Intergalaktický speciál s Jiřím Walkerem Procházkou pokračuje. Ve druhé části intra se Michal Maléř rozhodl představit JWP jako autora, a tak se dozvíte, co ho formovalo na jeho spisovatelské dráze, co všechno napsal, ale třeba i to, jak to má se Zátopkem. To, že řeč přijde i na agenta JFK a Marka Stonea vás nejspíš nepřekvapí, ale že dojde i na western s příchutí Hvězdných válek už by mohlo. Tak vzhůru n palubu, vesmírná loď na cestě vesmíry příběhů JWP právě startuje!
Dalším důležitým aspektem osobnosti JWP je zvídavost, která ho vždy táhla k novým věcem. Tato vlastnost se projevila i v jeho vzdělání – po absolvování kutnohorského gymnázia dokončil nástavbu v oboru automatizovaných systémů řízení v Mladé Boleslavi. V letech 1982–1983 se živil jako programátor, později jako IT pracovník a dokonce i jako podnikatel v oblasti počítačového softwaru. Začínal ovšem jako programátor ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Běchovicích. Tam však s platem 1 204 Kčs měsíčně zjistil, že vidina našetření si na vlastní byt není moc reálná, a tak se přesunul do smíchovských tiskáren Polygrafia jako dělník u rotačky, kde vydělával třikrát více. Právě tam, během nočních směn kolem roku 1985, začal psát své první texty – tužkou na papír. Po revoluci přešel na volnou nohu a věnoval se IT a metodice.
Mimo novinek v oblasti IT táhla Jiřího i západní literatura, tehdy v českých krajích ještě značně neprobádaná. V roce 1986, se jako aktivní člen českého fandomu díky přednášce Ondřeje Neffa v Junior klubu na Chmelnici JWP dostal k promítaným diapozitivům z USA a poprvé tak spatřil kýčovitý výřez kořenů fantasy, tehdy ještě označované jako “Sword and Sorcery” (Meč a magie). Inspirace načerpaná z obálek s ilustracemi svalovců se zářícími obouručními meči a princeznami v chromových podprsenkách zasela semínko, které se velmi dobře uchytilo.
V roce 1987 tak vznikl první díl série Ken Wood, plný humoru a nadsázky, který samozřejmně vyšel až po revoluci, v roce 1991, kdy jej vydal Ivo Železný v rodokapsovém formátu a skvěle fanoušky pobavil parodováním legendárních Sword and Sorcery kytchů. Ve stejném roce vyšel i další literární milník Jiřího Walkera Procházky – kultovní kyberpunková sbírka Tvůrci času. Na ni o několik let později navázaly povídková sbírka Totální ztráta rozměru a příspěvek do antologie Punk Fiction.
Po úspěšném debutu v hard sci-fi a výborně prodávané první ryze české fantasy Ken Wood, jejíž čtenáři se dočkali dvou a půl dílů (Jirko, ten třetí nám stále dlužíš!), se Jiří Walker Procházka pustil do experimentování a míchání různých stylů.
Tím se lehce přiblížil literárnímu hnutí New Weird, které překračuje hranice jednotlivých žánrů a hledá inspiraci v jejich spojení. Tento styl si možná spojíte s tvorbou Chiny Miévilla, H. P. Lovecrafta, Jeffa VanderMeera nebo K. J. Bishopa.
V roce 1996 napsal JWP v tomto duchu dobrodružnou vesmírnou space operu zkombinovanou s westernem a doplněnou o další prvky klasických filmových kovbojek. Hvězdní honáci, kteři se později dočkala i druhého dílu, přinesli parodii a hravý humor a úspěšně spojili atmosféru spaghetti westernů s motivy Hvězdných válek.
Knihu ve stejném roce pokřtil Ondřej Neff, kterého JWP považuje za svého spisovatelského mentora. Obálku prvního vydání spolu s řadou ilustrací vytvořil legendární komiksový král z Prahy, Karel (Kája) Saudek.
Dalším milníkem v Procházkově kariéře bylo spoluzaložení série o agentu Johnu Francisi Kovářovi (JFK) spolu s Miroslavem Žambochem. Šlo o ambiciózní pokus vytvořit první ryze českou sci-fi a fantasy sérii, na níž by se podílelo více autorů v rámci jednoho sdíleného univerza.
Nápad se zrodil během četných čtvrtečních nocí strávených v prvním patře pražského knihkupectví Krakatit – tehdy ještě přístupného veřejnosti a s kavárnou, než byly schody zazděny a z Krakatitu zůstalo jen legendární knihkupectví.
Právě tam se pravidelně scházel pražský fandom. Jinými slovy, pokud jste v roce 2004 chtěli být u toho, když se v Česku utvářela žánrová historie, stačilo hledat stůl obsazený lidmi plně zanícenými debatami o tom, co vlastně znamená sci-fi.
Po rok a půl dlouhém plánování, domlouvání, vyplňování excelových tabulek (během kterého prý bylo vypito tolik vína, piva a kávy, že by to mohlo pohánět malou hydroelektrárnu) vznikly první čtyři díly JFK série. Každý z autorů přispěl dvěma díly a některé pasáže psali i společně. To je disciplína, u které se toho nejen hodně vypije a protelefonuje, ale především se utuží přátelství, které mezi JWP a MŽ trvá dodnes.
I přes v té době již velmi slavná jména obou zakládajících autorů byla však série JFK odmítnuta v pěti oslovených vydavatelstvích. Projektu se nakonec chopil až Stanislav Juhaňák z Tritonu, který měl buď zázračnou předvídavost, nebo nesmírnou odvahu – a z počtu prodaných kusů se ukázalo, že to byla trefa do černého.
První čtyři díly série JFK psali buď Miroslav Žamboch, Jiří Walker Procházka, nebo oba dva společně. Až v pátém díle poprvé nastoupil mezi spoluautory nový hlas – Tomáš Němec. A musím říct, že se této role ujal velmi bravurně. Dnes je z něj úspěšný autor i vytížený vydavatel, ale už tehdy dokázal, že do světa JFK patří naprosto právem.
Dále bych pak třeba ještě zmínil příspěvek Ondřeje Neffa, který svým vlastním humorným stylem napsal desátý díl, Jeruzalémský masakr motorovou pilou. Tohle mistrovské dílo srší černým humorem i absurdní nadsázkou a dokazuje, že i sci-fi si může bez ostychu vystřelit z křesťanské tématiky – a to pořádně. Kniha je určena hlavně čtenářům se smyslem pro nadhled, kteří se dokážou zasmát i věcem pro jiné smrtelně vážným. Ač se od doby vydání sociální i estetické hodnoty rozhodně posunuly, tehdy šlo o neodolatelně nekorektní jízdu, která si rychle získala kultovní status – i když ji někteří vnímají jen jako ustřelenou parodii na předchozí díly JFK.
A protože mezi námi jsou i nekompromisní přívrženci série Mark Stone, jako je například Tomáš Němec (který o této sérii píše i v pátém díle JFK, Chladná hra), nelze zapomenout na Procházkův příspěvek i do této legendární brakové série, a to počinem Jablka z Beltamoru.
Na sérii Marka Stona se postupně podílela celá plejáda výrazných jmen české a slovenské fantastiky. Výsledkem byla nečekaná mezinárodní odezva – několik dílů se dočkalo překladu a vydání i ve Francii. Příběhy Marka Stona v podání například Miroslava Žambocha (Meč proti sekeře), Štěpána Kopřivy (Adarhargský jed), Jiřího Walkera Procházky (Jablka z Beltamoru), Františky Vrbenské (Oheň v kapradí) a slovenského autora Juraje Červenáka (Svatá válka) tak ukázaly, že i československý vesmírný agent má co říct světu.
Nemůžeme ani opomenout Jirkovo působení v partičce zvané Rigor Mortis, pod jejíž hlavičkou – a pod editorským vedením Jiřího Pavlovského – vznikly dva legendární povídkové sborníky. První z nich, Rigor Mortis z roku 1998, přinesl mimo jiné Jirkovu hororově laděnou povídku Kronika obce Strašna, a o dva roky později – již ve třetím tisíciletí – následoval sborník Je dobré být mrtvý, kde Jirka naservíroval pecku s názvem: Když jsem ve službě, nevraždím.
A na závěr tohoto úvodu stojí za to připomenout ještě jednu zajímavost. Jiří Walker Procházka sám sice nikdy neběhal, ale na Zátopka, film o nejslavnějším českém běžci, si do kina pěkně v klidu zašel. Pak prošel všechny dostupné reálie, přepracoval scénář filmu a proměnil ho v knihu.
Ostatně, když si říkáte Walker, běhání vás zrovna netáhne. Zato pečlivé studium a psaní o legendárním běžci? To mu šlapalo dokonale!
Jeho doménou je procházka literárními dějinami, které teď obohatil i o příběh Emila Zátopka.
