Modely pro scifisty #24: Křižník LCO-I 077 Orino

„Napředposledy“ se vracíme k historické modelové řadě kosmických lodí tuzemské produkce a naposledy půjde výslovně o kosmické plavidlo. Tradičně jde o stroj z nabídky firmy “Andromeda/Andromea”. Tentokrát jde o stroj, jehož odstranění do plastového odpadu by bylo opravdu škoda.

Dnes máme před sebou lehký křižník LCO-I 077 Orino, který koncepcí i rozměry výrazně vybočuje z řady běžných „pravdoletů“. Vedle obvyklých součástek je zde použit zcela neobvyklý základní díl – trup planetoletu vyráběného původně podle Zhoufovy předlohy, známé z nepříliš vydařeného koprodukčního filmu „Nexus“. Tento „základ“ dodávé lodi jak neobvyklý vzhled, tak nepřehlédnutelné rozměry (34x29cm).

Model  byl vyroben pravděpodobně v roce 1997, je zabalen v poněkud měkké  krabici z tenké lepenky. Na obalu je celkem vydařená kresba “letící” lodě. Dále se tu (již tradičně) nacházejí nejrůznější údaje a měřítko 1:144 (v návodu je obligátně něco jiného – 1:500).

Po otevření bočního víka na nás vypadne několik listů mnohajazyčného návodu a šablon, dva ohromné díly trupu, čtyři rámečky dílů z šedého plastu, nepotištěná deska bílého plastu, pytlík drobných dílů a aršík docela pěkných obtisků.

Plastové díly jsou celkem čisté (prakticky bez otřepů), hmota není zbytečně tvrdá, křehká či nadmíru měkká, jen občas jeví poněkud nechutnou pružnost. Jsou zde i nepříliš průhledné “čiré” díly zoufalé kvality.

Ne zrovna přehledný návod obsahuje vedle mnohajazyčného textu i “půlvýkres” kosmidla, schéma číslování dílů a několik jakž-takž použitelných “rozstřelů” s postupem stavby.

Stavbu jsem tentokrát zahájil velmi detailním studiem návodu a obrázku na krabici. Pokračoval jsem slepením trupu slepením základních podsestav pohonu. Poté jsem přetmelil spáry a po vyschnutí tmelu je přebrousil. Pokračoval jsem vystřižením dílů z bílé plastové desky (podle přibalených šablon) a jejich vlepením podle návodu do podsestav pohonu. Zatímco schlo lepidlo na jednotlivých dílech pohonné sekce, dolepil jsem podle nepříliš přehledného návodu detaily na trup, přičemž jsem prozatím vynechal dolepovací části výzbroje a čiré díly.

Doporučuji též prozatím nelepit zadní trupové trysky a instalovat je až na konci stavby!

Díky komplikovaným tvarům pohonné sekce je nutno některé její podsestavy natřít a opatřit obtisky již v průběhu stavby.

Samotná pohonná sekce se skládá z celé řady podsestav – centrální nosné konstrukce, bočních nosníků motorů, motorových bloků a výztužných konstrukcí. Nejprve jsem tedy nalepil detaily na motorové bloky a jejich nosníky a následně je zkompletoval. Poté jsem dal dohromady interiér centrální nosné konstrukce, doplnil její vnější část o detaily a obojí dal dohromady. Následně jsem slepil a samostatné výztuže, které jsem ale zatím neinstaloval. Poté následoval nátěr jednotlivých podsestav a samostatných dílů – nejprve odpovídající kovové odstíny, pak fixační lak, kamufláž černomodrou barvou, vrstva lesklého laku pod obtisky, nanesení obtisků, opětné přelakování a patinace částí, které budou po slepení nedostupné.

Po důkladném proschnutí barev a laků jsem slepil pohonnou sekci dohromady a nalepil ji na trup – bez výztužných konstrukcí. Po důkladném proschnutí sestavy vypukla další fáze barvení, nanášení obtisků a patinace, přičemž důležité bylo naznačit rozumnou míru opotřebení, což se podařilo hlavně díky patinovacím fixům. Následovalo dolepení předen natřených detailů výzbroje a výztužných konstrukcí, které na svá místa  zrovna moc nesedly.

Později jsem zjistil, že problém byl dvojí – nepřehledný návod a spěch při práci. Stačilo několikrát ozkoušet sestavu na sucho a použít smirek…

Pokračoval jsem doladěním patiny a její fixací matným lakem Tamiya ve spreji. Nakonec jsem dolepil speciálně natřené „čiré“ díly (zevnitř – nejprve modrý patinovací fix, přes něj chrom) z čirého plastu a neuvěřitelný stroj byl hotov.

Následovníkům bych doporučil při kompletaci podsestav osazovat jako předposlední boční výztužné konstrukce – jejich vnitřní patky přibrousit tak, aby sedly na šikmo zakončené výztuže u zadní stěny interiéru centrálního dílu pohonné sekce a podle výsledné polohy užších konců tyto přibrousit, aby dokonale sedly na trup. Teprve po nich do zbylé volné plochy na zadní stěně trupu dolepit trupové trysky. Já jsem ve spěchu postupoval opačně (víceméně podle návodu) a budu celou partii v dohledné době předělávat.

Lehký křižník Orino není příliš náročný na stavební techniky, ale hlavně na pozornost a správnou volbu stavebního postupu. Poněkud chaoticky uspořádaný návod nenaznačuje ideální stavební postup ani omylem, takže dostat se s barvou či obtisky na některá místa je po slepení modelu prakticky nemožné. Je to však detail, který zaregistruje i průměrný lepič a dokáže mu přizpůsobit stavební postup. Absolutního začátečníka by něco takového mohlo nepříjemně zaskočit. Samotná stavba je víceméně jednoduchá – díly obstojně pasují, spotřeba tmelu je velmi nízká a výsledek vypadá díky slušným rozměrům a neobvyklým tvarům impozantně i v nenabarveném stavu. S vhodnou kamufláží a trochou patiny má šanci na zařazení mezi zlaté hřeby jakékoliv sbírky kosmidel či sci-fi artefaktů.

 

 

Při lepení bylo použito:
lepidlo Revell Contacta
práškové pigmenty Agama: tmavá  rez
barvy: Modelmaster (kovové odstíny, černá, fixační lak na kovové odstíny); Agama
syntetická (černomodrá  na americké námořní letectvo z WWII.), akrylátová (rez); patinátory od Gunze a sprej Tamiya (matný lak)

LCO-I 077 Orino
lehký křižník
1:144
rok výroby 1997?
výrobce Andromeda / Andromea (Václav Pravda)

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Jak se dostat k modelům
    Vícedenní účastníci příštího Festivalu fantazie 26. 6. -6. 7. 2009 http://www.festivalfantazie.cz najdou plastikové modely firmy Andromea v účastnických materiálech – čím více dní účasti, tím větší model ze zbytků na skladě. Modely se už několik let neprodávají a tak věřím, že díky seriálu Michaela Pešťáka si je alespoň pár fanoušků opravdu slepí.

  2. to v. pravda
    z dlouhodobýho hlediska bych měl o vaše modely zájem, šlo by se třeba domluvit o koupi někdy v předvánoční době, teď toho mám rozdělanýho hrozně moc

  3. Re: Jak se dostat k modelům
    V tý Chotěboři budou slepený kousky k vidění “na živo” (a taky mnohý další), možná budu i předvádět, jak se to dělá – k nemalému pobavení či znechucení skutečných modelářsých profesionálů.

Zanechat odpověď