Koralína – Neil Gaiman, Craig P.Russell (komiks)

Třetí inkarnace dětsko-dospěláckého fantasy hororu o holčičce s přebujelou fantazií, tentokrát ve formě statických obrázků v komiksové adaptaci bestselleru Neila Gaimana.

Filmová Koralína byla vskutku zjevením, jehož výjimečnost potvrzuje i šikovný merchandising (figurky…); nakladatelství Polaris samozřejmě přišlo s dalším vydáním knižní předlohy (tentokrát s filmovou obálkou) a Comics Centrum před očekávaným titulem Grandville vrací úder povedenou komiksovou adaptací. Příběhem se zabývat nebudu, ten si neznalí čtenáři můžou vyjasnit ve filmové i knižní recenzi (bude následovat) dle libosti, a spíše se podíváme na celkovou vyznění.

Knihy mají svoje osobité kouzlo. Na základě indicií od spisovatele si čtenáři v hlavě rekonstruují děj. Proto požitek z příběhu do jisté míry závisí i na subjektivním vnímáním a bohatosti imaginace. Ale co když nám někdo tuhle výsadu, toto právo nelítostně uzurpuje? Buď je blázen, nebo přesně ví, co dělá. Tímto “bláznem” je v našem prípadě pan P. Craig Russell. Scénárista i ilustrátor s bohatými zkušenostmi v obou oborech. Proslavil se hlavně komiksovými adaptacemi klasických děl jako je Prsten Nibelungů, Kouzelná flétna, Pagliaci, Kniha džunglí, příběhy Oscara Wilda, či Conan nebo Elric. Čtenáři ho znají i díky “komerčnějším“ titulům jako Hellboy: Vampire of Prague a Weird Tales, Star Wars, Mýty, Lucifer i Daredevil a v teď i Koralína.

Pan Russel se nejdřív musel vypořádat s přepisem příběhu do formy scénáře. Může se zdát lehké vytvořit scénář k již hotovému příběhu, ale není tomu tak úplně. Libretista si musel pozorně přečíst knížku a použít jenom přímou řeč, potažmo vnitřní monolog. Se zbytkem se vypořádal pomocí ilustrací. Komiks se do jisté míry podobá storyboardu Selickovy adaptace. Jenomže tam, kde režisér uplatňoval vlastní fantazii a tvaroval příběh podle osobních představ, se Russell striktně drží předlohy. Jelikož se vyhnul dějovým odchylkám, prakticky se vyhnul i tvůrčí práci, tudíž ho nikdo nemůže lynčovat, kdyby mu příběh nevoněl (přirozeně v případě osob neznalých předlohy).

Za co ale umělce lynčovat klidně můžeme, je vizuální stránka. A teď se dostáváme k jádru Koralínina pudla. Selick nám již předvedl, jak vypadá dětská fantazie v akci, v podobě veselého psychotripu postupně přerůstajícího do paranoie a úzkosti. A ještě se při tom dokázal držet v intencích přístupnosti dětskému divákovi. Ilustrátor komiksu se vydal opačným směrem. Vybral si protipól k rozverné pitoresknosti imaginace – civilnost. Russell přesně ví, kam má namířeno, a realistická kresba zpočátku nedává najevo, co všechno skrývá. Malíř reprodukuje běžnost, fádnost až nudnost reality, kterou hlavní hrdinka prožívá. Čtenáři se bez zábran dokáží vžít do gumáků malé Koralíny, a taky ji podvědomě nabádají, aby vyvedla nějakou lumpárnu. Postupně však začíná přituhovat a realistické vykreslení krys, kterým z červených očiček nekouká nic hezkého, nabývá děsivý rozměr. S gradací děje se postupně začíná osvědčovat sázka na “naturalismus“.

Důsledná práce s ilustracemi jenom potvrzuje řemeslné zručnosti zkušeného autora. Russell se vyhýbá jenom jedné věci, a sice tomu nejklasičtějšímu způsobu tvorby hororu: co lidi nevidí, je vyděsí více. Patřičná explicitnost všech děsivých hrůzostrašných jevů má svoje jediné opodstatnění: čtenářskou přístupnost. Těžko by rodiče předčítali a názorně demonstrovali přiloženými ilustracemi děj hororové knížky před spaním. I když upozornění na přebalu knihy varuje před strašidelnými scénami (doporučeno pro věk 7+), nejedná se o nic traumatizujícího. Malíř učinil ještě jeden správný krok. Vyhnul se současné mainstreamové kresbě, jakou známe například ze superhrdinských komiksů, a inklinuje spíše k pohádkovému stylu. Obdobné rozhodnutí učinil i Alan Moore při výběru ilustrátora svého dílka Ztracené dívky, pro které si vybral svoji současnou manželku Melindu Gebbie, jež vytvořila pohádkovou (underground) kresbu pro nestydaté výjevy. Svůj účel ale ilustrace plní na výbornou a vytvářejí image nefalšované pohádky.

Vydavatelství opatřilo komiksové vydání Koralíny jednou specialitkou – novým překladem. Vsadilo na mistra-předkladatele Jana Kantůrka, který sice většinou souhlasí s původní překladatelkou knižní předlohy, Ladislavou Vojtkovou, ale v některých místech nachází překladatelské nuance, jež lépe vystihují spisovatelův záměr. Síla překladu se nesmí nikdy podceňovat. Další výhodou je dvojité provedení, brožované i vázané, za přístupnou cenu (komiks má větší rozměr a více stran než knižní předloha).

Provedení beletrie do řeči statických obrázků se povedlo na výbornou; děti si užijí téměř klasickou pohádku, kterou budou chtít možná čítat častěji než bratry Grimmovy, a rodiče si zavzpomínají při nostalgické kresbě. Ideální rodinný dárek.

Recenzní výtisk poskytl Brloh.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Preklad
    Zacina to vypadat, ze bude Gaiman mit konecne stesti na prekladatele, nebo to je spis nahoda?

Zanechat odpověď