Motýlek 4

Mangaka Yu Aikawa se ve čtvrtém díle Motýlka vrací po nezbytných peripetiích zpět k jádru příběhu, kterým je nalezení odpovědí na otázky, co donutilo bratra Gindži Išikawy spáchat sebevraždu a co je Ageha vlastně zač – skutečná exorcistka, nebo jen talentovaná podvodnice, která z lidí mámí peníze zhmotňováním jejich vlastních představ? Čtenáře čeká mimo jiné cosplay, lolicon, crossdressing a japonští otaku, kteří potřebují pomoc s likvidací ducha v jejich oblíbené prodejně.

Motýlek 4

Čtvrtý díl Motýlka plynule navazuje na předchozí děj – prázdniny skončily a život se pro všechny zúčastněné postavy vrací do normálního rytmu, byť už nic není jako předtím, o čemž se čtenář přesvědčí hned v úvodních panelech. Vedlejší linie s Futabou, bývalou vymítačkou duchů, kterou nahradil Gindži, a loutkářkou Icuki Narou byla „šťastně“ vyřešena v předchozím díle, a tak jediným členem rodiny Naruových, který zůstává ve čtvrtém díle, je Mičio Naruo, „ten hentai bratr Icuki“ a otaku (v pravém, tedy japonském slova smyslu). Právě Mičio se stává hlavní-vedlejší postavou čtvrtého dílu, neboť podstatným způsobem zasáhne do života Ageze a Gindžimu jako jejich další klient. A to klient velmi specifický, libující si v cosplay (1) a loliconu (2), což naznačoval už konec třetího dílu. Není divu, že ho Gindži považuje za úchyla, protože Mičio jde ve své zálibě tak daleko, že dokonce nutí Agehu nosit nejrůznější kostýmy. Řada vedlejších postav se čtvrtým dílem jen mihne, Futaba, Nači Takamacu i Gindžiho spolužáci dostávají jen minimum prostoru, veškerá pozornost se tedy soustředí na dvojici hlavních hrdinů, kteří spolu zlikvidují „všechny duchy světa“.

Čtvrtý díl Motýlka je rozdělen na dva kratší příběhy a jednu mezihru – Budoucnost bez směru, Kde se rodí anomálie a Uvězněni ve vzpomínkách. Nejedná se však o izolované příběhy, jako tomu je třeba u mangy Kategorie: Stvůry, ale spíše o jednotlivé kapitoly, které na sebe plynule navazují.

V úvodní Budoucnosti bez směru si Mičio najme Agehu a Gindžiho k vymítání duchů z prodejny mangy, anime a souvisejících věcí, která se nachází v Akihabaře (3), a tudíž má spousta místních otaku zájem na tom, aby je při nákupech nerušily žádné nadpřirozené síly. To, co zpočátku vypadá jako další typická zakázka, kterou ze stereotypu vytrhují pouze otaku a jejich trhlé nápady a komentáře, se mění spíše na cirkusové představení, neboť Mičio sezval na vymítání reportéry a otaku z širokého okolí. Jak se ukáže, toto vymítání bude mít rozhodující vliv na další osudy Agehy a Gindžiho, protože duchové, které Ageha vytváří, jsou stále reálnější a pro Gindžiho je těžší je zlikvidovat. Navíc se oba hrdinové dostávají do pozornosti masmédií, protože duchařské historky dokáží i dnes spolehlivě prodat vydání nebo vyplnit čas mezi dvěma bloky reklam v televizi.

V krátké mezihře Kde se rodí anomálie se Nači Takamacu a Gindžiho spolužačka Akaši vydají podívat do domu, ve kterém údajně bydlí Ageha, ale tím pouze rozšíří okruh otázek, na které čtenář bude muset najít odpověď v posledním dílu.

Uvězněni ve vzpomínkách pak popisuje další neobvyklou zakázku, kterou musí Ageha vyřešit, přičemž ani teď nejsou klienti právě obvyklí (skupina bývalých spolužaček a spolužáků, které spojuje společná fotografie) a ani zakázka není jednoduchá, týká se údajně prokleté fotografie a jedné údajné sebevraždy. Ani tady si mangaka neodpustila několik slušivých kostýmů (Ageha jako gotická lolitka vypadá opravdu rozkošně). Ageha a Gindži se setkávají se „skutečným“ médiem, paní Macue, která žije v ústraní, vyhýbá se pozornosti médií a za vymítání duchů nebere peníze. Paní Macue patrně sehraje rozhodující roli při vyústění příběhu, ať už dopadne jakkoli. Je těžké dopředu odhadnout, jak vlastně Motýlek skončí, podle mne však řadu otázek ponechá k domyšlení samotnými čtenáři.

Po přečtení čtvrtého dílu Motýlka lze říci, že jak Gindži, tak Ageha mají kromě vydělávání peněz ještě své vlastní, osobní motivy k likvidaci duchů. Zatímco u Gindžiho Išikawy je motiv čtenáři známý od prvního dílu, motiv Agehy zůstává čtenáři utajen, stejně jako důvod, proč Ageha provozuje crossdressing (4). Rovněž se do pozornosti čtenářů dostávají i vedlejší postavy novinářů, kteří sledují jak Agehu, tak Gindžiho, ale jejichž motivace rovněž zůstává záhadou (pokud vynecháme jako motiv senzacechtivost). Mangaka Yu Aikawa drží příběh pevně v rukou a její scénář se zdá být promyšlený až do konce, postavy se jí nevymkly z rukou, nedělají si, co chtějí. Nadpřirozené jevy mají racionální, přirozené vysvětlení. Vtipné scény jsou dávkovány čtenáři v přiměřeném množství, tentokrát jsou terčem stereotypy o otaku a cosplayi, které jsou ovšem podány rovněž stereotypně (z trojice otaku vypadá normálně pouze Mičio), asi nejtrhlejší je však postava cosplayerky, která ve dnech, kdy představuje panenku, ani nejí.

Kresba je velmi kvalitní, detailní, pozadí je prokreslené podle potřeby, časté je využívání kontrastů černé a bílé. Jedinou výtku lze mít k titulním stránkám, oddělujícím jednotlivé kapitoly, které působí proti titulním stranám ze třetího dílu téměř odflákle. Po technické stránce nelze Motýlkovi nic vyčítat, překlad je zvládnutý, korektury bezchybné.

Manga Motýlek se blíží ke svému konci. Čtvrtý díl je kvalitní přípravou ke katastrofě (pokud vyjdeme z klasického antického dramatu), jednotlivé zakázky, které Ageha a Gindži řeší, mají vždy poměrně úzkou souvislost s hlavní dějovou linií, manga tak neobsahuje „vycpávky“ v podobě izolovaných epizod, které by sice dávaly hlavním i vedlejším hrdinům větší hloubku, ovšem děj by neposouvaly kupředu (5). Všechny důležité otázky teprve čekají na zodpovězení, nezbývá tedy než doufat, že se pátého dílu dočkají čtenáři ještě letos. Nejlepší manga, zabývající se nadpřirozenými jevy, která u nás zatím vyšla.

1) Cosplay je zkratka z anglického „costume play“, tedy hraní s kostýmy postav z anime nebo mangy, včetně vžívání se do role. S cosplay se můžete v České republice setkat třeba na Animefestu nebo Advíku, přičemž se zdá, že je tento druh zábavy na vzestupu.
2) Lolicon, nebo „Lolitin komplex“ je označení pro přitahování nezletilými dívkami, nebo pro osobu, která je takto orientovaná. Nemusí se nutně jednat o pedofilii, většinu fanoušků tohoto žánru přitahuje spíš dětská roztomilost postaviček než případná sexuální deviace.
3) Akihabara je jedna z nejznámějších čtvrtí Tokia, zaměřená na otaku všech typů, proslulá levnou elektronikou a anime (a mangou). Pro ilustraci třeba zde: http://japonsko.mihalicek.net/cz/003.php
4) Crossdressing je označení pro nošení oblečení, určeného pro opačné pohlaví. Nemusí se nutně jednat o transvestismus, crossdresser může mít řadu jiných, méně úchylných důvodů, proč vystupuje jako dívka, nebo jako muž (méně často).
5) Typickým příkladem je Ghost in the Shell: Stand Alone Complex, kde hlavní dějová linie (odhalení identity hackera s přezdívkou Smějící se muž) zabírá jen necelou polovinu seriálu, zbytek tvoří „stand alone“ epizody, které je možné vynechat, nebo shlédnout v téměř libovolném pořadí.

  • Motýlek 4
  • Scénář a kresba: Yu Aikawa
  • Překlad: Eliška Pospíšilová
  • Provedení: paperback, černobílé
  • Počet stran: 192
  • Cena: 269 Kč
  • Vydal: Talpress, 2011

Petr Bouda (redaktor)

petr.bouda@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď

Motýlek 4

Gindži proto, aby vydělal peníze a objasnil pravý důvod bratrovy smrti, pokračuje v likvidování duchů. Setkává se s „pravým médiem”, paní Júsui Macue, která před lety v televizi předpověděla sebevraždu jeho bratra.……

Gindži proto, aby vydělal peníze a objasnil pravý důvod bratrovy smrti, pokračuje v likvidování duchů. Setkává se s „pravým médiem”, paní Júsui Macue, která před lety v televizi předpověděla sebevraždu jeho bratra. Paní Macue označila schopnosti Agehy za „podvod”. Kam tím míří!? Již čtvrtá část japonské mangy.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď