Modely pro scifisty #64: Letadla v řadě Agent JFK – Hurricane ze Zatmění

Té noci zaútočila Luftwaffe na město Cowes. Tentokrát byl nálet mohutný, zúčastnilo se ho více než patnáct bombardérů a britské velení zvedlo do vzduchu všechny noční stíhače, které mělo k dispozici. Zatímco se část letounů utkala s německým svazem ještě nad anglickými vodami, několik stíhaček se vydalo přes Kanál přímo k francouzskému pobřeží.

Dvě hodiny po půlnoci se na německém letišti v St. André rozsvítila přistávací světla. Nikdo si nevšiml nenápadného tmavého stínu. Černě natřený Hurricane s výhružně vyceněnou tlamou na kapotě zvolna kroužil kolem a trpělivě čekal na svou příležitost. Náckové se vrací a určitě už se vidí v pohodlí základny. Ale noc ještě neskončila…

Hejno šesti německých Heinkelů se s rozsvícenými polohovými světly právě chystalo přistát. Jejich posádky byly přesvědčeny, že už jsou v bezpečí. Mallory se obezřetně přiblížil za vyhlídnutou kořist a pečlivě zamířil. Dvousekundová dávka ze vzdálenosti 90 metrů rozervala pravý motor, který okamžitě vzplál. Bombardér se začal groteskně kymácet, až se zřítil do lesa severovýchodně od letiště. Mallory opakoval stejný postup u druhého bombardéru. Tentokrát stačila sekundová dávka čtyř dvacetimilime­trových kanónů, a Heinkel se v plamenech zřítil východně od letiště. Zbývající čtyři bombardéry, jak se zdálo, přítomnost nočního stíhače vůbec nezaznamenaly. Poručík Mallory se jen ušklíbl. Tohle že jsou ti Übermensch? Jen banda uřvaných teploušů, co jsou v noci slepí jak krtci. Flak pořád žádný, Frickové mají asi vycházky… Pohnul řídící pákou a zařadil se za třetí bombardér. Přesně mířená sekundová dávka poslala k zemi třetího Němce. V tu chvíli se konečně probrala k životu protiletadlová obrana. Světla na letišti zhasla a děla zahájila zuřivou palbu. Pro tentokrát lov skončil a Mallorymu nezbylo, než vyklidit pole skrz hustou clonu flaku. Bylo to jako proletět samotným peklem. Všude kolem vykvetly ohnivé květy protiletadlových granátů. V jednu chvíli cosi udeřilo do trupu a letoun se otřásl. Do dosud pravidelného chodu motoru se vloudily falešné tóny. To není dobře, pomyslel si pilot. Do Anglie je to ještě kus cesty, snad motor vydrží.

O půl hodiny později bylo jasné, že návrat na základnu se odkládá. Ručička ukazatele tlaku chladící kapaliny klesla k nule a ukazatel teploty motoru naopak nezadržitelně stoupal. Nebude dlouho trvat, a motor bude v plamenech. Radiostanice se po posledním zásahu odmlčela, spojení s řídícím střediskem není. To je špatně… Pilot se na chvíli zamyslel, zda riskovat nouzové přistání na hladinu moře, ale to dosud přežil málokdo. Rychle se rozhodl, výška je dostatečná, zatím. Odsunul překryt kabiny, vytáhl šňůru mrtvé radiostanice, rozepnul přezku upínacích pásů. Pak už jen obrátit letoun na záda a prudce potlačit řídící páku. Odstředivá síla ho bezpečně vymrštila do temné noci. Trhnutí otevíraného padáku. Zpěněné vrcholky vln se nezadržitelně blížily. Tou dobou už stíhač zmizel z obrazovky radaru řídícího střediska, ale bez možnosti vyslat zprávu rádiem bude ještě chvíli trvat, než se dá záchranná služba do pohybu a za chvíli svítá. To je moc špatně…

Jak bystrý čtenář příběhů agenta Johna Francise Kováře zajisté zaznamenal, název dnešního dílu je lehce zavádějící. Legendární britský stíhací letoun Hawker Hurricane totiž v žádném díle výslovně zmíněn není. Nicméně mohl by. V devátém díle nazvaném Zatmění od Jana Hlávky je Kovář vyslán na misi do světa, který se od našeho příliš neliší. S jednou výjimkou – kromě lidí v něm žijí i upíři.

V posledních letech se vyrojila celá řada upírských příběhů, z nichž jen málokterý se podobá Stokerově viktoriánské klasice. Upíři žijí v naší současnosti, přičemž jdou s dobou a technologický pokrok jim rozhodně není cizí. V Zatmění je naznačena historie soužití upírů s lidmi v širším kontextu, což poskytuje spoustu látky, kterou lze dále rozvíjet. Jednou z důležitých postav, se kterou se JFK v devátém díle řady setká, je upíří gangster, který za druhé světové války býval nočním stíhacím pilotem u RAF.

