Modely pro scifisty #11: Další německé projekty

Po vcelku úspěšném debutu Luftwaffe 1946 ve formě létajících talířů se z tohoto soudku tentokrát podařilo vytáhnout něco poněkud „normálnějšího“, projekty stíhacích samokřídel firem Heinkel a Messerschmitt. Oba stroje byly projektovány pro pohon motorem HeS 011, oba měly být samokřídla a u obou byla předpokládána maximální rychlost kolem 1000 km/h a výzbroj 30 mm kanóny.

Messerschmitt P-1111 byl projektován jako denní stíhač elegantních tvarů. Jeho velmi jednoduchou klasickou stavebnici vyráběla turecká firma PM model. Já jsem ji kdysi sehnal v „pytlíkovém“ balení v prodejně Levné knihy. Průhledný sáček obsahoval jeden rámeček výlisků z relativně měkkého šedého plastu, čirý překryt kabiny, návod a aršík celkem slušných obtisků.

Model je velice jednoduchý – trup/křídlo tvoří dva díly (horní a dolní) a směrovka, výstupní kužel motoru a překryt kabiny. Interiér kabiny sestává z podlážky, kniplu, pedálů a jednoduché sedačky. Zbylé díly jsou podvozek a jeho kryty. Při pohledu na rozmístění relativně mělkých podvozkových šachet je jasné, že do přídě bude nutno umístit zátěž, poskládání samokřídla na sucho ukáže, že bude třeba zaslepit nasávací šachty motoru, aby nebylo vidět napříč trupem. Stavbu zahájíme klasicky nátěrem interiérů a drobných dílů (barvy RLM 02 a RLM 66, chrom na hydrauliku, černá na pneumatiky).

Sestavíme interiér kabiny (fajnšmekři doplní z vlastních zdrojů palubní desku, poutací pásy na sedačku a další detaily). Interiér vlepíme na vodící kolíky ve spodní části samokřídla. Mezi interiér a krabici podvozkové šachty umístíme olověnou zátěž (co se jí tam vejde) a ze zbytků polystyrénové destičky zhotovíme záslepky do nasávacích šachet. Přilepíme horní polovinu samokřídla, přičemž je v žádoucí poloze zajistíme pomocí kolíků a lepicí pásky a necháme proschnout.

Vlepíme výstupní kužel do trysky. Díly jsou poněkud pokroucené a pruží, tudíž je jištění nutné. Po zaschnutí lepidla odstraníme lepicí pásku a kolíky – příď a spoj kolem trysky potřebují přetmelit a přebrousit. Poté následuje přilepení podvozku a jeho krytů – kryty hlavního podvozku jsou řešeny jako jeden díl a je nutné je podle nepatrné rysky rozříznout. Po zaschnutí podvozku vlepíme směrovku, přemaskujeme pomocí speciální pásky dosud oddělený kryt kabiny a pustíme se do nátěru.

Spodní plochy světlou šedomodrou RLM 76, horní plochy a rámování kabiny barvami RLM 81 a 82, trysku motoru barvou žíhaného kovu. Po řádném zaschnutí barev model přelakujeme polomatným lakem, naneseme obtisky a po jejich dokonalém přischnutí přelakujeme – tentokrát matným lakem. Nalepíme překryt kabiny a podle vkusu a schopností můžeme model napatinovat (pokud to uznáme za vhodné). K lepení modelu postačí běžné lepidlo na plastikové modely, na kabinu disperzní Clear-fix a k nátěru byly použity akryláty Agama. Samotná stavba je velmi jednoduchá, ale na modelu je spousta věcí k vylepšení – počínaje interiérem kabiny, přes podvozkové nohy a šachty po povrchovou úpravu stroje.

Druhý model

Heinkel P.1078B byl projekt noční stíhačky s motorem umístěným v centroplánu, pilotní kabinou v jedné a radarem a výzbrojí ve druhé, trupové gondole. Stavebnice pochází od nám již známého tuzemského výrobce Planet Models a je odlita z polyuretanu (jako lepidlo budeme potřebovat vteřiňák). Model je relativně nové konstrukce, tudíž je řešen i zpracován mnohem lépe než oba dříve popsané létající talíře. Samokřídlo tvoří jeden velmi masivní odlitek (včetně podvozkových šachet), ostatní díly jsou samostatné či v menších skupinách na hranolovitých nálitcích. Kryty kabiny jsou z acetátové fólie a stavebnice obsahuje dva kusy pro případ, že by se jeden při manipulaci poškodil. Ve stavebnici je dále návod (česky a anglicky, bez překlepů) a prvotřídní obtisky. Vše je zabaleno v igelitu a zatavené v přehledných skupinách, vnější obal tvoří relativně měkká bílá krabice s pěkným barevným obrázkem.

