Bažináč 2: Láska a smrt

Obyčejný komiksový hrdina vzkříšen okultním brkem Alana Moora, který ho povyšuje na komiksovém oltáři na legendu.

Bažináč 2: Láska a smrt
Bažináč 2: Láska a smrt
Bažináč 2: Láska a smrt
Bažináč 2: Láska a smrt

Bažináč neboli Swamp Thing pochází z mysli Lena Weina a Berni Wrightsona, kteří ho společně vytvořili v roce 1971 pro vydavatelství DC Comics. Komiksová série se v té době nijak zvlášť nevymykala z řad ostatních mainstreamových titulů. Scénáristickou ruku drželo na rostlinném muži vícero libretistů; jedním z nich byl v osmdesátých letech i věčný anarchista a mág Alan Moore. Jednoho z nejvýznamnějších obyvatelů současného komiksového panteonu není nutné představovat.

Bažináč se od svého vzniku rozšířil na (americkou) popkulturní instituci. Před třiceti lety tehdejší editorka komiksové série Bažináč Karen Bergerová ani netušila, čeho všeho se dopustila, když dala mladému Alanovi naprosto volnou ruku. Komiksový gotický eko-horor transformoval na postmoderní spojení textu a obrazu. Již po přečtení prvních stránek svazku Láska a smrt bude čtenářům jasné, že nedrží v rukou běžnou komiksovou komoditu. Až podezřele skvěle vykalkulované vyprávění o manželské idylce, prokládané makabrózními výjevy hmyzem obléhajícího a hnijícího těla protagonistky, jež se decentně prolíná s prvky detektivky a mystery a vrcholí šokujícím danse macabre. Vcelku divoká jízda na první kapitolu. A to ještě mnozí nevědí, že se na stránkách komiksu odehrává incest a nekrofilie. Takovouhle nálož mainstreamový komiks jenom těžce rozdýchává. Ale to vše se děje ve jménu komiksového umění.

Výše zmíněné aspekty naznačují, že se jedná o dosti transgresivní dílo. Právě proto se ono postmoderní škatulkování snaží o jakési ucelené uchopení, i když právě generalizování je to nejhorší, co můžeme tomuto komiksu udělat. Bažináč představuje výjimečné a unikátní dílo, které na jedné straně respektuje pravidla žánru, na straně druhé se je ale nebojí bourat, dekonstruovat. Antropomorfní hybrid člověka a květiny měl v prvé řadě kandidovat na superhrdinu bez pláštěnky, jenž bojuje se zloduchy, kteří zavraždili jeho manželku a proměnili ho ve zrůdu. V Mooreově inkarnaci má ovšem překvapivě pasivnější roli, do děje zasahuje jenom, když musí, a navíc získává další rozměr, novou perspektivu. Mooreova dekonstrukce se projevuje i na samotném protagonistovi, jehož drobnokresba odhaluje neprobádané hloubky ne-lidské psýché. Tady je ukryta krása znovuzrozeného květinového dítěte – není to člověk uvězněný v korpusu z flóry. Zůstal jenom antropomorfní stín, entita, jež kdysi člověkem byla, ale většina vrstev definující lidskou bytost se z ní oloupala. Co se týče protagonisty, slévají se zde dva proudy. Prvním je mýtus o golemovi coby syntetické bytosti stvořené z bláta podle vzoru biblického stvoření Adama a druhým frankensteinský mýtus o umělém člověku, jenž připomíná lidskou bytost jenom zevnějškem. Moore si pohrál s oběma mýty a výsledný produkt zasadil do žánrového rámce superhrdinských mýtů. Výsledkem je produkt vědy, jenž díky transformaci ztratil svoji ,,lidskost“, byť byl povýšen na novou formu bytí. Scenárista důmyslně zapracovává postavu Bažináče do komiksového univerza, ba co víc, nejedná se o ubohou plochou ,,superhrdinskou“ karikaturu, ale jeho existence je ospravedlňována sofistikovaným způsobem vlastním jenom Alanu Mooreovi.

Libretistův košatý styl vyprávění propojuje vícero komiksových univerz, díky čemuž se také rozšiřuje kontext, v němž čtenář může na Bažináče nahlížet. Podmanivý eklektický a intertextuální styl propojuje Jokerovo ustrnutí s poctou Waltu Kellymu ve zdánlivě nesouvisející digresi, Pog. A to vše se scénáristickou grácií, kterou nás překvapil Alan Moore i při komiksu v komiksu Příbězích Černé lodě, který se objevil ve Strážcích a také s hlavním příběhem zdánlivě nesouvisel. Nejen ústřední postava je hybridního charakteru, ale jednoduché škatulce se vyhýbá i celé dílo. Na jedné straně drama, na druhé nádech černého humoru, romance, thriller, mysterióznost, gotický horor, superhrdinský komiks, ale díky explicitním referencím z literatury a komiksové kultury rovněž meta-produkt obou oblastí. Kromě výše zmíněné poctě Waltu Kellymu a styčných ploch, které Bažináč sdílí se Sandmanem, ale i díky valné části příběhu odehrávající se v Mooreově zvrácené vizi podsvětí, Bažináč upomíná i na příběh Dantovského hledání své milé v zemi mrtvých. Postmoderna ve své syrové podobě.

