Modely pro scifisty #4: AT-AT

Střelcův modelářský seriál si získal řadu příznivců, kteří celé prázdniny marně čekali na nový díl. Ne, nebyla to vina Střelce – stejně jako jiné seriály a rubriky dostal i modelářský koutek prázdniny. Teď je zpátky a v novém dílu představuje, jak si poradit s obřími kráčejícími bitevními stroji (samozřejmě v malém měřítku).

Vážení přátelé a sci-fi modeláři!

Jak napovídá název dnešního článku, řeč bude o modelu kráčejícího transportéru AT–AT. Tuto proslulou obludu dodávaly na trh tři firmy – konsorcium MPC, AMT/ERTL a Airfix. Lze se domnívat, že šlo ve všech případech o modely z jedné formy. Podle informací na www.starwarsmodels.com se na trh dostalo šest edic – v letech 1981 a 1983 od MPC, 1989 a 2005 to byly produkty AMT/ERTL a roku 1982 šlo o stavebnici od Airfixu. Jedna edice od AMT/ERTL byla výše zmíněným zdrojem uvedena jako nedatovaná (po roce 1989).

Krátce po zmatcích zvaných „sametová revoluce“ se produkty AMT/ERTL ocitly i na našem modelářském trhu. Obnovená premiéra klasické Star Wars trilogie vyprovokovala dovozce, aby tyto modely dodávali poněkud systematičtěji a někdy tou dobou jsem si svůj „kousek“ pořídil i já.

V nepříliš odolné a už vůbec ne lákavé krabici s obrázkem AT-AT pochodujícího okolo přistávací plošiny na Endoru jsem nalezl šest rámečků ze šedobílého plastu a gumičku,  dohromady  celkem 79 dílů obrněného kráčedla, dvou spídrů a dvou blasterových věží. Stavebnice ve své původní podobě měla sloužit jako základ pro stavbu bitevní scény z Hothu a tomu odpovídal i obrázek na krabici starších edic. Kromě dílů krabice obsahovala ještě relativně přehledný návod a nějaké reklamní letáky od výrobce.

Díly se jevily na první pohled čisté a bez propadlin, dost detailní pozitivní rytí odpovídalo době vzniku a také nevypadalo zle. Podrobnější zkoumání odhalilo otřepy na menších dílech a jisté nepřesnosti na okrajích polovin válcových dílů, jako byl „krk“, nebo některé části pohonu nohou. Později se ukázalo, že bude nutno „dopasovat“ některé styčné plochy dílů. Návod pak jednoznačně říkal, že hlava a nohy mají být pohyblivé.

Preventivně jsem natřel díly barvou Humbrol – „polished steel“ (zbraně barvou „gun metal“ téhož výrobce), po sestavení totiž nelze některá místa natírat, natož přeleštit. Pak vypuklo lepení, postup víceméně odpovídal návodu. Začínalo se „mechanismem“ pohyblivé hlavy. Otvorem v zadní stěně „hlavy“, dutým „krkem“ a přední stěnou korby byla protažena gumička a zajištěna na obou koncích plastovými kolíčky. To umožňovalo pohyb „hlavy“, ale jen do zteření a rozpadu gumičky. Je tudíž lepší buďto gumičku nahradit vhodnou pružinkou, nebo hlavu nalepit rovnou napevno.

Vlastní lepení „hlavy“ a trupu bylo vcelku jednoduché – díly do sebe víceméně slušně zapadaly a jen vzácně bylo třeba začistit nějakou hranu. Problematičtější byl jen „krk“, kde se poloviny ukázaly různě velké, takže v místě spojení vznikl schod. Tehdy jsem to neřešil, dnes bych asi spoj zuřivě brousil jemným pilníkem a klel, až by se hory zelenaly, protože příslušný díl má povrch stylizovaný jako hadice od vysavače. Touž vadou trpí některé díly „pohonu“, ale jednak mají snáze opravitelný povrch a druhak – na spodek trupu není pořádně vidět. Na trupu je asi nejproblematičtější lepení zadní stěny. Měla by být umístěna mezi bočnice, ale je poněkud větší, takže se broušení nevyhneme. Krásně členitý spodek trupu zapadá na své místo celkem dobře, na něj a k zadní stěně trupu se vcelku dobře „dopasují“ díly „pohonu“ a úchyty nohou.

Nohy mají být pohyblivé. Zadní jsou konstruovány tak, že je lze i přes kyvné uchycení umístit jen do jedné pozice – mají jen jeden kloub a fixovanou jednu pozici „chodidel“. Přední nohy mají dva klouby a pohyblivá „chodidla“, lze je tudíž nastavit do různých pozic, byť omezených malým rozsahem volnosti kloubů. Proto doporučuji vybrat nějakou vhodnou pozici končetin a v té je zalepit na pevno – technické řešení stavebnice si o takové řešení přímo říká. Samotné nohy je v místě spojů dobré přetmelit a přebrousit.

Po slepení jsem opravil nátěry a doplnil barvou rzi nějaké to opotřebení, stříbřenkou „oživil“ viditelné pracovní válce hydrauliky a celou nestvůru dopatinoval, aby vypadala jako provozní kus, který má za sebou nějakou tu akci.

Celý model svou koncepcí a provedením odpovídá době svého vzniku (cca 1980) a pro zručnějšího modeláře představuje velmi slušný základ pro dobrý model. Začátečník bude mít se stavbou různé potíže, dané kvalitou dílů a občas ne zrovna ideálním návodem. Průměrně zdatný „lepič“ zvládne stavbu bez problémů, které by stály za řeč. I přímo „z krabičky“ se dá postavit impozantní stroj a nezbývá, než doufat, že se zase někdy objeví na našem trhu.

AT-AT
výrobce AMT/ERTL, USA
měřítko 1/100
přibližné rozměry  délka 27 cm; výška 21 cm
počet dílů 79
rok výroby – pravděpodobně 1989

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď