Člověk by řekl, že spisovatel (my víme, že JWP má i mnoho dalších “funkcí”, zálib a dovedností) je takové osamělé až sólistické poslání. Ale v tomhle díle se dozvíte s kým vším JWP spolupracoval – a budou padat jména opravdových velikánů, před kterými se i hory sklání… A také spousta komplimentů.
Část třetí: Vztahy a spolupráce
Kdy jsi poprvé potkal Mirka Žambocha a jak jste se pak autorsky dali dohromady?
Jéžíš, to je snad třicet let… To opravdu netuším. Ale co vím, že jsem ho od jeho prvních povídek vnímal jako obrovský literární objev. A talent. A jsem rád, že mě, kluk, nezklamal, protože je fakt dobrej. A už před Agentem JFK jsme spolu prokecali a propili spoustu příjemnýho času. Je to skvělej kámoš, jeden z největších, který mám. Kdybych ho měl k někomu přirovnat, tak Míra je Old Shatterhand. Upřímnej srdcař, poctivej chlap, pro něhož je čestný slovo zákon.
Jaká byla vaše spolupráce na sérii JFK?
Slovo spolupráce bych spíše nahradil totálním souzněním a erupcí nápadů nás obou. Než jsme začali psát každý svůj první díl Agenta JFK (Míra “Pašeráka”, já “Není krve bez ohně”), tak jsme to přes rok připravovali. Jména hrdinů a hrdinek, Agenturu a její funkci v paralelních světech, střídající se pojetí sci-fi a fantasy žánrů; budovali jsme celý ten svět doslova z ničeho – abychom ho pak mohli předat dalším úžasným autorům a autorkám, kteří se s námi v téhle divoké literární jízdě svezli.
A co mám na Mirkovi a jeho přístupu nejradši? Je to prostě borec, šíleně pracovitej, vtipnej – a jsem rád, že spolu perfektně vycházíme tolik let bez jediného konfliktu, bez jediného nedorozumění. Protože si všechno dokážeme vyříkat z očí do očí. A to je paráda, ne?
Dle mého názoru máš skvělý humor, který mi někdy připomíná Štěpána Kopřivu. Jak jste se poznali? Dokázali jste se třeba navzájem ovlivňovat nebo si pomáhat?
Štěpána mám rád, a proto můžu na plnou hubu říct, že mě štve! Protože má tolik práce (televizní scénáře, překlady komiksů, podcast Rudá žeň a tisíc dalších věcí), že sci-fi nebo hororovou tvorbu prostě nestíhá. Podle mě je to jeden z pěti nejlepších autorů český fantastiky a jeden z největších fantasy tvrďáků (Asfalt, Holomráz) a zároveň ironicky glosující komentátor a pozorovatel života jako takovýho.
Poznali jsme se asi před 35 lety, kdy on byl součástí osobité literární skupiny “Rigor Mortis”, která propagovala akční pojetí sci-fi, horory a vůbec šílené věci – a která se tak nějak trošku identifikovala s mým akčním fantasy, kyberpunkem a surrealismem. A s mými názory na pseudofilizofující a rádoby intelektuálskou sci-fi, která u nás, bohužel, na konci 80. let frčela, sice pro pár čtenářů, ale byla to fakt hrůza. A tihle mlaďasové z Rigor Mortis tomu svým nadšením dali zcela jiný směr. A jsem rád, že jsem byl snad i nějak jejich inspirací.
Jo, abych odpověděl na druhou část tvého dotazu: se Štěpánem si vzájemně pomáháme jako beta čtenáři už od dob mých Hvězdných honáků (1996) nebo jeho geniálního Asfaltu (2009).
A ještě jedna drobnost: Štěpán byl můj svědek na svatbě, a to snad dost vysvětluje náš přátelský vztah.
Myslím, že právě ty a Ondřej Neff jste vytvořili nový literární prostor, do kterého se pak skvěle adaptoval Jiří Kulhánek a přetvořil si ho k obrazu svému. Jak vnímáš jeho přínos k české literatuře a jaký je tvůj názor na jeho tvorbu?
Já jen podotknu, že jsem poctěnej tím, že jsem mohl spolupracovat s Ondřejem Neffem, ikonou český sci-fi, hlavně přímočaré AKČNÍ a vtipné sci-fi. Což se tady do té doby nepsalo. A on byl můj vzor. A je nádherný pocit, že jsme oba přispěli každý svým dílem ke vzniku nové vlny české akční sci-fi. A to se nacházíme v době, kdy slovo “akční” nebo “dobrodružné” bylo mezi tehdy vlivnými kruhy českého tzv. Fandomu (chápej – zejména funkcionáře a nepíšící pseudointelektuály) sprosté. Fakt nekecám, to byla taková absurdní doba. Uff.
Ale v tomhle našem akčním podhoubí “vznikl” navzdory všem Jirka Kulhánek alias “Kulhoš”. Člověk, který miloval vinný střik, akční filmy a brakovou literaturu. A stvořil samostatný žánr zvaný “kulhánkovina”. A ohromil celou čtenářskou obec v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Jeho “Vládci strachu” redefinovali českou fantastickou literaturu. A pak přišla další jeho legendární díla, nebudu je všechny jmenovat, protože každý fanoušek sci-fi je zná nazpaměť.
A po Jirkovi Kulhánkovi přišel skvělej Mirek Žamboch, bůh Štěpán Kopřiva nebo fenomén současný akční literatury František Kotleta alias můj velkej kámo, Leoš Kyša.
Mám všechny ty kluky rád. Moc.
