Modely pro scifisty #3: Headhunter

Dnešní modelářský příspěvek je poněkud nezvyklý. Bude o stavbě rádiem řízeného létajícího modelu. Pokud nemáte mnoho zkušeností s vlastní konstrukcí létajících modelů, musíte využít několika vcelku spolehlivých triků (a spoustu lepicí pásky). Základem je přehled „normálních“ modelů, nabízených na trhu a vhodné vytipování předlohy pro vlastní model.

Předloha by se měla alespoň konfigurací podobat nějakému modelu na trhu, pokud možno s dobrými letovými vlastnostmi. Stavebnici pořídíme a vhodně přebudujeme podle naší vybrané předlohy. Předem musíme počítat s tím, že letové vlastnosti se oproti výchozímu modelu zhorší. Většinou jsou v podobných případech využity nosné plochy a maximálně pár kousků z trupu, zbytek bývá nový a většinou podstatně „rozježenější“ než původní model. To vše má vliv na letové vlastnosti.

Jak jsem tedy přišel ke svému Headhunteru? Jednou jsem se dostal na leteckomodelářskou akci pořádanou v hale a její součást tvořila soutěž v akrobacii. Ve vzduchu se tam hemžily neuvěřitelné věci, dělaly psí kusy a všechny byly poháněné elektřinou. Nějaké zkušenosti jsem už měl, vybavení taky, zatím poslední stroj právě skončil v popelnici na plastový odpad a tak jsem si řekl: „Proč ne?“ Když už sci-fi model, tak s ním vyrazit na con. Byl únor 2004 a jako nejbližší vhodný con se v tu chvíli jevil Avalcon.

Vzhledem k mým velmi omezeným technickým možnostem bylo nutno stavět metodou „scratchbuild“, což znamená přestavět něco existujícího na něco jiného. Materiál jsem zvolil opravdu blbuvzdorný – EPP. EPP je pěna podobná vzhledově polystyrénu, ale mnohem „gumovější“ a chemicky odolnější. Stavbu a opravy lze provádět pomocí vteřiňáku a aktivátoru prakticky okamžitě. Chybějící části lze přes noc „doplnit“ Purexem (obdoba „stavební pěny“ v balení pro modeláře), k opracování stačí ostrý nůž a pájka vybavená vhodně tvarovaným drátěným okem.

Headhunter klasickýPo pátrání ve Star Wars databázích a nabídce našich výrobců parkflyerů byla volba jasná – ztvárněn bude Z – 95 Headhunter a za polotovar poslouží EPP samokřídlo Direct od Telinku, které má stejnou konfiguraci. Vedle stavebnice jsem si objednal ještě stavební materiál. Výrobce mi promptně vyhověl, takže z krabice jsem kromě kompletní stavebnice vytáhl ještě pás 0,5 cm silného EPP a masivní „fošnu“ téhož materiálu, která nakonec vystačila na celé dva trupy.

S pomocí vlastnoručně vyrobených papírových šablon jsem z dodaného materiálu ostrým nožem „vysochal“ potřebné díly trupu a nástaveb. Z původní stavebnice Directu jsem použil křídlo s elevony, motorové lože a spodní část trupu pod křídlem. Na broušení se osvědčila brusná „mřížka“ na polystyren. Kde materiál chyběl, pomohl Purex. V první verzi byly imitace motorů „stínové“ – tedy ploché.

Původní umístění motoruPo sestavení celé obludy jsem osadil motor řady 280 s vrtulí Günther, zvanou v Čechách „jogurtovka“, napřímo (rovnou na ose motoru) a elektroniku. Vzhledem k tomu, že jde o samokřídlo, šlo o přijímač, dvě serva, regulátor a deltamix – vše „naštosované“ v trupu. Pomocí strun jsem propojil serva s elevony, podle návodu od Directu označil správnou polohu těžiště a pomocí vhodného umístění baterek (akupaku) model vyvážil. Dodělal jsem kabeláž a povrchovou úpravu. Základ akrylátovými barvami Agama, zbytek kovovými odstíny barev Humbrol, Modelmaster a černým lihovým fixem.

Otestoval jsem funkci elektroniky a vyrazil na louku provést zalétání. Založil jsem baterky do trupu, zapnul motor a hodil hvězdný stíhač do vzduchu. Stroj kupodivu letěl, ale ovladatelnost byla téměř nulová. Razantnější pokus o obrat končil pravidelně pádem a v okamžiku, kdy se orvaly ploché imitace palubních zbraní, stroj se stal zcela neovladatelným a na jakýkoliv pokyn kormidel se zřítil.

