Psal se rok 1986, konkrétněji září, když vyšlo první číslo komiksu Watchmen. A aniž by to kdokoliv čekal, zrodil se kult. Kult, který se dodnes vydává a dočkal se i vynikajícího filmového zpracování. Když se na to dílo ale podíváte blíž, zjistíte, že něco chybí – první kapitola, ne prequel, ale příběhy před Watchmeny. A proto jsou tu Before Watchmen.
 |
Venku už jsou první sešity minisérie Minutemen, která řeší první superhrdinský tým Moorova světa, Silk Spectre, kterou jsme si rozrozen před 14 dny, Comedian, který je klasickou Azzarellovou prací, a konečně vyšel první díl čtvrté série Nite Owl.
O čem pojednává? Dostáváme se do roku 1962, kdy byl Danny Dreiberg ještě teenagerem. Danny je na první pohled obyčejný, ale ve skutečnosti velice inteligentní člověk, který sbírá figurky, komiksy a novinové výstřižky a vůbec cokoliv, co se týká tehdejšího bojovníka se zločinem Nite Owla. Jeho více než konzervativní otec ho v ničem moc nepodněcuje, a tak na vlastní pěst vystopuje tajnou totožnost Nite Owla díky své vlastnoručně vyrobené štěnici. A ten v něm uvidí potenciál. Když se Danny vrací, také uvidí jednu zajímavou věc – svého otce, jak řeže jeho matku páskem a také venku hořící kompletní sbírku. Není se tedy čemu divit, že když na tatíka přijde infarkt, nikdo se k telefonu zrovna nežene. Pak už se vlastně věnujeme několikaletému tréninku Dannyho a ve zkratce jeho spřáhnutí s Rorsachem a také se dočkáme toho, na co všichni čekali. Poprvé se objeví Watchmeni a také doplnění scény, kterou znáte z filmu. Tečka.
Zní to jako klasické stokrát ohrané vyprávění o trudném dětství a zrodu superhrdiny? Ano, to také je, ale zároveň je něčím výjimečné. Výjimečné jsou dvě věci. První je scénář. O ten se postaral člověk, jehož jméno vedle Azzarella a Cooka, kteří píší předchozí série Before Watchmen, vůbec nesedí. Tím člověkem je J. M. Straczynski. U nás ho můžete znát především jako autora Spider-Mana nebo Krajiny půlnočních stínů. V obou dílech dokázal, že je vynikajícím vypravěčem a tento rys dokazuje i tady. Klasické vyprávění umí podat tak, že působí velice příjemně, neotřele a čtivě a když doplníme jeho scénář geniální kresbou kluků Andyho a Joe Kubertových, už si nemáme opravdu na co stěžovat.
Vojtěch Rabyniuk (redaktor)
vojta.rabyniuk@fantasyplanet.cz
Přečtěte si také minulé díly Komiksového mikroskopu.
Straczynski je v kombinaci s Kuberty super. Cook je taktéž dost v pohodě. Jediné co jsem fakt nepobral je Azzarellův Komediant.
Jak Azzarella znám, tak ten volnější rozjezd má svůj důvod, protože ukazuje Komedianta tak, jak ho nikdo nezná, že by to byl takovej usedlík? to snad ne, tam se něco posere ! 🙂
Before Watchmen a dá se to číst? Jedním slovem bomba. A určitě bude líp 🙂
Vojta : Nejde ani tak o rozjezd. Spíš mám problém s vystavěním dialogů. Pořád mám pocit, jako by se postavy bavily o něčem jiném než se ve skutečnosti baví. Jako by mi pořád něco unikalo. Má to ve Watchmanech, má to tak i v Supermanovi, jediný co mi od něj přišlo nezáludné byl Joker. Straczynski má oproti tomu jasně čitelný styl, který prostě exceluje jen tím, že je strašně dobře vymyšlenej 🙂 Líbil se mi i ten Coock, ale tam už mi to připadá poněkud simple. Hodně z toho o čem píše je vybrané a rozmázlé do větší plochy z původních Watchmen.
Alexi
Jo to si dobře popsal Azzarella vždycky je něco v pozadí toho co přečteš mezi řádky 😀