Modely pro scifisty #70: Německé projekty – Focke-Wulf P.II

Máme před sebou další pokračování našeho seriálu o německých projektech z WW II. Tentokrát půjde o projekt, který se mohl zařadit do první generace proudových strojů – Focke-Wulf P.II.

V polovině války byly zaváděny do výroby první proudové letouny. Mezi firmami, které se pokoušely prosadit, byl i Focke-Wulf. Jejich projekt P.II vycházel ze snadné dostupnosti motoru obsluhou, silné výzbroje a konvenční konstrukce s normálním tvarem ocasních ploch a rovným křídlem s mírně šípovitou náběžnou a rovnou odtokovou hranou. Některé prvky projektu připomínají klasický FW-190 (tvar kabiny, ocasní plochy, umístění části výzbroje v kořenech křídel). Projekt byl přes relativně tradicionalistické pojetí a možnost relativně rychlého zavedení do výroby odmítnut. Hlavní důvody odmítnutí byly dva – předpokládaná vysoká přistávací rychlost a umístění přední podvozkové nohy před sáním motoru. Hodnotící komise se oprávněně domnívala, že nečistoty vířené předním podvozkovým kolem by ohrožovaly motor. Tehdejší německé proudové motory byly hodně citlivé, ať už šlo o JUMO, nebo BMW. Další, méně důležitý důvod, byla nemožnost přistání „na břicho“ bez totální destrukce letounu.

Stavebnici Focke-Wulf P.II v měřítku 1/72 kdysi před lety vyráběla jako dost špatný shortrun firma Special Hobby. V krabici s velmi pěkným obrázkem (asi nejlepší věc z celé stavebnice) byl rámeček brutálních výlisků, acetátový překryt kabiny, aršík standardních fotoleptů, velmi slušné obtisky a celkem přehledný návod. První pohled na výlisky vyděsil četnými otřepy a přemnoženými nálitky na styčných plochách a okrajích větších dílů, takže stavba začala podobně, jako u starších ruských stavebnic – vytesáním a zabroušením součástek. Následoval nátěr drobotě, podvozkových šachet a interiéru (RLM 66, RLM 02, chrom na hydrauliku, brynýrovaný kov na trysky, černá na pneumatiky). Zatímco schla barva, připravil jsem olověnou zátěž, aby letadlo stálo na podvozku (návod se o ní nezmiňuje). Do přídě se všechna nevejde, takže je nutno nezanedbatelný kus umístit do trupu těsně za pilotní kabinu. Po zaschnutí barev a přípravě bločků olova jsem slepil interiér kabiny – přiloženými lepty jsem na interiér neplýtval, protože je v kabině vidět jen horní okraj sedačky. Po interiéru přišly na řadu kola hlavního podvozku – jsou ze dvou půlek, je nutno je po slepení přebrousit a odvrtat otvory pro nasazení na osy.

Pak nastal u stavebnic Special Hobby tradiční horor – bylo nutno dobrousit interiér kabiny a záslepky otvorů turbíny tak, aby šlo slepit poloviny trupu. To obnáší neustálé zkoušení na sucho, dokud vše nezapadne, jak má. Po spasování zalepíme interiér do trupu, přidáme bloky zátěže (ty lepíme vteřiňákem), a slepíme trup. Po zaschnutí spoj přetmelíme, přebrousíme a opravíme odbroušené rytí. Slepíme zabroušené poloviny křídla a po zaschnutí je nalepíme na trup stejně, jako ocasní plochy. Křídla a ocasní plochy lepíme na tupo, takže je nutno postupovat opatrně a hlídat geometrii. Když křídla zaschnou, vyvrtáme do jejich kořenů otvory pro křídelní kanóny. Jejich hlavně zhotovíme buď z vhodných trubiček, nebo z plastové kulatiny a vlepíme je do předvrtaných otvorů. Když vše náležitě proschne, vylepšíme podvozkové nohy o protistřihové nůžky ze zbytků nějakého vhodného leptu z vrakoviště (v návodu o nich nic není a přiložený lept nic vhodného nenabízí) a nalepíme kola. Pak jednotlivé nohy zalepíme do příslušných šachet. Ač jsou tyto díly z klasického materiálu (polystyrenu), doporučuji je přilepit vteřiňákem. Podobně jako křídla se lepí na tupo – tentokrát ale na dna šachet (úchyty jsou jen lehce naznačeny, navíc pouze v křídelních šachtách). Po zalepení podvozku dolepíme podvozkové kryty. Na trup a spodek křídla nalepíme antény z leptů (vteřiňákem). Pomocí Clearfixu nalepíme překryt kabiny, vypreparovaný z acetátového výlisku a hrubá stavba je hotová. Obligátní snaha o napodobení zaměřovače tentokrát odpadá – v kabině na něj nezbývá místo.

Nyní byla řada na kamufláži. Návod nabízí dvě možnosti zbarvení horních ploch – kombinaci tmavě zelené RLM 82 a světle zelené RLM 83, nebo kombinaci RLM 82 a hnědofialové RLM 81, spodek a boky pak v tradiční šedomodré RLM 76. Nakonec jsem zvolil kombinaci dvou zelených odstínů, i když u projektů lze použít prakticky libovolnou kombinaci známých barev. Pro oživení vzhledu jsem ještě trup a směrovku vybavil žlutými doplňky, běžnými na ruské frontě. Po vyschnutí kamufláže jsem patinovacími fixy zvýraznil napojení pohyblivých ploch. Následoval tradiční „obtiskový taneček“ s laky a obtiskovým archem, který stavbu zakončil.

Stroj je zajímavým dokladem technického vývoje, ale ve sbírce svým relativně konvenčním vzhledem příliš pozornosti neupoutá….

Použité barvy byly dílem akryláty Agama, dílem dvacet let staré syntetiky Molak, kovy pak Modelmaster. Lepidla – řídké Tamiya a běžné Humbrol na polystyren; vteřiňák (obvykle na lepty a polyuretan, zde na podvozkové nohy); disperze Clearfix na kabinu.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Přečtěte si i další díly scifistických modelů.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

  1. A hele, další “Luftwaffe 1946” – jen houšť, tohle mě zajímá. Já jich mám plnou vitrínku nazvanou “obludárium” 🙂

Zanechat odpověď