Když se restartoval vesmír DC a vznikla nová Padesát dvojka, všichni slavní hrdinové začínali znovu od začátku. A tak nový začátek čeká i na nejslavnější superhrdinský tým, na Ligu Spravedlnosti.
 |
Vše začíná v Gothamu. Batman má co dělat se zahaleným chlápkem, kterého přistihl, jak se snaží nastražit jakousi bombu. A jak si tak hezky nahání padoucha po střechách, tak se do toho zapojí gothamský policejní sbor. Měl bych asi zmínit, že dějová linie se odehrává pět let, před „současností“ ostatních comicsových řad, tedy v době, kdy hrdiny veřejnost ani úřady neuznávaly a vlastně se jich všichni báli. Není se tedy moc čemu divit, že z vrtulníků policie se Batman nedočká pomoci, ale kulometné palby, která se snaží zabít jeho i zahaleného chlápka.
Po krátké potyčce se do boje z nenadání zapojí Green Lantern, který odhalí, že padouch je neznámý mimozemšťan – a tedy je to problém, se kterým by si měl poradit on. Hrdinové samozřejmě zvítězí a zajistí krychli, kterou mimozemskej šmejd chránil i za cenu vlastního života. A protože na Zemi je jen jeden všeobecně známý mimozemšťan, vydávají se Batman a Green Lantern přeptat Supermana, zda o kostce něco neví. Ten je ale nepřivítá s otevřenou náručí, nýbrž letící sevřenou pěstí směrem na čelist.
Mezitím se ovšem na Zem chystá zlo, se kterým by si nedokázal poradit žádný ze superhrdinů sám, a jediná možnost je, že nesourodá směska nadlidí začne spolupracovat. Dokáží ovšem překonat rozdíly, které mezi nimi jsou?
Autorem první nové Ligy spravedlnosti je Geoff Johns, génius superhrdinského comicsu a člověk, který stojí za samotným vznikem Nové Dvaapadesátky. Díky faktu, že u nás vychází i starší série JLA od Morrisona, máme skvělou možnost srovnat postupy, které tito dva comicsoví velikáni použili. Velkou váhu na rozdílném skládání týmu má samozřejmě doba, kdy jednotlivé comicsy vycházely. Starší JLA si mohla dovolit uspořádat klasický konkurz nových hrdinů hlavně proto, že se nejednalo o první tým toho jména, ale o obnovené uskupení. Johns musel volit akčnější přístup, tedy to, že se hrdinové nejdřív mezi sebou pořádně poperou a až pod nátlakem události začnou tvořit jakýs takýs tým… ale porodní bolesti budou rozhodně víc než značné a je to dobře, protože nikdo by tomu nevěřil, kdyby vše od začátku fungovalo perfektně.
Pokud vás zajímá, jaké je Johnsovo složení Ligy, stačí se podívat na obálku a máte jasno. Green Lantern Hal Jordan, který je zase mladíkem; totálně nezodpovědný hejsek, který má obrovskou moc. Batman, který je prostě Batman. Superman, který ještě není takový super skautík, jakým bude později, protože zatím chce lidstvo chránit, ale ne mu ještě jít příkladem. Wonder Woman, amazonská princezna, která přišla mezi lidi bojovat se zločinem. A slovem bojovat se myslí s mečem v ruce a nebát se useknout hlavu nebo jinou část těla. Flash Barry Allen. Svůj origin příběh zde zažije Cyborg… A nakonec Aquaman, kterému se Geoff Johns rozhodl očistit jméno, které naprosto nesmyslně zkazil jeden americký sitkom. A věřte mi, že se mu to povedlo na výbornou.
Jak sem již zmínil, tak akce je v comicsu požehnaně, dalo by se říct, že Liga Spravedlnosti – Počátek je jedna neustávající jízda. Toho výborně využil kreslíř Jim Lee. U nás jeho kresbu znáte například z comicsů Batman: Ticho a Superman: Pro zítřek. Jim Lee je muž, který byl pro superhrdinský comics stvořený. Čistá, přesná a jasná kresba s výraznou maskulaturou, geniálně přehledná akce a naprosto famózní dvojstrany. Tak by se dal jeho styl ve zkratce poznat.
