Což může být problém. Protože, když láska upíra a člověka, hned se najde někdo, kdo začne vykřikovat: Buffy!!! Úplně jako prvňáčci ve škole. Ti nejpilnější ještě dodají: Angel!!! Zvláště, když JÍ je nějakých šestnáct a JEMU bylo šestnáct už za dětství jejího dědečka. A podstatnými kulisami je maloměsto a tamní střední škola. To srovnání se přímo nabízí, stejně jako z toho vyplývajících sto a jeden důvodů, proč je Stmívání urážka Boha a Diváka vůbec. Jenže je zcela chybné. Stejně jako srovnávání s upíří láskou třeba ze seriálu True Blood nebo anime Vampire Hunter D:Bloodlust.

Chybné z toho důvodu, že Stmívání je romantický film (a předloha jakbysmet). Všechny ostatní zde zatím zmíněná díla využívala romantickou linii přinejlepším jako pozadí, spíše však jen jako jeden z motivů. Jejich hlavní žánr byl jiný. Proto by se při recenzi Stmívání měla jmenovat co nejméně – a rozhodně by se neměla používat jako argument pro špatné hodnocení.

Máme před sebou romantický film s mírně nezvyklými postavami a prostředím. Není jeho vinou, že někteří diváci berou výskyt upíra jako automatickou pozvánku do jiných žánrů. S tím je třeba prostě počítat. Romantika je účelem i měřítkem kvality snímku. Krom jiného poznamenává i samotné zpodobnění upírů. Ti nejenže dobrovolně nepijí krev, ale na slunečním svitu neshoří. Místo toho se jim třpytí pokožka. To má, co si budeme nalhávat, ryze estetické důvody. Takže kritizovat fakt, že hlavní hrdina v takové chvíli vypadá jako hrdina dívčích plakátů, je naprosto zbytečné. Tak to má být, stejně jako děj nemá být zbytečně komplikovaný.

Mladá Bella se z nutnosti stěhuje na nějaký čas za otcem, který pracuje jako šerif v divočinou obklopeném městečku, kde zná každý každého (což byl možná důvod, proč jsou její rodiče rozvedení). Snaží se vyrovnat se změnou, v čemž jí z počátku příliš nepomáhá nejžádanější chlapec na škole, Edward, který se jí snad dokonce štítí. Jenže čas ukáže, že Edward měl své důvody. Je totiž upír, a i když pochází z rodiny, řekněme, vegetariánské, instinkt se jen tak potlačit nedá. Ale to samé platí i o citech. Takže ve chvíli, kdy se na scéně objevují „divocí“ upíři, je konflikt nevyhnutelný.

Ve filmu tedy nemáme jen romantiku, ale i akci. Ona romantická část má však vždy navrch. Ať už je to seznamování se Belly a Edwarda, jejich vzájemné pohledy, první schůzky, návštěva Edwardovy rodiny – v těchto chvílích stojí film pevně na nohou a i výrazné přehrávání Roberta Pattinsona je pevně podřízeno prezentaci Edwardovy přitažlivosti. Horší je to s některými dialogy, které se mi jeví naprosto nereálné, ale na druhou stranu (prý) naplňují lidskou představu o tom, jak by měl romantický rozhovor vypadat.
Ovšem ve chvíli, kdy se na scénu dostávají záporné postavy a s nimi akční linie, ztrácí film trochu (víc) dech. První opravdu akční scéna (nepočítáme-li z traileru známé zastavení auta a jedno rozehnání opilých výrostků) je přitom výborná. Určitě i díky tomu, že plynule navazuje na scénu nejsympatičtější – Bella si jde s Edwardovou rodinou, kterou právě blíže poznala, zahrát baseball. Jednotlivé postavy upírů sice nejsou moc propracované (to si tvůrci šetřili na titulní dvojici – a jelikož na nich film stojí a padá, udělali dobře, sice to není také žádná sláva, ale potřebám filmu to bohatě stačí), díky výraznému vzhledu a civilnějšímu prostředí, ve kterém jsme je již potkali, však působí dostatečně živě a hra v jejich podání je opravdu vrcholem filmu.

O to více poté vynikne prvoplánovanost jejich budoucích protivníků, kteří jsou spíše rozpohybovanými ilustracemi z plakátů a obálek morzakorů. Možná vypadají dobře, ale jsou zcela nevýrazní. Čemuž napomáhá i scénář, který proti Belle a Edwardovi postaví nakonec jen jednoho z nich (druhého zcela vyškrtne a třetího si pravděpodobně šetří pro další díl). Akční vyvrcholení filmu prostě moc nesluší, i když chápu, že jej film pro úspěch potřebuje (opravdu čistou upíří romantiku bez akce a špetky násilí by v současnosti neunesly snad ani experimentátorské televizní stanice, natož film určený pro multiplexy). V případě chybějící akční linie by vlastně neexistovala žádná dostatečně nosná zápletka (celý film směřující k jedné návštěvě u rodičů toho druhého? Možná v nějakém dramatu ve stylu Hádej, kdo přijde na večeři, ale ne v romantickém filmu pro mládež!).
Naštěstí se závěr opět nese v duchu romantiky a navnadění na další díl (podobnému účelu slouží i některé narážky na mytologii upírů zmíněné v jeho průběhu). Příjemným plusem je také výborná výprava a kamera. Nádherné lokace mají přesně vyvážený poměr majestátnosti a neurčité hrozby, takže spolehlivě překrývají špatný dojem ze slabších pasáží filmu.

A pokud neprojevila režisérka mnoho citu pro akční pasáže, musíme jí pochválit za práci s herci, kteří pro ní odvádějí přesně to, co jejich role vyžaduje, a sebenaivnější dialogy se tak stávají, když už ne stravitelnými, alespoň lehce zábavnými.

Znovu je třeba připomenout, že před námi nestojí nějaký převratný příspěvek k upíří tématice, ale poctivě odvedený romantický film. Otázkou je, nakolik může podobný film, bez jakýchkoliv dalších ambicí nebo kladů, pobavit náročnějšího, či prostě znalejšího diváka. Osobně si myslím, že na jedno zhlédnutí a za správné nálady dost.

VERDIKT:

Nečekejte horor, ani drama o dospívání či odlišnosti a lásce, která spojuje tragicky rozdílné. Čekejte prostě romantiku, nic víc a nic míň, a nebudete zklamáni. V dnešní době boření hranic mezi žánry či hraní si s jednotlivými pravidly trochu krok zpět, ale přesto se Stmívání drží v mírném nadprůměru.

Autor je externím redaktorem internetového magazínu Splat.