Již čtyři roky utekly od doby, kdy Pérák vstoupil do Jantarové komnaty a už po několikáté nakopal náckům zadek. Nyní pánové Macek a Kopl, přináší poslední dobrodružství tohoto kultovního hrdiny. To, stejně jako předchozí Pérákovi příběhy, vycházelo nejdřív v časopise ABC, a nyní vychází poprvé v jednom uceleném svazku.
Pár technických poznámek na úvod
Armáda poražených vychází stejně jako předchozí dva díly pod křídly nakladatelství CREW a stejně jako jeho starší bráškové v pevné vazbě a ve formátu 215 x 280 mm, tudíž je s předchozími dvěma díly pěkně sladěna. Kromě kratičkého doslovu a medailonku obou autorů navíc disponuje ukázkou postupu vzniku obálky a především časovou osou mapující všechny tituly Dechberoucího universa, do kterého trilogie Pérák patří.
Pérákova životní nemesis se vrací
„Celý mi to smrdí. Vlastně se mi stejská po válce… Měl bych se stydět? Věděli jsme, kdo je nepřítel. Teď si říkám. Jestli jsem na správný straně barikády. Nejsem si tím jistej.“
Příběh s mnohoznačným názvem Armáda poražených se odehrává pár let po válce. Po kratičkém úvodu, ve kterém spolu z Perákem zavzpomínáme, jak to bylo se Svatováclavskou korunou a Reinhardem Heydrichem, se promptně přeneseme do roku 1948. V prezidentské kanceláři sice ještě sále sedí Edvard Beneš, ale komunisté už zdárně vystrkují růžky. A Pérák? Ten propadl frustraci. Sice dostal místo jako tajný agent Státní bezpečnosti, ale se soudruhy si (logicky) vůbec nerozumí, neboť v jejich praktikách (správně) rozpoznal stejně svinské postupy jaké používalo Gestapo. S nechutí se tedy účastní sledování, špiclování a odposlouchávání protikomunistických živlů a utápí se v sebelítosti.
Návrat Pérákovy Slavné nemesis
Právě při jedné takové rutinní sledovačce Pérák zahlédne povědomou tvář. Bývalý major Gestapa a osobní Pérákova životní můra Verner sice skrývá svou tvář pod plnovousem, ale když tančíte s někým tanec smrti tolikrát jako náš hrdina s tímhle šíleným okultistou, poznáte jeho ksicht i v davu před Národním muzeem. Pérákovo první střetnutí s Vernerem nedopadne pro našeho hrdinu zrovna nejlépe. Nejde jen o to, že po té, co dostal zákaz používat své vybavení, může používat pouze svoje pěsti, ale především pro to, že Vernera chrání jeho nadlidskou silou obdařená dcera.
Verner a Uršula, jak se jeho malá pobočnice jmenuje, ovšem do Prahy nepřijeli proto, aby Péráka přivedli k šílenství. I když to, co se tu chystají provést, by ho do blázince klidně přivést mohlo. Všehoschopný okultista se totiž v naší stověžaté rozhodl vzkřísit armádu nemrtvých a postupně zombifikovat občany Prahy. Pomoci mu k tomu má černá kniha Thule a popel Reinharda Heydricha.
Bojovat proti armádě zombíků sám a bez pomoci, to by ani Pérák nesvedl. Proto mu nabídne pomoc jedna dávná známá a s ní vědecký tým z Ústavu pro speciální výzkum a vývoj. Nemá cenu líčit, co všechno pomůže Pérákovi v boji proti Vernerovi a jeho armádě poražených, snad jen že dojde i na bývalé piloty RAF a starého známého ještěra. Je to loučení ve velkém stylu. Na čtenáře čeká spousta akce a vtipných odkazů. Mezi ty nejlepší patří vyčištění Slavína, ale pozorný čtenář těch easter eggů najde v knize mnohem víc. Navzdory tomu, že je zápletka jednoduchá a přímočará, povedlo se tvůrčímu týmu nejen uzavřít všechny předešlé dějové linie, ale zároveň se dotknout i vážnějších a bohužel stále aktuálních témat. Loučení s Pérákem je díky tomu nejen epické, ale zároveň nepostrádá hořkou příchuť. Rád bych recenzi ukončil nadčasovou hláškou „Na jméně nezáleží, rozhodují činy.“, ale odcituji tu, která jasně ukazuje, že tou titulní armádou poražených jsme vlastně my všichni.
„Nejsem si jistej, že ovce je zapotřebí chránit. Máte svoje hlídací psy, kterým jste uvěřili, a který jste si sami zvolili. Zmítáte se mezi ideologiemi, jako byste byli líní mít vlastní názor. A ovce, si porážku zaslouží.“
Pérák: Armáda poražených
Scénář: Petr Macek
Kresba: Petr Kopl
Vydal: CREW, 2025
Počet stran: 80
Vazba: vázaná
Cena: 349 Kč
Pokud vás Pérák: Armáda poražených zaujal, zalistujte si ukázkou