Mezi významné aspekty komiksu patří i kresba. Zde jde spíše o fascinující a funkční kompozici. V první řade překvapí kolážovitá kompozice, sloužící k symbolistickému uchopení událostí. Kromě toho dochází k vytváření paralelní scény, jež v tomhle případu funguje lépe než tradiční postupný přístup – známé rozfázovaní vyprávění do několika po sobě následujících vignět bylo nahrazeno cyklickou kompozicí s více zdánlivě nesouvisejících výjevů (proto působí stránka vizuálně jako koláž), ale s mnohem větší emocionální silou, protože sujet rezignuje, aby uvolnil místo impresi. Druhou významnou technikou je používaní asymetrických nerovnoběžníků a trojúhelníků povětšinou v disharmonické nebo kruhové kompozici, jehož účelem je rekonstrukce metafyzického prostoru, v němž se čtenář pohybuje spolu s protagonistou. Tvůrci používají pro každé prostředí odlišný způsob kompozice, který jednotlivá prostředí jasně identifikuje (flashbacky, skutečnost, podvědomí, podsvětí, ráj a jiné metafyzické ne-prostory). Po pravdě téma kompozice je v případě Bažináče tak organickou záležitostí, že by vydalo i na sémiotickou analýzu.

I navzdory faktu, že se jedná o klenot moderní komiksové tvorby, představuje české vydávání komiksu větší problém než Bažináčova arci-nemesis Arkán. Druhý svazek vyšel šest let po vydání prvního. Letos bychom se měli konečně dočkat i třetího dílu. Recenze vychází rok po vydání druhého svazku, aby vydávání Bažináče v Čechách podpořila. Hlavně aby se na něj nezapomnělo.

Některé komiksy fungují v žánru jako milník – a Sága o Bažináčovi je jedním z nich. Alan Moore si vzal staré a zapomenuté postavičky a vdechl jim nový život. A co víc, povedlo se mu vzkřísit hororový komiks, proti vůli cenzorů z CCA, pro něž byla kombinace nahoty, rozkládajících se zombií, incestu a nekrofilie příliš.
Alec Holland uhořel, jeho duše však žije dál. Příběhy zeleného monstra se z akčních dobrodružství proměnily v atmosférické a ponuré horory, v „Sandmana z bažin”. Po zemi kráčí ďábel, dává lidem rady do života a na pomoc si z pekla povolal řadu mrtvých. A zlu se může postavit jedině bytost, která možná kdysi byla člověkem. Americký jih nikdy nebyl nejdokonalejším místem pro život – teď se však stává dokonalým místem pro smrt…

Obsah:

Láska a smrt (Love and Death)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stephen Bissette, John Totleben

Svatozář z much (A Halo of Flies)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stephen Bissette, Alfredo Alcala

Sirná skočná (The Brimstone Ballet)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Rick Veitch, John Totleben

Dole mezi mrtvými (Down Amongst the Dead Men)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stephen Bissette, John Totleben

Pog (Pog)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Shawn McManus

Opuštěné domy (Abandoned Houses)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Ron Randall

Svěcení jara (Rite of Spring)
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stephen Bissette, John Totleben

  • scénář: Alan Moore
  • kresba: Rick Veitch, John Totleben, Stephen Bissette ad.
  • překlad: Viktor Janiš
  • vazba: hardback
  • počet stran: 184
  • cena: 499 Kč
  • vydal: BB/art a Crew, 2009

Martin Kudláč (redaktor)

martin.kudlac@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. ST
    Moc pěkný kouknutí na Moorovo pojetí Swamp thinga jako celek i na knihu 🙂

Zanechat odpověď

Bažináč 2 – Láska a smrt

Některé komiksy fungují v žánru jako milník – a Sága o Bažináčovi je jedním z nich. Alan Moore si vzal staré a zapomenuté postavičky a vdechl jim nový život. A co víc, povedlo se mu……

Některé komiksy fungují v žánru jako milník – a Sága o Bažináčovi je jedním z nich. Alan Moore si vzal staré a zapomenuté postavičky a vdechl jim nový život. A co víc, povedlo se mu vzkřísit hororový komiks, proti vůli cenzorů z CCA, pro něž byla kombinace nahoty, rozkládajících se zombií, incestu a nekrofilie příliš. * Alec Holland uhořel, jeho duše však žije dál. Příběhy zeleného monstra se z akčních dobrodružství proměnily v atmosférické a ponuré horory, v „Sandmana z bažin“. Po zemi kráčí ďábel, dává lidem rady do života a na pomoc si z pekla povolal řadu mrtvých. A zlu se může postavit jedině bytost, která možná kdysi byla člověkem. Americký jih nikdy nebyl nejdokonalejším místem pro život – teď se však stává dokonalým místem pro smrt… * Příběhy v tomto svazku obsáhnou celé emocionální spektrum, od čiré hrůzy úvodních kapitol až po zvláštní rozsah poslední třetiny knihy s jímavým, srdceryvným příběhem o roztomilých nestárnoucích mimozemšťanech hledajících svou Paní, od snových domů a jejich tragických, magických ochránců až po psychedelickou milostnou píseň ve fantastickém finále. * Těmito příběhy se Sága o Bažináčovi zapsala do komiksových dějin. Až je přečtete, nejspíš pochopíte proč.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď