Modely pro scifisty #48: Republic gunship

Aneb Česká flotila zasahuje. Když se na trhu objevila stavebnice s označením „Republic gunship“, rád jsem tuhle obludu pořídil. Tažný kůň výsadků klonové armády se poprvé objevil ve druhé epizodě Star Wars. Oficiální označení stroje je LAAT/i (Low Altitude Assault Transport/infantery), čili pěchotní výsadkový transportér. Těžký, leč obratný stroj přepravoval četu pěchoty a poskytoval ji palebnou podporu. Na první pohled je patrné, že je vývojovou variantou ruského vrtulníku Mi-24.

Jak k tomu došlo? Konstrukční tým z Rothana Heavy Engineering si krátce před klonovými válkami vyrazil na akci za účelem teambuildingu, a jak už to tak bývá, páni konstruktéři nevyrazili na sucho. Pak už stačilo jen málo – opilecká sázka, srážka s kusem kosmického smetí a drobná časoprostorová anomálie – a poškozená loď s sebou sekla kdesi v Sojůzu, shodou okolností na firemním letišti Milovy konstrukční kanceláře. Zásoby chutných tekutin na palubě byly veliké, takže následovala družba, údržba a výměna technických i jiných zkušeností (a kapalin), načež následoval rychlý odlet, než dorazí jednotky ruské tajné služby. Návrat byl šťastný – podařilo se najít správný konec anomálie a nakonec i zúročit nabyté zkušenosti a inspiraci. Tak tedy vznikl LAAT/i.

Stroj byl ve službě po celou dobu klonových válek, dočkal se četných modifikací, ale postupně zastaral. Nově vzniklé Impérium zavádělo moderní techniku od sobě oddaných výrobců a obstarožní, leč stále účinné stroje najednou byly ideologicky nežádoucí. V počátcích impéria nebylo očividné plýtvání považováno za politicky korektní, takže stroje šly místo do šrotu (jak bývalo zvykem u nás) do výprodeje. Tak začala jejich bludná pouť až za hranice jedné vzdálené galaxie a nakonec skončila poblíž místa, kde vznikly jejich pravzory.

Předposledními z dlouhé řady kupců masivních strojů byli obchodníci z planety Sarg. Když se setkali na planetě Zemi v Čechách s Michalem Wirzigem a jeho rodinným klanem, zpočátku obchodovali hlavně s informacemi a technologiemi, později následovaly i dodávky techniky. Jaké asi bylo překvapení vyslanců ze Sargu, když na Zemi narazili na stroje neuvěřitelně podobné (byť výrazně menších rozměrů) těm, které měli skladem?

Když tedy došlo na dodávky techniky, dostali Wirzigové pro svou Flotilu mezi prvními i letku strojů LAAT/i, které díky příbuznosti se svým pravzorem značně urychlily přechod pozemšťanů na novou techniku. Stroje byly samozřejmě upraveny a vyzbrojeny pro potřeby nového uživatele. Ač kronikář Flotily Patrick Zandl nezmiňuje ve „Flotile Země“ konkrétní typ strojů, které radikálně vyřešily jen letmo zmíněnou neblaze proslulou americkou provokaci, detaily mise ukazují právě na použití LAAT/i a jejich modifikací.

Stroje mátly siluetou i rozměry, z dálky byly zaměnitelné s klasickými Mi-24. Jejich několikanásobně větší rozměry ale mařily odhad vzdálenosti, zcela odlišný systém pohonu pak dával stroji pro klasický vrtulník nepředstavitelný výkon a další technologie přinášely i na první pohled neviditelné vlastnosti, například znásobení odolnosti.

Není už přesně známo, jak stroje ve zmíněné misi vypadaly a byly přesně vyzbrojeny, ale přesto se lze podle náhodných zmínek pokusit o jejich rekonstrukci. Easy kit od firmy Revell je pro tento pokus jako stvořený.

Z letmých zmínek se podařilo zjistit, že stroje nesly čs. kamufláž vzor 1938 (šedý spodek, horní a boční plochy pak hnědé, zelené a okrové skvrny). Většina strojů patrně zůstala po technické stránce víceméně v původní podobě pamatující klonové války, případně byly dozbrojeny na Zemi obvyklým arzenálem, stále však disponovaly svou původní přepravní kapacitou.

Některé kusy ale byly výrazně modifikovány pro účely přímé palebné podpory. Stroj „černá L-11“, pojmenovaný po nejdéle žijícím účastníkovi obrany Podkarpatské Rusi čs. armádou v březnu 1939 a starém skautovi „Wapusk“ (major v. v. Václav Kuttan, znám jako „Wapusk“, 1919–2009, více na: http://www.k213.cz/start.php?… ) měl přední blastery nahrazeny 40 mm rotačními kanóny a křídelní malorážní rotační blastery nahradily speciální vulcany ráže 12,7 mm. Oba typy zbraní používaly standardní střely hnané místo klasické prachové slože tekutou střelivinou. Její centrální nádrž zabírala prostor v trupu, původně určený pro výsadek. Zadní polosféru chránil pod hranou zádě trojhlavňový blaster (místo původního jednohlavňového). Shora ji kryl nevzhledný výsuvný komplet, smontovaný ze dvou kontejnerů s 20mm kanóny Plamen, naváděcí elektroniky a dvou dodatečně přidaných protiletadlových střel. Křídla i trup byly vybaveny závěsníky pro pumy a rakety všech typů, jaké se podařilo sehnat či na území pod vlivem Flotily najít ve skladech. Nejtěžší výzbroj ale zůstala původní – dvě těžká laserová děla na hřbetě trupu a odpalovač speciálních střel mezi nimi.

Easy kit od Revellu v zásadě slepíme podle návodu, nejprve ale předbarvíme některé drobné a vnitřní díly (interiér kabiny, kulové lafety zbraní, výzbroj, piloti). Osobně jsem rezignoval na zdokonalování interiéru a při stavbě jsem napevno zalepil původně odsuvná nákladová vrata. Upravená a výrazně doplněná výzbroj modelu pochází dílem z vrakoviště (sada starší podvěsné výzbroje US původu od Hasegawy 1/72), dílem má původ v odlévané sadě doplňků pro bitevní verzi vrtulníku Mi-17 v měřítku 1/72od Pavla models. Přední rotační kanóny jsou nařezány ze startovacích raket „Rato“ téhož výrobce. Po slepení vlastního stroje (spoj polovin trupu na hřbetě a přídi je nutno přetmelit a přebrousit) jsem ho celý natřel kovovými odstíny ModelMaster a následně nakamufloval barvami Agama – odstíny na čs. letectvo z roku 1938. Zatímco schly barvy na vlastním stroji, kompletoval jsem výzbroj.

Po vyschnutí barev jsem na trup za kabinu namaloval znaky Flotily – zlatý lev v modrém poli (ano, ta divná skvrna má být lev), pod kabinu napsal název stroje a na lesklým lakem ošetřená křídla nanesl standardní české výsostné znaky. Na obdobně upravená místa na bocích jsem umístil kódové označení stroje (černá L-11) a po zaschnutí vše znovu přelakoval a nechal znovu uschnout. Následovalo nanesení filtrů (pomocí patinovacích fixů Gundammarker) a patinování povrchu (černý práškový pigment Agama, vtupovaný „nasucho“ do povrchu). Stavbu jsem zakončil nalepením většího než malého množství podvěsné výzbroje na křídla a trup.

Vzhledem k tomu, že stroj nemá vysunutý podvozek (výrobce si tradičně zjednodušil práci), rozhodl jsem se využít stojánek. Aby nekazil výsledný dojem, bylo nutno ten nevzhledný kus plastu, hnědý jak povrch Geonosis, řádně vylepšit. Použil jsem nejnovější (a neuvěřitelně rychlou) vláčkařskou techniku – natrhal jsem na menší kousky foliáže od Model-Scene a od Poláka, podstavec natřel Duvilaxem (disperzní lepidlo na dřevo, výrazně kvalitnější než Herkules) a polepil ho útržky foliáží. Vysokou „nohu“ podstavce jsem zakryl „přírodními“ křovinami od firmy Jordan (též lepeny Duvilaxem). Po nasazení stroje je dojem bitevníku v nízkém letu nad terénem téměř dokonalý.

Poznámka:

Foliáž: Imitace povrchu terénu nebo přírodního útvaru na podkladu z řídké netkané textilie (někdy i z papíru). Imitované povrchy většinou představují porosty – od klasické trávy po lesní půdu, pokrytou kameny, mechem, křovinami a trouchnivějícími klacky. Vyskytují se i ve formě olistění na stromy a křoviny. Formát jednotlivých kusů je většinou A4, nebo A5 (některé speciality od Poláka – třeba borůvčí), listí na stromy má formátování různé dle zvyklostí výrobce. Cena je ale dost vysoká – čím dokonalejší a složitější povrch, tím vyšší. Práce s foliážemi je relativně snadná – kousky foliáže natrhané na potřebnou velikost lepíme Duvilaxem nebo jinou disperzí na vhodně „přírodně“ předbarvenou (ne bílou) plochu tak, aby kousky přirozeně navazovaly, a necháme uschnout. Až na cenu je to velmi vhodný materiál pro zpracování terénu ke hrám s figurkami.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

  1. Netušil jsem že česká armáda má ve výbavě Republic gunship 😀

Zanechat odpověď