci. Vlastně je to snadné – stačí u “běžného” modelu Enterprise od Ertlu nahradit můstek, použít jiný překryt deflektoru a konce gondol a máme USS Constellation, loď komodora Deckera zničenou strojem zkázy v klasické TOS epizodě. Podobně se přidá jen pár dílů k modelu Picardovy Enterprise D a rázem je tu třímotorová verze z alternativní reality poslední epizody TNG “All Good Things.” Mezi nejoblíbenější sady patří různé varianty otevřených hangárů nebo interiéru (zde modelu raketoplánu Gallileo), vylepšení motorů, torpédometů a deflektorů, vestavěné osvětlení a ozvučení nebo “battle damage” úpravy. Primát v počtu modifikací má zřejmě už zmíněný USS Reliant od Ertlu. Je to totiž jediný model, který má gondoly situované pod horizontální osou trupu, tedy “položené”, což usnadňuje přestavbu na asi půltucet dalších plavidel včetně třeba nešťastné lodi USS Saratoga zničené s téměř celou posádkou v bitvě s Borgy. A svého druhu konverzní sadou je i doplněk k obřímu modelu od Polar Lights: sada miniaturních členů posádky, samozřejmě včetně kapitána Kirka, pana Spocka a ostatních důstojníků.
Jinak ovšem prožívá Star Trek modelářství éru hlubokého útlumu. Nové kusy vydávají už jen zmínění poloamatérští garážoví výrobci (např. jeden v současnosti připravuje model romulanského křižníku Valdore z desátého Star Trek filmu Nemesis – a pokud se podíváte níže, najdete i model lodi NSEA Protector z vynikající filmové parodie na Star Trek “Galaxy Quest”) bez oficiální licence a změna není v dohledu. Nezbývá než držet palce chystanému jedenáctému Star Trek filmu v režii „ztraceného“ J.J. Abramse a doufat, že jeho případný úspěch výrobu opět trochu povzbudí.

Pár webových odkazů, které se už nevešly do článku, ale přesto se domnívám, že by mohly být pro někoho zajímavé:

http://www.starshipmodeler.com – Základní server pro všechny, kdo se zajímají o stavbu nebo vůbec Star Trek modely. Najdete zde všechno od jejich popisů, podkladových materiálů, recenzí, galerie a fóra, až po dobře zásobený e-shop nejen s modely, ale i doplňky, nářadím a příslušenstvím.

http://www.culttvman.com – Podobný server jako výše, avšak spíše orientovaný na scifi modely všeobecně, kde je Star Trek pouze jednou z položek – pokud vás zajímá jakýkoliv jiný seriál, velmi pravděpodobně ho naleznete zde.

http://memory-alpha.org – Největší webová encyklopedie Star Treku – zahrnuje nejen obsah související se seriály a filmy, ale třeba i knihy, figurky a prakticky úplný, aktualizovaný seznam modelů a jejich výrobců.

http://www.repliky.info/Star-Trek-vypis-kategorie-809.html – Pokud někdo zatouží po „praktičtějším“ Star Trek sortimentu, nalezne ho zde. Povšimněte si, že názvy zbraní jsou úmyslně zkomoleny a klingonský symbol na pouzdru nože změněn. Je to z licenčních důvodů, neboť už sám tvůrce prvotní myšlenky Gene Roddenberry zakázal použití Star Trek názvů a reálií u skutečných zbraní, a tento zákaz dodnes trvá. Podobná metoda obcházení licence se uplatňuje i v oblasti Star Trek modelů.

http://www.youtube.com/watch?v=zuy_Ghth1Q0&feature=related – První ze série videí názorně popisujících stavbu „mastodonta“ Enterprise od Polar Lights. Od stejného autora je k dispozici druhá podobná série věnovaná Enterprise NX-01 stejného výrobce, která je jen o málo menší.

http://eshop.stargate.cz/e-ehop/index.php?ccUser=&catId=35&act=viewCat – Zde se mi podařilo sehnat svůj model Voyageru.

http://www.zasilkovasluzba.com/main.php – Služby této firmy se vám mohou hodit, zatoužíte-li po modelu nebo vůbec čemkoliv, co je nutno objednat přes obchody z USA, a netroufáte si udělat to „na vlastní pěst.“

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

Zanechat odpověď