Stavbu zahájíme vybalením dílů z igelitu a jejich začištěním. Vyjma kol necháme drobné díly zatím na nálitcích (usnadňuje to manipulaci při barvení). Vyzkoušíme složení některých dílů na sucho. Pilotní kabinu tvoří jakási z hora a zespodu otevřená krabice, která se má po instalaci interiéru zalepit do příslušného výřezu v trupové gondole. Výřez je ale velký a tak je při lepení nutno tmelit (a brousit). V této fázi doporučuji do přídě trupu opatrně vyvrtat ze strany dosud nenalepené kabiny otvor a vyplnit ho olovem, kus olova nebude od věci umístit i do předku kabiny, jinak si slepený model bude lehat na záda. Já jsem tak neučinil a po slepení už nelze zátěž do kabiny dostat. Správný postoj modelu jsem nakonec zajistil nalepením  nemodelové opěrky z čirého acetátu pod záď.

Návod je jasný a přehledný. Podle pokynů nabarvíme interiéry a drobné díly (většinou klasicky RLM 02, RLM 66, chrom a černá, RLM 76 na rámování kabiny). Po zaschnutí barev začneme kompletovat model. Nejprve podle návodu zkompletujeme pilotní kabinu (vyjma krytu), doporučuji nevynechat zátěž, o které se návod nezmiňuje (viz výše). Po zatmelení a přebroušení spár nalepíme na trup trysku a díl se vstupním „kuželem“ a jeho orámováním. Opět budeme decentně tmelit a brousit přechod, neboť rám vstupního otvoru je poněkud menší, než je tloušťka křídla.

V této fázi jsem provedl základní nátěr stroje – spodní plochy černou a horní plochy šedomodrou RLM 76. Zatímco schly barvy, připravil jsem si díly podvozku. Oddělil jsem od nálitků podvozkové nohy a vzpěry, zaretušoval barvou řezy a nalepil kola a vzpěry na podvozkové nohy. Po zaschnutí barev a lepidla jsem zalepil jednotlivé části podvozku do šachet a po ztuhnutí lepidla dolepil podvozkové kryty. Zaretušoval jsem barvou místa, která utrpěla při lepení podvozku a odřené hrany krytů a barvou RLM 75 štětcem natupoval na horní a boční plochy množství skvrn. Po zaschnutí jsem nalepil Clear-fixem kryt kabiny, model přelakoval pololesklým lakem, následně nanesl obtisky a po jejich zaschnutí přelakoval matným lakem. Stroj byl hotov. Je samozřejmě možné model dále vylepšit, ale to záleží na možnostech, schopnostech a vkusu každého modeláře.

Ke slepení modelu bylo použito kyanoakrylátové lepidlo (vteřiňák), na kabinu disperzní Clear-fix (i po zaschnutí je čirý a „zatáhne“ spáry a nepřesnosti dosedacích ploch), nátěr tentokrát tvoří syntetické emaily – černá Modelmaster Flat black , ostatní jsou prehistorické, leč kupodivu funkční „autentické odstíny“ již dávno zaniklé italské firmy Modelud. V současnosti vyrábí stejné odstíny tuzemský výrobce Agama jak v v podobě syntetického emailu, tak v akrylátu. Lakování je provedeno akrylátovými laky Agama.

Oba modely jsou svými tvary velice zajímavé a pro nezasvěcené jedince velmi přitažlivé. Jejich postavení není ani při základních modelářských zkušenostech nijak mimořádně obtížné a zároveň poskytují volné pole působnosti fajnšmekrům, kteří jsou zvyklí své modely nejrůznějším způsobem vyšperkovat. Me P-1111 bude asi v současnosti špatně sehnatelný, He P.1078B je v běžné nabídce solidnějších modelářských obchodů, ale bohužel spadá díky technologii výroby do vyšších cenových kategorií (cca 700 – 800 Kč). Přes tyto nedostatky rozhodně obohatí sbírku každého, kdo má zájem o různé scifoidní kuriozity.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď