Modely pro scifisty #14: Boine (SSB-III 331)

Dnešní díl našeho modelářského seriálu se vrací k dnes již historické modelové řadě kosmických lodí tuzemské produkce. Půjde opět o jeden ze strojů, které měly názorně ilustrovat nikdy nevydanou knihu “Kolonie”.

S celou tehdy produkovanou nabídkou firmy “Andromeda/Andromea” i s doprovodnými povídkami se lze seznámit na této adrese, kde lze o jednotlivých strojích zjistit řadu zajímavých detailů. Z celé produkce pořád ještě zbývá slušná zásoba několika typů a lze očekávat, že jimi budou v blízké budoucnosti průběžně obohacovány propagační materiály vybraných Chotěbořských conů.

Jak již bylo řečeno minule, hlavním úkolem tohoto a několika zatím blíže neurčených dílů modelářského seriálu bude zabránit popisovaným modelům v přímém přesunu z tašky s propagačními materiály do nejbližšího kontejneru na tříděný odpad.

V jednom z minulých dílů modelářského seriálu jsem popisoval stavbu průzkumného člunu Kaitos. Nyní jsem z bedýnky “pravdoletů” (zvaných dle výrobce a sponzora v jedné osobě) vylosoval stavebnici nákladního/ zásobovacího hvězdoletu Boine (SSB-III 331).

Model byl vyroben pravděpodobně v roce 1996, je zabalen v celkem bytelné lepenkové krabici  s docela vydařenou kresbou letící lodě na víku a kamuflážním schématem na zadní straně. Dále se tu nacházejí nejrůznější údaje a měřítko 1:144.

Po otevření víka objevíme vcelku podrobný mnohojazyčný návod (kde je mylně uvedeno měřítko 1:1500), tři rámečky dílů z šedého plastu, “stromeček” se dvěma polovinami jakési cisterny z bílého plastu a mikrotenový pytlík s dalšími drobnými díly. Obtisky zde tentokrát chybí, což v mém případě ovlivnilo další průběh stavby.

Plastové díly jsou obdivuhodně čisté (prakticky bez otřepů), hmota není zbytečně tvrdá, křehká či nadmíru měkká. Cisterna (původem zřejmě ze stavebnic kamiónů Monti system) je též čistě vylisovaná, na jejím povrchu jsou ale v místě vnitřních spojovacích kolíků drobné propadliny.

Návod obsahuje vedle mnohajazyčného textu částečný výkres kosmidla (zbytek je na krabici), schéma číslování dílů a několik celkem použitelných “rozstřelů” s postupem stavby.

Stavbu jsem tradičně zahájil slepením základních podsestav (pohon, nástavby, trup) podle návodu. Cisterna tvoří základ trupu. Nejprve je nutno z přiložené plastové destičky (mezi drobnými díly) odstřihnout dva proužky a zalepit jimi nežádoucí otvory ve spodku cisterny. Po jejich zaschnutí slepíme obě půlky cisterny a přetmelíme a přebrousíme spáry ve spoji. Pak slepíme a přetmelíme příďovou a záďovou sekci a  po dobu jejich schnutí sestavujeme odděleně nástavby a barvíme části, které budou později nedostupné.

Po zaschnutí a přebroušení jednotlivých sekcí zkompletujeme podle návodu a s vydatnou pomocí kreseb na krabici trup. Jednotlivé sekce je třeba odzkoušet “na sucho” a dobrousit tak, aby dokonale sedly. Po sestavení trupu je nutno přetmelit a přebrousit případné nepřesnosti na spojích jednotlivých sekcí a nalepit drobné detaily – zde výrazně pomůže obrázek na zadní straně krabice a výkres v návodu. Jde o různé antény, krytky a poklopy po celé ploše lodě a podivné (snad chladící) žebrování kolem přídě. Po zaschnutí detailů je možno nalepit nejrůznější nástavby – zde se stačí držet “rozstřelů”. Nejprve přijdou na řadu armatury a nástavby na spodní straně lodě, pak podivný křídlovitý útvar v horní části zádě.

Po zaschnutí lepidla je hrubá stavba hotova a na řadu může přijít barvení. Absence obtisků, propadliny na cisterně, před nedávnou dobou zakoupené práškové pigmenty a obrázek notně “jeté” lodě na krabici mě přivedly na myšlenku nabarvit loď jako vrak na konci aktivní kariéry.

Základní nátěr jsem provedl barvou “steel” od Modelmasteru, na detaily pak přišly další kovové odstíny a navrch fixační lak téhož výrobce. Následovalo nepravidelné “oreznutí” celého povrchu akrylátovou Agamou odstínu “rez” a po jejím důkladném zaschnutí relativně decentní přestříkání celého modelu bílým sprejem Tamiya, po kterém by měla celá loď nabýt špinavě šedobílé barvy. Díky jisté dávce neopatrnosti a nepravidelnému rozstřiku posledních zbytků baryvy se bílá místy slila a jevila tendenci téct. Hbitě jsem toho využil a pomocí hadru začal zpracovávat ne zcela zatuhlý nátěr, čímž vzniklo pár vydařených odřenin “až na kov”. Po zaschnutí barvy jsem vyrobil další odřeniny a některé imitace zásahů pomocí smirku a naředěných kovových barev a též silně naředěné akrylátové rzi. Další fáze “opotřebení” proběhla za použití patinovacích fixů od firmy “Gunze”, hlavně došlo na černou (okna můstku, očazení a špína), hnědou, žlutou a cosi v barvě bahna (špína, rez) a pár “kovových” patinátorů hlavně tam, kde mi při odírání “ujela ruka” až na plast.

V tu chvíli už loď vypadala notně potlučeně, ale to nejlepší mělo teprve přijít. Práškové pigmenty “rez světlá” a “rez tmavá” od Agamy už se nedočkavostí třepaly v lahvičkách. Pro jejich aplikaci je doporučováno ředidlo, ale stačí voda. Navlhčil jsem vybraná místa a nanesl na ně prášek označený jako tmavá rez. Na první pohled vypadal spíše jako grafit, ale po styku s vodou nabyl správné barvy. Postupně jsem natupoval a vlhkým štětcem upravil staré rezavé skvrny na vybraných místech lodě. Pak jsem proces opakoval se světlou rzí. Pro správný efekt na větší ploše je nutno “rez” lehce rozmíchat s nepatrným množstvím vody, “orezlou” plochu natřít a pak pomocí štětců, hadříku či jiných “udělátek” dle vlastních zvyklostí co nejvěrohodněji dotvořit. Při troše šikovnosti některým sběračům kovů jen těžko vysvětlíte, že to opravdu není železo:-)).

Když povrch modelu vypadal k mé spokojenosti, nechal jsem nátěry i patinu pár dní “vyzrát” a nakonec vše fixoval jemným nástřikem matným lakem Tamiya ve spreji. Hlavní nevýhodou práškových pigmentů je skutečnost, že téměř nejdou fixovat pomocí štětce a je nutno použít stříkání.

Výsledek ale stojí za to. Loď vypadá, že prošla několika bojišti, řadou meteoritických bouří a navrch několika nouzáky na povrchu hodně nehostinných planet, aby nakonec skončila kdesi na šrotišti.

Proti předchozím stavebnicím je Boine po stavební stránce relativně jednoduchá záležitost, kterou může někomu komplikovat snad jen tmelení. Dodělávání dílů vyjma ustřižení dvou kousků plastových záslepek zde není nutné, výlisky jsou kvalitní a nepraskají. Tradičním problémem je oddělování drobných dílů z rámečku a jejich následné opracování. Miniaturní díly s oblibou mizí v nenávratnu jak při vyřezávání z rámečku, tak při následném zabrušování.

Boine je (stejně jako Kaitos) s jistými výhradami vhodná pro začátečníky. Návod je celkem přehledný a Boine je relativně velká (přes 30 cm) a těžko přehlédnutelná obluda i bez speciálních úprav. Jestliže se vám zalíbí, zkuste kontakt na výše uvedených stránkách. Možná jich kdesi ve skladu ještě pár kousků zbylo.

Při lepení bylo použito:
lepidlo Revell Contacta
práškové pigmenty Agama: tmavá a světlá rez
barvy: Modelmaster (kovové odstíny, černá, fixační lak na kovové odstíny); Agama akrylátová (rez); patinátory od Gunze a spreje Tamiya (bílá, matný lak)

Boine
zásobovací loď
1:144
rok výroby 1996?
výrobce Andromeda / Andromea (Václav Pravda)

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď