Třetí kniha osudů Jitřního knížete zaujme už svou fantastickou obálkou. Zapomeňte na lidové křesťanské karikatury. Tady vidíte podstatu Lucifera: v obleku, se zlatými rozepjatými křídly, vlasy i očima stejné barvy, se sklenkou Martini s nezbytnou olivou v ruce, obklopený hady. To je Lucifer ve zkratce a přitom ve všech svých odstínech. Elegance, šarm, nádhera, ale i egoismus, povýšenost, klam, napětí, ba strach. Tedy všechno, čeho čtenář nalezne v knize přehršle.

Svět oživlých mrtvol, ve kterém nemá nikdo své místo klidu jisté, se otevírá již pojedenácté a přináší další šokující odhalení a nečekané zvraty. Tahle sága zkrátka umí neustále překvapovat.

Divoký hon posunuje příběh o Hellboyovi o pořádný kus kupředu. Hlavní hrdina totiž stojí na rozcestí a obě cesty vedou do pekla. Zrovna tam se ale dostat nechce. Kniha je plná odkazů na legendu o králi Artušovi a starších hellboyovských děl. Je to temné, teskné a zábavné.

Není to samozřejmě úplně přesné konstatování, protože Crew ten druhý dech chytila už po několikáté. Holt je to pěkně odolná a sveřepá potvora. Jak by taky ne, když je jejím kmotrem sám Lobo. A první číslo nového ročníku tenhle dar do vínku jen potvrzuje!

Druhá kniha Lucifera ukazuje, že se Neil Gaiman nemýlil. Postava padlého anděla si zaslouží vlastní sérii a volba Mikea Careyho, kterému Gaiman předal pomyslnou štafetu, také nebyla krokem vedle. Nevěříte?

A s ní i hned trojice příběhů, kterou nám na ploše šesti čísel postupně představila. Jak se podařila? Jak si komiksy Skalpy, Rex Mundi a Anita Blake vedly? A těšíme se na další sezónu?