Přistupte blíže, milí čtenáři. Právě začíná velký, ba přímo intergalaktický speciál z dílny Michala Maléře, který propere život a dílo velikána české sci-fi, cyberpunku a dalších punků, Jiřího Walkera Procházky neboli JWP. Těšit se můžete na velký rozhovor, recenze, zajímavosti… Ale ze všeho nejdřív si JWP trochu představíme, to pro případ, že byste ho nějakou náhodou třeba neznali!
Jiří Walker Procházka (JWP), narozen roku 1955 v Kutné Hoře, začal jako čtenář Troskových sci-fi románů, foglarovek a knih Julese Verna. Knihy právě posledně zmiňovaného sci-fi průkopníka si velmi oblíbil, přestože zrovna tu asi nejznámější, Dvacet tisíc mil pod mořem, považuje za jednu z Verneových slabších. S úsměvnou a humornou upřímností, jemu velmi dobře vlastní, ji přirovnává spíš k učebnici biologie, kde se do tříd a čeledí podrobně katalogizuje každý šnek a plankton, ale jinak se toho po dějové stránce zase tolik neděje.
Dnes o Julesi Verneovi s láskou přednáší v knihovnách při příležitosti 120. výročí jeho úmrtí.
Walker Procházka je dnes nejen oceňovaným autorem, žánrovým průkopníkem a inovátorem, ale stojí například i za zrodem audionakladatelství Walker & Volf.
Zbytek práci vyměřeného času věnuje organizaci a vedení komiksově výtvarných workshopů pro základní a střední školy, ale zahlédnout ho můžete i při účasti na různých besedách a conech.
Příběh Jiřího Walkera Procházky nicméně není jedním z těch, kdy mladý autor už od 10 let píše své první texty, protože k psaní se Jirka dostal až o mnoho let později.
Do svých 24 let, tedy do roku 1983, tento kutnohorský, intelektuálně založený bohém vedl život plný punku a rocku – a to nejen hudbou, ale i životním stylem. Sám JWP jednou prohlásil, že krédo „Sex, drogy a rock’n’roll“ mu bylo velmi blízké, s výjimkou těch drog – ty se mu nějak vyhnuly.
[Již v té době bylo všem jasné, že tento maturant roste pro šibenici 🙂 – Z autorova FB]
Hudbu jsem ale nezmínil jen tak. Když se zamyslíme nad významem punku, vždycky šlo o revoltu, pobouření, odmítání zajetých kolejí a opovržení pravidly či politickým režimem. Zároveň ale punk spojoval lidi, kteří se vymykali mainstreamu. Charakteristická byla i lhostejnost vůči stylu nebo technické preciznosti – muzikanti často neuměli pořádně hrát a zpěvák zpívat.
Ale o to v punku vůbec nešlo. Byli to vlastně hippies dotažení do absurdna – zmutovaní do chemie, vyobrazení v barevných vlasech a nasprejovaných kožených bundách.
Přesto punk zdůrazňoval, že i v těžkých podmínkách nikdy neupustili od toho, co je bavilo nebo co považovali za smysl života. Neřešili, jestli jejich tvorbu někdo schvaluje – prostě ji dělali.
Punk byl směrem, kde vždy vítězila energie a touha dělat věci po svém.
Výsledný projev se lehce konzumoval, ale za konečnou formou stálo velké úsilí a píle.
Pokud tuto filozofii přeneseme do literární podoby a obohatíme ji o dávku humoru a nadsázky, vystihneme tím charakteristický podtón tvorby Jiřího Walkera Procházky.
Jeho tvorba si vždycky šla svou vlastní cestou. Nebála se vkročit do neprobádaných vod.
Neřešila, zda se musí přizpůsobit době nebo obavám, zda bude nepochopena či odsouzena a nejednou tak zabrousila i do témat, která se stala „cool“ až o dvacet let později.
V mnoha knižních dovětcích je Jirka popisován jako autorský samorost.
Já bych ale tuto charakteristiku posunul ještě dál, protože vezmeme-li v potaz éru Jirkových autorských začátků – kdy se bohužel psalo víc pro cenzory než pro čtenáře – a připočteme devadesátá léta, kdy byli čeští autoři na domácím trhu vytlačováni anglosaskými spisovateli, pak nešlo zrovna o ideální dobu pro etablování se nebo prosazení.
Ale jak se říká: diamanty vznikají pod tlakem.
A tenhle literární klenot byl navíc ještě vybroušen mistrovským umem Ondřeje Neffa.
Nezapomínejme, že průkopníci vždy stáli na hraně veřejného mínění – byli jednou polovinou společnosti oceňováni a zbožňováni, zatímco druhou nepochopeni a odsuzováni. Pokud jste punkáč a rocker v hudbě, zůstanete jím i v literatuře. Tak se v Česku objevil poprvé cyberpunk, nebo jakýkoliv jiný „punk“, například houbopunk, jak s úsměvem autor vzpomíná na jeden ze svých příspěvků do série Agent JFK, Podhoubí smrti. Tato série byla první ryze českou sci-fi sérií a vznikla díky spolupráci Jiřího Walkera Procházky s dalším skvělým spisovatelem a Jiřího dobrým přítelem, Miroslavem Žambochem.
Aby však pohled na autorovu duši nebyl jednostranný, je důležité připomenout, že Procházka četl také Foglarovy Rychlé šípy, které v něm vypěstovaly silný smysl pro přátelství a čest. Tyto hodnoty z něj učinily člověka, který drží slovo, je skvělým společníkem do party a nikdy nezkazí žádnou legraci.
