Alan Moore: Bažináč – Shledání

Žilo bylo rostlinné vědomí. Narodilo se, vyrostlo, setkalo se s vlkodlaky, zombiemi, upíry, démony i vlastními pradědečky a pak, jak už to chodí, si našlo holku. Ale že vztah žena-rostlina leckomu nevoněl, bylo to vědomí katapultováno do vesmíru, odkud se nemohlo vrátit. A jestli si nakonec našlo cestu zpátky domů skrze peripetie kosmické a znovu se shledalo nejen se svou láskou, ale zase zabrousilo i do historie DC, to uvidíte za chvilku.

19797

Další konec. Tentokrát ne celé ságy, jen jejího nejzajímavějšího úseku. Toho, který vdechl svěží vzduch do plic zacyklené postavě, rozproudil jí krev svou původností a novým pojetím starých představ, schémat, příběhů. Oživil svět, dal zrod novým charakterům, z nichž některé vydaly vlastními samostatnými cestami, laskavě se obrátil a mrkl na klasiky a sklenul celé vyprávění k elegantnímu konci. Kdože to? Inu, Alan Moore.

Vážený čtenář laskavě omluví, že zde nyní nebudu předkládat žádnou sumarizaci, ani pět ódy na velkolepost, s jakou Moore Bažináčovu postavu uchopil, předělal a paradoxně podstatně zlidštil, ačkoliv jí její lidství v základní podobě vzal. Na to si jeho díla příliš vážím. Chcete-li jej pochopit a uchopit, přečtěte si všech šest dílů pěkně od začátku. Já promluvím jen o tom posledním.

Příběh nás zavádí zpátky do vesmíru, kde naposled Bažináč na modrém světě odhalil, co znamená samota a pak se vydal dál. Už v prvním z příběhů se ocitáme na exkurzi v DC univerzu šedesátých a sedmdesátých let, protože se potkáme s Adamem Strangem, který se pomocí paprsku Zéta pravidelně teleportuje na planetu Rann kdesi v souhvězdí Alfa Centauri, a po cestě se s prolétajícím Bažináčovým vědomím srazí. Ale poradí, kudy dál. Z osmi kapitol jsou právě první dvě čistou space operou sedmdesátých let s jet-packy, zásadami vzdušného boje, překrásnou mimozemskou princeznou i exotickou faunou.

Na Zemi se mezitím Abby učí existovat bez Aleca a mimoděk prožije poslední závan původního gotického horroru, když se setká s poslední ranou Antona Arkána ze záhrobí, groteskní a šílenou, jak míval někdejší arcipadouch celé série ve zvyku. Ale Chester je nablízku, takže se není čeho bát.

Výtvarně nejodvážnější kapitola Láska k mimozemšťanovi, která krom toho, že předvádí práci s obrazy téměř za hranicemi abstraktního surrealismu, je hard sci-fi par excellence a také jednou z nejlepších povídek, které kdy tato sága zažila. Čtenář se v ní ponoří do vyprávění živoucího a myslícího stroje, který svou komplexností přesahuje jakékoliv pochopení, ale přesto zpívá svým ještě nenarozeným dětem o lásce. Čistý Moore. S hlubokým a jímavým tématem vzájemné duality sexu a smrtelnosti, předestřené nejnepravděpo­dobnějšími prostředky a přesto s lehkostí, která pochyby vůbec nepřipouští. Tlesk, tlesk, tlesk.

Pro jedinou myšlenkově a obrazově podobně hlubokou pasáž musím skočit na samý konec – jmenuje se, jak jinak, Shledání, odehrává se už zpět na Zemi (po obrázku na obálce neexistuje, že by tohle někdo nečekal) a prací s panely jasně odkazuje na asi nejlepší ze všech Bažináčových povídek, Svěcení jara z knihy Láska a smrt, což informovanému čtenáři jemně napovídá.

A aby nebylo exkurzů do minulosti málo, setká se Bažináč na své pouti kosmem ještě s dvěma „chlapíčky“ původem z pera chvilkového Marvelovského přeběhlíka Jacka Kirbyho, z nichž jeden se snaží vyřešit jistý matematický problém a druhý má zase věru zajímavý kus nábytku. A ani Green Lantern nezůstane daleko. I když asi ne tak, jak byste si představovali.

To by snad stačilo. Poslední, již zmíněná kapitola je tečkou, dohrou a epilogem celé ságy. Nemá smysl podívat o výborné práci inkerů a kreslířů, o panelových přechodech a rozvrženích – není to třeba, neboť jsou tak kvalitní a hravé a zmatené a uspořádané, jako vždy. Pevné, černé nostalgické linie, které připomínají, že toto ojedinělé komiksové literární dílo prvně spatřilo svět už před šestadvaceti lety. Ale ani toto o fous delší čtvrtstoletí mu nesebralo vůbec nic z jeho váhy, kvality, krásy.

Loučím se větou autorovou, neboť se sem, k tomuto povídání o konci velkého díla, mimořádně hodí: * Laissez les bontemps rouler. *

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. No a teď jen doufat, že BB Art naváže Bažináčem z New 52…

Zveřejnit odpověď