Liga spravedlnosti je i díky němu perfektní superhrdinský comics se vším, co k tomu patří. Rozhodně doporučuji i těm, kteří tak úplně neskousli JLA od Morrisona. Tohle je totiž klasický Geoff Johns a jeho adrenalinová jízda.
Nakladatel: BB art
Překlad: Ľudovít Plata
Obálka: Jim Lee, Scott Williams, Alex Sinclair
Redakce: Jiří Pavlovský, Mirka Jarotková
Rok vydání: 2013
Počet stran: 192
Rozměr: 170×260
Provedení: paperback
Scénář: Geoff Johns
Kresba: Jim Lee
Dobrý den, Vojto.
Rád bych se zeptal, co znamená výraz “Čistá, přesná a jasná kresba s výraznou maskulaturou”? Nenarážím na to, že neumíte napsat slovo muskulatura, ale spíše na to, co znamená, když má kresba výraznou muskulaturu?
Nechci vás zdržovat, ale mohl byste krátce (stačí větička) napsat, co si mám jako váš čtenář představit pod jednotlivými pojmy “čistá”, “přesná” a “jasná”? Nejsou tady ukázky, takže předpokládám, že čistá znamená, že Jim Lee neplýtvá tahy a má jakousi čistou linku jako Hergé? Přesná pak charakterizuje, že všechno vypadá na každém panelu jako ve skutečnosti? Je to tedy kresba realistická? Jen předpokládám, budu rád, když mě navedete.
Jasná? Není to tedy to samé jako přesná? Věřím, že víte, o čem píšete a že to nejsou jen prázdný kydy (nebo snad ano?), tak bych byl rád, kdybyste mohl upřesnit. Díky za váš čas.
Kresba
Čistá kresba – tam se shodneme neplýtvání tahy, realisitcké proporce a stím se pojící výrazná maskulatura, protože ona je sice realisticky nakreslená, ale rozhodně neznám moc takových jedinců v realitě;) Srovnání s Hergém bych uplně vynechal Americká a Evropská škola sou diametrálně rozdílné.
Jasná kresba je myšleno to, že se v ní snadno orientujete v jakékoliv situaci, tedy můžeme přeložit jako snadno čitelná.
Jako zajímavost bych přidal, že tato kresba je známá jako “Imigácká” kresba podle vydavatelství Image, kde se Lee proslavil.
Aha, aha, aha… Díky. Takže si myslíte, že ona čitelnost je tvořená Leeho stylem, ano? Myslíte to tak, že se čtenář dobře orientuje v ději? Není to spíš díky rozvržení panelů? To jste vlastně nenapsal, mě teď napadlo. Používá Lee hodně celků nebo třeba detaily? Kolik tak vměstná panelů na stránku? Vypráví příběh spíš v širokých panelech, nebo svislých (a má to případně nějaký smysl)? Je tam nějaký pravidelný rám, jako byl třeba ve Watchmenech?
O té imigácké kresbě jsem neslyšel, díky za zmínku. Čím se taková kresba tedy vyznačuje? Našel jsem si teď pár komiksů (rok 2013) od Image Comics a vůbec tu podobnost nevidím, příjdou mi ty výtvarné styly naopak dost pestré.
Kresba
Image kresba je výrazná svým akčním stylem. Pevně rozvržených panelů je málo a slouží jen pro posun děje nebo pro to, aby hrdinové mohli mlít pantem. Kdežto akce je rozvinutá přes dvoustranu a výborně podaná. Jasné, energické linky. Užití všech efektů k tomu, aby čtenář jen zíral s otevřenou tlamou. V podstatě se dá říci, že příběh podaný touto kresbou lze pochopit i beze slov. Kdežto u Watchmenů nebo Hergého (nešikovné přirovnání) to prostě nejde. Určitě bych vám doporučil již zmíněné kousky Batman: Ticho a Superman: pro zítřek a sám uvidíte 🙂