Kombinací rad zkušených s vlastními pokusy a omyly jsem nejprve pokrátil již několikrát zlomený trup, zbytek zpevnil křížovou lepicí páskou (je křižmo protkaná skelnými vlákny) a nakonec (víceméně ze zoufalství) na konce křídla nalepil stabilizační „ploutve“ od původního Directu, což sice narušilo charakteristickou siluetu stroje, ale ten začal najednou poslouchat kormidla a stala se z něj vcelku pohodová poletucha, použitelná díky slabšímu motoru jen za mírného vánku či bezvětří. K mé smůle pro ni byly „smrtelné“ obraty po větru za malé rychlosti. Stroj jsem nakonec předvedl na Avalconu, ale díky větrnému počasí ho v letu vidělo jen velmi málo lidí. Neuspokojivé výkony, „podvyživený“ vzhled a několik havárií mě vyburcovalo k rozsáhlé přestavbě. Došlo na ni v průběhu zimy.

Nové uložení pohonuPřestavba zahrnovala výměnu příliš štíhlého trupu za podstatně masivnější (kabina a „hrb“ zůstaly původní), nahrazení stínových siluet motorů jejich prostorovou imitací (stočenou z tenkého EPP) a instalací výkonné pohonné jednotky – motoru řady 300 s převodovkou a vrtulí ACP 6×8. Serva se přestěhovala z trupu do křídla, došlo i na zvětšení „ploutví“ na konci křídel a instalaci snímatelných imitací laserových kanónů (z uhlíkových tyček a lepenky) do konců křídel pro případné předváděčky. Pro létání v neupraveném terénu se takové „parádičky“ nehodí, mohou způsobit poškození stroje.

Po radikální přestavbě stroj opět nelétal. Vrtule zakrytá zbytnělým trupem a kašírovanými „motory“ neměla dostatečný tah. Došlo na otočení motoru s převodovkou tak, aby osa vrtule byla pod motorem a ne nad ním, následovalo snížení průřezu trupu a jeho krácení, zmenšení průřezu imitací motorů (konečně to začalo lítat), pak k jejich nahrazení na spodní ploše křídla nejprve imitacemi z hliníkové trubky (to už stroj létal celkem slušně) a ve finále přišly na řadu lehké, leč pevné imitace z lepenkových trubek, což znamenalo solidní odlehčení konstrukce a zlepšení letových vlastností. Po vychytání much je stroj použitelný i za silnějšího větru, problémy mu dělají obraty po větru při malé rychlosti a rozhodně se s danou konfigurací pohonu nechová jako hbitá a obratná stíhačka. Akrobacii zcela odmítá (to se jak zvíře zazmítá). Ve vzduchu ovšem působí zajímavým dojmem.

Celkový pohled na konečnou verzi

Veřejně byl stroj ve statické ukázce k vidění na Pragoconu 2005, masového létání se účastnil v rámci plzeňské drakiády na podzim 2005, kde budil svým vzhledem údiv obecenstva.

Pokud je někomu výše uvedený text a vyfocený stroj povědomý, pak jste původní verzi viděli na www.aviarium.wz.cz.

Data:
rozpětí: 60 cm
délka: cca 60 cm (po některých nouzácích se mění)
pohon: motor řady 300, převodovka 5:1, vrtule 6×8
řízení: tříkanál, deltamix, přijímač Jeti Rex 5, regulátor Tema Supra 8
zdroje: akupak NiMh 7×650 – 700 mAh (AAA)

Slovníček:
akupak – zdroj, většinou sletovaný z článků klasického vzhledu (zde sedmičlánek z „mikrotužek“)
deltamix – zařízení, umožňující tytéž ovládací plochy používat jako směrovku i jako výškovku
regulátor – zařízení distribuující energii ze zdroje k motoru a ostatní elektronice
servo – zařízení převádějící elektrické impulsy na pohyb
tříkanál – vysílač umožňující ovládat tři funkce (zde směrovku, výškovku a motor)

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. No toje skvělý článek! Už dlouho jsem se takn ebavil. Podobně si představuji zápisky šíleného vědce z Verneovek, nebo jiných knih: stroj opět nelétal 🙂 .. nevadí, přidáme silnější motor :)) Můj hold konstruktérovi!

  2. Je to zajímavé.
    Pokud si chtěli fajnšmekři slušně zalítat s výchozím “polotovarem” (Direct od Telinku), taky do něj cpali silnější motory – nejčastěji stříďáky odpovídající výkonově zhruba čtyřstovce s převodovkou. Taková sranda je sice lehčí pro stroj, ale mnohem těžší pro peněženku (v době stavby to byla dvojka za motor, dvojka za regulátor a to nepočítám jiné baterky a nabíječku – zhruba další čtyřka). V budoucnosti předpokládám další vývoj motorů, dmychadel a zdrojů spolu se snižováním cen, tudíž by další verzi mohly opravdu hnát ty “roury” kolem trupu. samozřejmě jsem utrpěl i skoro totální fiasko, ale o tom bude jeden z článků ve vzdálenější budoucnosti.

  3. mary
    helloMy name is mary, i saw your profile today and became intrested in you,i will also like to know you more,and if you can send an email to my email address,i will give you my pictures here is my email address (mary_j702@yahoo.com) I believe we can move from here! Awaiting for your mail to my email address above Mary

Zanechat odpověď