Dany si povzdechl. „Stephen Mallory je vlastně odsud. Utek před Hitlerem do Anglie a sloužil u RAF v noční peruti. Jednou ho sundali nad Kanálem a než ho vylovili, slunce mu seškvařilo ksicht. V Anglii prej jel po válce ve spoustě divných kšeftů a pokračoval, i když se po revoluci vrátil sem. My se občas taky namočíme, ale Mallory je gauner par excellence. Má vlastní bandu ještě z armády a kšeftuje úpl¬ně se vším, zbraně, krev, V-speed, šuma fuk.“

Nápad nechat upíry bojovat v moderních válkách se sice tu a tam v náznaku objeví, např. v Kulhánkově Vládcích strachu, ale pokud vím, zatím podrobněji rozveden nebyl, byť si o to přímo říká. V Hlávkově paralelním světě se v letech druhé světové války upíří vojáci vyskytovali hlavně ve velké Británii a částečně v USA. Jelikož upírů není zase tolik a vzhledem k tomu, že jsou teoreticky nesmrtelní, ale přesto mohou bát snadno zabiti, mnoho se jich do přímého boje nejspíš nepohrne, zato naleznou díky svým schopnostem široké uplatnění u tajných služeb. Je nepravděpodobné, že by upíři v nacistickém Německu se svou dlouhověkostí považovali Třetí říši za něco víc, než bezvýznamnou dějinnou epizodu, ovšem působení těch schopnějších v řadách Gestapa, Abwehru, ostatních pak v ostraze koncentračních táborů jim umožňuje dát volný průchod svým temným pudům bez nutnosti omezovat se v potravních návycích. Naproti tomu angličtí upíři, žijící na Britských ostrovech už od roztržky Jindřicha VIII. s katolickou církví, se cítili jako v první řadě angličtí a až potom upíři, jak tomu koneckonců na Britských ostrovech ještě před pár lety bylo, a proto neváhali vstoupit do ozbrojených sil. Alergie na sluneční světlo je sice značně limitující faktor, schopnost nočního vidění je na druhou stranu podstatnou výhodou právě pro noční stíhače, navigátory jednotek Pathfinders, značkující cíle bombardérům, nebo piloty letounů dopravujících agenty a materiál pro hnutí odporu z a do okupované Francie.

Tenhle motiv mě zaujal, tak jsem se pokusil stvořit fiktivní marking upířího pilota. Inspirací se stal skutečně existující Boulton Paul Defiant NF Mk.I (DZ-Z, k vidění např. na stránce http://img.wp.scn.ru/…s/9_8_b2.jpg) od 151. stíhací perutě RAF, jehož celočerný nátěr byl doplněn mohutnou žraločí tlamou. Odtud byl už jen krok nahradit žraločí zuby upířími. Za Malloryho letoun jsem zvolil kanónový Hawker Hurricane Mk. II C, kterému upíří tlama na motoru dodává velmi výhružný vzhled. Kódová písmena DZ-M na trupu skutečně patří 151. peruti, sériové číslo HL666 je malým žertem – ačkoliv se pravděpodobně na nějakém Hurricanu vyskytovalo, souvislost je zjevná.

Virtuální piloti si mohou s upířím Hurricanem zalétat v simulátoru Il-2 Sturmovik. Příslušný skin je ke stažení na adrese http://www.ulozto.cz/…urryvamp-zip, jak verze se starším typem výsostných znaků, tak s novými výsostnými znaky používanými od května 1942. Po rozbalení stačí soubor zkopírovat do složky Il-2 Sturmovik-Paintschemes-Skins_Hurrica­neMkIIc. Barevné schéma samozřejmě funguje i na jiné verze Hurricana, v tom případě je potřeba zkopírovat soubor do příslušné složky.

Mimochodem: Popis sestřelení tří Heinkelů během pěti minut je autentický. K tzv. masakru nad St. André došlo v noci z 4. na 5. 5. 1942 a pilotem byl nejúspěšnější československý stíhač, Flight Lieutenant Karel Kuttelwascher, působící tehdy u 1. stíhací perutě RAF. Jedinou odchylkou od skutečnosti je, že „Kut“ přečkal průlet protiletadlovou palbou bez úhony a vrátil se bezpečně na základnu.

Ukázka z knihy JFK9 – Zatmění byla použita se souhlasem autora. Pytlákovi děkuji za vytvoření skinu pro simulátor Il-2.

Jan Jackvéz Borůvka (redaktor)

xBoruvkaJ@seznam.cz

Přečtěte si i další díly scifistických modelů.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

7 komentářů

  1. Jen pro zajímavost: Tuhle taktiku (ničení německých bombardérů při návratu v blízkosti jejich mateřského letiště) používalo a údajně i vymyslelo největší čs.letecké eso, nejúspěšnější noční přepadový stíhač RAF za WW2 Karel “Kut” Kuttelwascher (20 vítězství). Létal s Hurricanem IIc označeným JX-E a pojmenovaným “Night Reaper”. Při jednom náletu takhle sfoukl 3 nácky…

  2. 2 Kragh
    vážně…? 😉

    S tím autorstvím mám jisté pochybnosti, totéž dělali němečtí noční stíhači anglickým bombardérům. Stalo se to i několika Wellingtonům od 311. Naštěstí pro RAF tuhle účinnou taktiku údajně Hitler osobně zakázal, z propagandistických důvodů s odůvodněním, že sestřelený bombardér, který dopadne na území říše, má z hlediska bojové morálky obyvatelstva větší hodnotu, než bombardér sestřelený kdesi nad Anglií.

  3. Proto jsem taky napsal “údajně”. O tom ostatním jsem myslel, že by to tu mohlo někoho zajímat 🙂

  4. Paráda
    Tak tohle je prostě paráda! Nikdy bych nevěřil, že můj skromný výtvor dokáže někoho až tolik inspirovat. Líbí se mi to moc a tleskám i nohama!

  5. později
    Dvoumotoráky byly na podobný akce nasazený výrazně později – nesly radar a tudíž v první řadě sloužily ke klasickýmu nočnímu stíhání nad vlastním územím. Doporučuju taky sledovat počty kusů jednotlivých typů a dobu, kdy přišly do výzbroje. Dřevěný zázraky z hlediska časovýho zařazení týhle story byly pro řadu jednotek ještě hudbou budoucnosti.

Zanechat odpověď