Temná bajka o Sojčákovi

Setkaní Disneyho s Kafkou. Přesně takovou událost slibuje anotace v našich končinách čerstvě vydaného finského komiksu Sojčák, který mají na svědomí Lauri a Jaakko Ahonenovi. Především druhý jmenovaný účastník smyšleného rendez-vous se v poslední době proměnil ve vábivý trademark a zároveň škatulku, kterou se navyklo označovat de facto vše, co se svou ponurostí byť jen lehce odlišuje od normálu, ačkoliv o nějaké tematické příbuznosti se stvořitelem neproniknutelného Zámku nemůže být ani řeč. Uvedený případ se týká i Sojčáka, díky jehož kvalitám ale budete k podobně nadsazenému prohlášení přistupovat s obrovskou dávkou shovívavé smířlivosti.

SojčákUž po otočení prvních několika stránek se dere na povrch skutečnost, že prim zde hraje znepokojivě tíživá atmosféra, která v metaforické rovině připomíná šedivý smog usazující se i v těch nejukrytějších plicních sklípcích, a v jejímž středu stojí v patřičně studených barvách vyvedený, téměř opuštěný a zevnitř prakticky neprodyšně zabarikádovaný viktoriánský dům. Mezi rekvizitami sestávajícími z dlouhých hal plných neodbytných pohledů předků shlížejících ze zaprášených obrazů či všudypřítomných pavučin se odehrává příběh od vnějšího světa izolovaného ptačího „hrdiny“ Sojčáka, jehož roztomilost mylně svádí k dojmu, že sem zabloudil z některé z knížek pro děti. Právě lehká dávka groteskna vyvěrajícího z kontrastu zjevné tíživosti a určitého pocitu jakési přívětivé bezstarostnosti, kterou (byť jen) na první pohled vyvolává způsob znázornění jednotlivých aktérů děje, představuje jediné drobné pomrkávání na proklamovaného Kafku.

V každém případě je to ale temnější část palety emocí, která se dostává ke slovu nejčastěji a která ze Sojčáka činí v první řadě nervydrásající hororový zážitek. V jeho středu jako aluze Hitchcockova Psycha stojí Sojčákova (polo)šílená a na lůžko upoutaná matka představující jedinou osobu, která – byť třeba patřičně deformovaně – interpretuje jevy nacházející se mimo synovo dosti omezené a nerozvinuté vidění světa. Izolovanost zdůvodňující historka o zlých ptácích nacházejících se za zdmi sídla, kde naslouchají a čekají na svou šanci ke konání teroru, zasévá v Sojčákovi semínko až paranoidních obav ze zlověstných stínů.

Sojcak in2S atmosférou, která je hustější než jogurty z otravných reklam, si bratrská dvojice pohrává za přítomnosti již zmíněných esenciálních hororových propriet na prvotinu až nebývale zkušeně. Skvělou volbou se v tomto smyslu ukazuje býti výrazné okleštění textové stránky věci. Tvůrci slovem šetří jako pacifista municí a roli pomyslného tažného koně svěřují samotné kresbě, čímž vytvářejí reminiscence na zlatou éru němých hororových snímků. Paradoxně je to ale již tak střídmé využití jazyka, který prostřednictvím své konkrétnosti a doslovnosti jde čtenářům až příliš okázale na ruku. Narušuje tím jinak velmi zdařilou celkovou kompozici a atmosféru, kterou naopak autoři šikovně prohlubují znamenitými formálními vychytávkami; jednu z takových a zároveň nesmírně sugestivních představují po všech stránkách zvládnuté hrátky se změnami pozorovatelských perspektiv. V určitých momentech, kdy je na mizanscénu nahlíženo z odtažitých a nezaujatých vzdáleností a úhlů, staví autoři čtenáře (či v tomto případě díky textové strohosti spíše diváky) při sledování snažení sympatického „hrdiny“ do pozice nezúčastněného pozorovatele, jindy je zase razantně vtahují přímo do centra dění; ve zmíněném ohledu je obzvláště působivý nejistotou a určitou dávkou hororového voyeurismu prosycený Sojčákův průchod domem, v němž se čtenář převtěluje do neviděného zla pozorujícího celou scenérii skrze prkno zabedněného okna. Tím ale výčet důkazů potvrzujících bravurní práci s atmosférou zdaleka nekončí. Pochválit je třeba také mistrné seřizování tempa; zatímco v jednu chvíli se děj prostorově i časově žene kupředu takřka mílovými kroky i na relativně krátkém prostoru, v jiné napětí graduje pouhým otevřením dveří roztaženým na plochu hned několika panelů.

S přihlédnutím k textové úspornosti, celkově malému rozsahu díla a faktu, že v něm zvířecí postavy nabývají typicky lidských vlastností, se dá Sojčák relativně snadno označit za temnou komiksovou bajku. Oproti ní nenabízí jednoznačně čitelné poselství, ale naopak vytváří spletitý interpretační prostor, který z čerstvé finského přírůstku mezi česky vydané komiksy činí nezapomenutelný zážitek; a to ať už na něj budete pohlížet jako na děsivou pohádku, univerzální podobenství nebo jej zařadíte do kontextu současné uprchlické krize, k čemuž hrozivá historka o zlých ptácích čekajících „tam venku“ vysloveně svádí.

Sojčák
Autoři: Lauri a Jaakko Ahonen
Překlad: Richard Klíčník
Vazba: vázaná
Počet stran: 128
Cena: 298 Kč

 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. A debt of gratitude is in order for imparting this best stuff to us! Continue sharing! I am new in the website writing.All sorts online journals and posts are not useful for the readers.Here the writer is giving great musings and recommendations to every last perusers through this article.Quality of the substance is the principle component of the site and this is the method for composing and presenting.Waiting for again magnificent sites or posts.

Zveřejnit odpověď