Hellboy se vydává na Divoký hon a je to temná jízda

Divoký hon posunuje příběh o Hellboyovi o pořádný kus kupředu. Hlavní hrdina totiž stojí na rozcestí a obě cesty vedou do pekla. Zrovna tam se ale dostat nechce. Kniha je plná odkazů na legendu o králi Artušovi a starších hellboyovských děl. Je to temné, teskné a zábavné.

Hellboy 9 - Divoký hon

Po drobné zajížďce do světa Úřad paranormálního výzkumu a obrany v povídkové sbírce Ú. P. V. O. 2: Duše Benátek a další povídky se nakladatelství Comics Centrum opět vrací k jednomu z nejpopulárnějších pekelníků, který kope za hodnou stranu – Hellboyovi. Scénárista a duchovní otec této série Mike Mignola opět spojil síly s kreslířem Duncanem Fegredem a vytvořili spolu epické pokračování Hellboyova příběhu s podtitulem Divoký hon.

Tato kniha přímo navazuje na předchozí díl Temnota vábí a oproti svému předchůdci je na první pohled ucelenější a vysvětlující. Hellboy se sice pohybuje mezi různými světy a časy, ale neděje se tak z ničeho nic a čtenář si je relativně jist, že nejde o sen či alternativní realitu, do níž autor s hlavním hrdinou tak rád sklouzává. Nově probuzený příběh začíná gradovat, byť toliko populární nepřátele v podobě Nacistů nahradili snad již definitivně elfové a čarodějnice.

Na scéně se totiž objevuje v plné brutální, lehce erotické kráse definitivní podoba nového nepřítele, který je opravdu úctyhodný, i když nám ukáže více méně jen příchod na scénu. Tím se v knize vyrovnávají síly. Hellboy získává protiváhu a jeho putování smysl, který předchozí kniha postrádala. Pekelník v hlavní roli teď už tuší, že bude muset sebrat všechnu svoji sílu, aby měl reálnou šanci svou sokyni porazit. Na druhou stranu však ví, že jenom jeho kamenná pěst stačit nebude, protože toliko ikonický revolver již ztratil a bude třeba jej nahradit zbraní více než mocnější.

Získání této moci je však třeba vykoupit a v případě Hellboye je cena nepředstavitelná. Po celou knihu bude čtenář bez dechu přihlížet, jak neporazitelný Hellboy svádí boj sám se sebou, a to doslova. Odhalují se jeho slabiny, jeho nedostatky i prohry a před čtenářem tak stojí rudý tvor zcela nahý, bez glorioly. Hellboy se najednou jeví starý, unavený, použitý a je to opravdu silné kafe. Najednou tak před čtenářem stojí naprosto jiný hrdina. Hellboy už není solitér oplývající nezlomnou houževnatostí, pevným morálním kodexem a zásobou drsných hlášek. Hlavní hrdina stojí na rozcestí a ví, že obě cesty jsou špatné. Snaží se jít směrem, kterým se dosud vydával a považoval za správný. Středem, mimo zájmy všech zúčastněných stran, leč postupně zjišťuje, že tato filosofie nefunguje. Že už se nemůže vyhýbat zodpovědnosti kladené na jeho bedra a bude se muset rozhodnout.

Z komiksu je cítit smutek i strach, protože hlavní hrdina navzdory své síle, odhodlání a vytrvalosti prohrává a musí se připravit, aby dokázal čelit novým hrozbám. Sám propadá zlobě a několikrát dokonce podlehne temným svodům.

Mike Mignola ve scénáristickém křesle omotává okolo hlavního hrdiny další toliko pro něj typickou spleť mýtů a legend, přičemž se nyní zaměřuje více méně na jeden konkrétní zdroj, a to legendu o králi Artušovi, jeho rytířích a mocném meči jménem Excalibur. Zároveň také odhaluje minulost samotného hrdiny a jeho rodiče. Při pitvání Hellboyova nitra však autor otvírá dveře, které patrně neměly být nikdy otevřeny. Do nich se mělo koukat jen klíčovou dírkou. Jenže Mignolovi se to zrovna hodí do příběhu, byť je to vysvětlení poněkud divočejší a nejeden čtenář nad ním bude kroutit hlavou. Z Hellboye tak autor učiní hlavního hrdinu podle archetypů literární teorie. Plně tím následuje původní mýtus o králi Artušovi a proroctvím určený hrdina nemá jiné volby, než dříve či později jej začít naplňovat. Hrdina však stále ještě vzdoruje, a proto budeme jako čtenáři svědky nejednoho pamětihodného souboje hrdiny se sebou samým, a to nejen na úrovni myšlenek.

Mignolovi se podařilo chytit již několikáté dech. Hellboy se dostává do netušeného víru, který v následující knize musí dojít právoplatného kataklyzmatu – a to bude určitě pastva pro oči. Přípravu totiž autor učinil důkladnou.

Zmínit je třeba i velmi luxusní práci kreslíře Duncana Fegreda, který svým stylem věrně pokračuje v Mignolových stopách a na jeho dílo je radost pohledět. Artušova pohřební komora, jemné grafické odkazy na původní legendu (rytíři visící na stromě) i podivuhodní nepřátelé – obry počínaje, zplozenci pekla konče – vytváří barvitou mozaiku, na kterou jsou čtenáři Hellboyových příběhů zvyklí. Ani tentokrát je autoři nezklamou. Z jednotlivých panelů kape strach, temnota, jemná erotika, napětí i tajemno; stačí si jen vybrat.

Divoký hon se může směle zařadit mezi nadprůměrná díla série. Propojuje totiž předchozí příběhy do jednoho uceleného komplexu, a tak Hellboyovy činy nezůstaly bez odpovědi a nyní sklízí, co zasel. Pro věrné čtenáře budou mít jednotlivé odkazy blahodárný účinek, neboť vysvětlí to, co v předchozích povídkách i příbězích řečeno nebylo. I když je zjevné, že autor má za sebou již osm knih a v jistých momentech se začíná opakovat a někdy příběh natahuje. Je však tato kniha čistokrevným zlomem v příběhu, kde se obrací dobré ve zlé, nebo kde se obrací zlé v dobré? Záleží na úhlu pohledu a na očekávání čtenáře. Doufejme, že další díl na sebe nenechá dlouho čekat.

80 %
  • Mike Mignola: Divoký hon (Hellboy 9)
  • Comics Centrum, 2014
  • překlad: Jan Kantůrek
  • obálka: Mike Mignola
  • 192 stran, 599 Kč

Komiks lze zakoupit již za 509 Kč na FantasyShop.cz!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

14 komentářů

  1. Výborná recenze! A výborná kniha. Já bych možná šel i nad těch osmdesát.

  2. Neskutečné, my se shodnem 😀 Ale bez obav, za chvíli se tu objeví hejtři, co začnou s tím, jak byl Hellboy dobrý do čtvrté knihy a že ÚPVO je úplně jiná liga…

  3. Když už se my shodneme, tak to musí být FAKT! dobrá kniha!

  4. to Schramm
    Hellboy byl nejlepší do páté knihy a z ÚPVO se mi líbila pouze vsuvka Dutozem. “Kouzlo” Hellboye pro mě vždy spočívalo v “koktejlu” nacisté, okultismus, lovecraft, sumersko-babylonská mytologie. Já netvrdím, že inspirace dalšími mýty a bájemi není dobrá, ale už to prostě není ono. Temnotu vábí jsem ani nečetl. Nač si překrucovat Červenákova Bohatýra, Strážce hvozdu a pohádku ze všech nejpohádkovějších – Mrazíka.
    Divoký hon také číst nebudu, vždyť za půl roku vyjde Zaklínač 3: Divoký hon.

  5. to Skočdolouky
    Inu, tak to nečti. Ty se připravíš o skvělý zážitek, ne já nebo Schramm 🙂

  6. Nač si Hellboyem překrucovat Červenákova Bohatýra? Třeba proto, že Hellboy žádného Červenákova Bohatýra nepřekrucuje? Ale překrucuje bohatýra, kterého jiným způsobem překrucuje i Červenák (což nemyslím negativně). Nic proti názory, jen mi unikají argumenty. Třeba ten se Zaklínačem naprosto nechápu nechápu.

  7. Červeňák nesahá Mignolovi ani po kotníky. A Zaklínač taky ne. Tvrdohlavci to mají těžké. U nás ve vsi byl jeden, co si tvrdohlavě usmyslil, že bude pít jen samohonku, co pálí starý Jemlichaj. Jednou u něj nějak déle poseděl, a když se domů vracel, spadl do rybníka a zalknul se chudák vodkou, kterou si právě přihýbal z lahvičky. Kdyby byl chodil ke starému Kuzmiči, tak by se mu to nestalo, to dá rozum. Ke Kuzmičově chalupě se nejde kolem rybníka! Inu, jak se říká: Tam kde se přihýbá, smrt daleko nebývá!

  8. to Podchaljuzin, Schramm
    Tu první větu jsem napsal spíš z recese, i když si za ní samozřejmě stojím.
    A je to podobné asi tomuto: Mám rád smaženého kapra (Hellboy), stejně jako mám rád vanilkovou zmrzlinu (Mrazík), ale nebudu žrát smaženého kapra smíchaného s vanilkovou zmrzlinou (Hellboy: Temnota vábí).

  9. Skočdolouky:
    Moje nejmladší dcera by ti v KFC, nebo v Mekáči, názorně předvedla, že smíchat podobné šílené kombinace pro ni není nejmenší problém. 😀

    Zrovna Hellboy je velice povedená série. Na rozdíl třeba od sto krát restartovaných X-menů, Spíďáků a podobných hovadin. A že Mignola odklonil od nacistů je jen ku prospěchu věci. Alespoň nevzniká onen “padouchovský” stereotyp tolik otravný v komiksech DC a Marvelového multiversa.

  10. V Hellboyovi byl hlavním padouchem vždy Rasputin. Nacisty jen využil, a když se neosvědčili, zkouší to jinak. To že je po smrti pro něj nic neznamená!

Zanechat odpověď