Modely pro scifisty #60: Žáby v… aneb ST-39

Úvodem bych touto cestou rád poděkoval Jiřímu Tintěrovi z Difrologického klubu za cenné rady a inspiraci – výraznou měrou mi tak pomohl při stavbě popisovaného modelu. A nyní k věci. V minulé modelárně jsme se setkali s Drnkovou čistě scifoidní konstrukcí ST-40. Dnes si povíme o dalším čs. zbrojním produktu, který se vyskytuje na stránkách historické fikce Žába a škorpion. Je jím československý střední tank ST-39.

Modely - ST-39

V knize jsou popisovány porovnávací zkoušky sériového provedení ST-39, které ale v naší realitě svým způsoben neexistovalo. O rekonstrukci jeho možného vzhledu jsem se (snad úspěšně) pokusil.

Možná vás zarazila formulace „svým způsobem neexistovalo“. Sériové provedení existovalo, ale ne jako československý tan­k!

Československý průmysl poskytl ve druhé polovině 30. let armádě ke zkouškám celou řadu prototypů obrněné techniky (přednost měl ale paradoxně vývoj na vývoz před vlastní armádou), mezi nimi i prototyp tanku, označený V-8-H. Šlo o prototyp středního tanku, na kterém pracovaly firmy Škoda (výzbroj) a ČKD (vlastní tank). Stroj vzhledem připomínal mohutnější LT-35 a armáda si ho po zkouškách objednala pod označením ST-39 s tím, že většinu objednaných strojů vyrobí Škodovka. S ohledem na politický vývoj byla objednávka stornována. Škodovka pokračovala ve vývoji „své“ variace a pod označením T-21 byl tank nabídnut na vývoz. Prototyp a licenci nakonec koupilo Maďarsko a po jistých úpravách tank v různých modifikacích vyrábělo pod názvem Turán.

Stroj o hmotnosti cca 16,2 tuny byl vyzbrojen kanónem ráže 47mm a dvěma kulomety, pancéřování na exponovaných místech dosahovalo tloušťky až 32mm, rychlost se pohybovala kolem 40 km/h a dojezd byl 150 km. Konstrukce věže a jejího věnce umožňovala další vylepšení – instalaci silnější zbraně. Drnkem zmiňované „úzké“ pásy měly ve skutečnosti šířku 43 cm (proti 50cm u T-34, který byl ale těžší), což dávalo při reálné hmotnosti tanku relativně nízké zatížení na jednotku plochy.

Realizace Drnkovy vize se tedy stala závislou na sehnání správných komponent a kvalifikovaném odhadu možného technického vývoje.

Jako základ pro model sériové verze ST-39 posloužila odlévaná dvaasedmdesátina první varianty tanku Turán od maďarské firmy Hunor. Relativně drahý model se skládá z několika plechů a slušného množství polyuretanových dílů různé kvality. Nejhorší jsou pásy – oba odlité v celku, ukrutně deformované a téměř nereagující na snahu o změkčení horkou vodou. Ostatní díly nejsou až tak špatné, ale obsahují bublinky, které je nutno přetmelit. Návod je prakticky nepoužitelný, ale to někomu s praxí nebude vadit, zejména při konverzi na jiný typ. Stavbu jsem obligátně začal začištěním dílů a následně výběrem, které z nich použiji a jak. Postupně jsem zhotovil jednotlivé sekce (podvozek, vršek trupu, věž) a teprve potom je zkompletoval.

Sériový maďarský tank se od našeho lišil celou řadou detailů a bylo na mě, co ponechat a co změnit. Nakonec jsem se po poradách s panem Tintěrou rozhodl pro změny detailů, které byly typické pro naše tanky a lišily se od maďarských.

Podvozek tedy zůstal v téměř původní podobě, ale počet nosných kladek pásu jsem v souladu s jedním z projektů snížil z našich původních čtyř a maďarských pěti na tři. Nasazení pásů je ale horor – díky jejich deformacím je nutné v prostoru hnacích a napínacích kol odstranit jak vodící zuby na pásech, tak i část ozubení na hnacích a napínacích kolech (v místě styku s pásy). Pásy stejně prasknou, takže je lepší je přeříznout někde v horní části, aby po nasazení a slepení spoj skončil mimo dohled – pod blatníky.

Další změny postihly pancíře kolem řidiče – dostaly průzory (z nastříhaného plechu) na boky a jeden navíc do čela vlevo od kulometu (bráno po směru jízdy), v čelním pancíři bylo upraveno i osazení kulometu a nalepena imitace kulometu vz. 37 ze zbytků plastu. V zadní části korby jsem doplnil mřížky na boční otvory sání – jsou zhotovené z leptu zábradlí na loď 1/700, protože výrobce kitu jejich existenci neřešil. V blatnících jsem zalepil díry pro světlomety a jeden světlomet umístil nad kulomet zhruba ve středu čelního pancíře.

Hlavní vlna úprav postihla věž – bylo nutno odstranit boční dvířka a středovou hranatou velitelskou věžičku. V levé polovině vybroušeného stropu věže jsem zhotovil napodobeninu velitelské věžičky z lehkého tanku LT-38, vpravo od ní jsem pak z přebytečných „plechů“ zhotovil dvoudílný poklop nabíječe, který by si patrně vynutil další vývoj. Věž si ponechala rovný zadní pancíř – lomená varianta z prototypu se mi jevila pro realitu sériové výroby příliš výrobně a finančně náročnou. Nakonec jsem zhotovil imitaci čs. kulometu a osadil ji do příslušného otvoru v čele věže. Kanón zůstal původní – škodovácký 47mm A-11.

Pak jsem stroj zkompletoval, dolepil i přední díly blatníků a celek natřel kovovou základovou barvou. Na ni přišla jednolitá vrstva čs. okru a „gumová“ barva na pojezdová kolečka a kladky. Dolepení drobných detailů – nářadí (na bocích mezi vozíky podvozku), hevery, rezervní pojezdová kola – bylo následováno namalováním skvrn světlou zemitě hnědou a tyrkysově zelenou. Barvy jsem volil (zelenou míchal) podle výzkumu vzorků původní barvy, oloupané při rekonstrukci z LT-35. Výsledky rozborů byly zveřejněny v únorovém čísle časopisu Historie a vojenství. Po zaschnutí barev jsem model natřel „špinavým“ matným lakem (akrylátový lak s rozpuštěnou směsí pigmentů), nechal ho zaschnout a lehce zabahnil podvozek a záď vozidla, decentně zaprášil směsí prach a hlína horní partie a „orezil“ výfuky. Po nanesení další vrstvy špinavého laku bylo hotovo.

Nepříliš oku lahodící svítivá tyrkysová zeleň se patinací utlumila a začala působit dojmem maskovací barvy. Vznikl zajímavý kousek, který ve větší sbírce obrněnců asi neupoutá, ale má nepopiratelný historický význam i sběratelskou hodnotu.

Poznámka závěrem:

Historie vývoje typu je pro potřeby tohoto článku silně zjednodušena, zájemci si budou muset kompletní historii dohledat na specializovaných serverech (www.valka.cz), nebo na http://www.utocna-vozba.estranky.cz/…-39–v-8-h-/.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentáře

  1. A nechtěl bys to hodit na modelfórum,sekce “what-if” ? Tam by mu to slušelo…

  2. škodovácká verze
    Tolik práce rukama na tom nebylo (vyjma vopruzu s pásama), šlo hlavně o informace a zpracování hlavou. Protože jde o hybrid z větší části škodováckej, nemusel jsem překopávat motorovej prostor, ani čumák s kulometem. Pokud by došlo na verzi ČKD, musel by se motorovej prostor upravit podle LT-38 (šlo o patentem chráněnej systém chlazení, několikanásobně účinnější než škodováckej) a kulomet ve předním pancíři umístit do výstupku, jako u nejstarších verzí LT-38.

Zanechat odpověď