Představovat čtenářům osobu Woodyho Allena, jednoho z nejvýznamnějších a nejproduktivnějších tvůrců v dějinách filmu, by bylo jistě objevováním Ameriky. Woodyho můžete buď milovat nebo jej ignorovat. A pro ty první je určena kniha stripů Stuarta Hampla.
 |
Nejslavnější neurotik, hypochondr, životní pesimista, studnice moudrosti a toho nejupřímnějšího humoru o lidech a jejich životech, takový je Woody Allen, scénárista a režisér, který i v pokročilém věku zatvrzele naplňuje svoji normu jednoho filmu ročně.
Tvůrce mnoha kultovních snímků, mj. i Oscarem oceněnou Annie Hall, začínal jako stand-up komik, obrážející newyorkské bary. Bylo to právě při jednom z těchto vystoupení, kdy si „obrýleného zrzka, jehož křídově bílá kůže připomínala žabí břicho (-Neopaluju se, dostal bych mrtvičku.-)“ Woodyho, jehož jemný intelektuální humor byl mezi hurónskými výstupy jiných komiků vyčnívající jako Socha Svobody.
Naštěstí pana Hampla, kreslíře a karikaturistu, při zhlédnutí jednoho z takových výstupů napadlo Woodyho oslovit ke spolupráci na stripu a ten naštěstí souhlasil. Nejenže svolil k tomu stát se komiksovou figurkou, dokonce jejich autorovi nosil svoje deníky, nápady na vtipy a někdy i celé scénáře stripů – pravda je, že ty Woodyho jsou víceméně rozpoznatelné.
Můžete se tak těšit na pořádnou porci intelektuálního humoru, tříděného do podkapitol:
- Červy v galaktickém pásmu: bádání nad smyslem života, vesmíru a vůbec, kde se pro existenciální úzkost restovanou v sarkasmu a zalitou omáčkou nihilismu nejde daleko.
- Kdykoliv měla ograsmus, prodloužil se jí nos: na svoje problémy s děvčaty budete vzpomínat s úsměvem ve tváři, poněvadž není větších lůzrů než našeho hlavního hrdiny.
- Můj cestovní pas je moje tvář: jakýsi profesní deník.
- Racionalizace a narcismus: jakýsi osobní „myšlenkovník“.
- Freudovo poslední útočiště: sezení s psychoanalytičkou, která má superchopnost člověka zabořit ještě do hlubšiho marastu deprese.
- V zemi za zrcadlem: tvrdý náraz do zdi reality.
- Denodenně po sobě stříleli: rodinu si člověk nevybere, ale tu Woodyho bych se rozhodně pokusil reklamovat.
Můžete se těšit na Woodyho eskapády, které kolikrát působí, jako by vypadly z jeho filmů. Černý, cynický humor, scénky dovedené často až ad absurdum. Woody barvitě komentuje svoji úzkost, spolehlivě se trefuje do vybraných pesimistických myšlenek každého z nás, a tudíž s onou malou kreslenou figurkou nemůžete nesoucítit. Kniha vybraných stripů Stuarta Hampla jako by tak byla „bonusovými scénami“ Woodyho bohaté kinematografie.
Pravda, ne každý ze stripů (máme tu dvouokénkové stripy, tříokénkové i celostránkové) padá na úrodnou půdu, v procentuálním poměru smích/strip V kůži Woodyho Allena lehce zaostává za nejznámějšími a nejoblíbenějšími soky ve své kategorii, pro milovníky tvorby tohoto nezlomného režiséra, který se nikdy nepodvolil studiovému systému americké kinematografie, však představuje ideální doplněk, kupříkladu ke sbírce DVD.
