Oskar Fuchs, muž, který má stále šuplík plný zajímavých příběhů

Oskar Fuchs k nám prichádza už so svojou treťou knihou s názvom Leichenberg. Frost a Hitokiri si u čitateľov získali nečakane veľkú priazeň, náklady sa vypredali a kedysi nesmelý chlapec zo Sudet sa stal hviezdou akčnej fantastiky. No jeho knihy sa nedajú zaradiť len do jedného žánru. Rád experimentuje a píše tak, ako mu to prsty na klávesnicu prinesú. Leichenberg je zmes štýlov, hlavný hrdina sa dá kľudne zaradiť k morálnemu dnu, no napriek tomu si ho zamilujete. Tak, ako jeho autora, ktorý má zmysel pre humor a kopu dobrých nápadov. Mnoho vecí si už dnes o Oskarovi Fuchsovi prečítate na internete. Preto som sa teraz sústredila na veci okolo jeho novej knihy a pridala pár zákerností. Tie mi autor sľúbil raz spočítať a vrátiť aj s úrokami. Veď vravím, má zmysel pre humor…

Pôvodného Leichenberga si napísal už veľmi dávno. Odložil si ho do šuflíka a nechal tak. Prečo si sa k nemu vrátil?

Tady se nic neutají. Tahle postava si prožila svoje, vypisoval jsem se na ní a tak získala v mezičase velký počet nevšedních zážitků. Bylo by zkrátka škoda nevyužít toho, že kolem Gabriela Leichenberga vznikl postupem času celý rozlehlý svět.

Je to stále ten istý príbeh, či si mal teraz pocit, že ho musíš napísať znovu, inak? Pretože ako autor si sa za tie roky už posunul ďalej.

Tehdy nešlo o román, ale dlouhý sled vtipných, komických a absurdních situací, bez pevného chronologického členění, spojených pomocí vedlejších postav a také určitým hlavním dějovým motivem, který se průběžně objevoval a zase ztrácel. Posloužilo to tedy jako fajn základ, ale jinak jsem to napsal celé znova. Změnila se mi za tu dobu kompletně stylistika i slovní zásoba.

To ma vedie k ďalšej otázke. Koľko máš v šuflíku zaujímavých príbehov a poviedok?

Hodně. Fakt hodně. A postupně přibývají další nápady a (před)připravené scény, nebo celé kusy textu. Nestíhám jen ty nápady převádět dostatečně rychle do textové podoby.

Vo svojich knihách využívaš znalosti histórie. Tentokrát si vytvoril svoju vlastnú. V jednej bitve si nechal zrovnať so zemou Opavu, či si riadne rozbúral svoj milovaný Lanškroun. Čo je ľahšie, vsadiť dej do reálnej udalosti, či vymyslieť niečo úplne nové?

Domnívám se, že chtít napsat něco úplně nové vede k poznání, že už to někdo udělal před námi a mnohem lépe. I ten zmiňovaný boj o Opavu má též určité společné rysy s několika jinými bitvami o velká města. Já ve válce nikdy nebyl, a tak jsem rád za kvalitní literaturu faktu, která mi dokáže zprostředkovat taktiku, strategii a problémy, se kterými se v tomto případě útočníci i obránci mohou setkat. Spousta souvislostí by mi bez samostudia samotnému určitě nikdy nedošla.

Všetky tvoje ženské hrdinky sú silné, nezávislé a nesedia doma so založenými rukami, vedia sa chopiť iniciatívy, či zbrane. Či to boli rusalky, divožienky, partnerky a milenky hlavných hrdinov, baculky, blondýnky, či štíhle modelkovské typy. Aký typ žien priťahuje teba?

Vezmu to z opačného konce, ano? Nemám rád konfliktní typy, tzv. drama queen, chronicky nespokojené negativistky, kverulantky a svárlivé lidi obecně. Imponují mi samostatné vyrovnané ženy schopné otevřeného dialogu a se smyslem pro humor, klidně i černý. Pokud jde o fyzický vzhled, mám rád ženy, které o sebe viditelně pečují, ale nesklouzávají k laciné vyzývavosti.

Keď už sme pri silných ženách, chystáš sa niekedy napísať aj hrdinku, ktorá bude krehká, jemná, nesmelá, uplakaná atď.?

To netuším. Zatím možná jen jako vedlejší postavičku.

Á propos… Prečo majú skoro všetky hrdinky ryšavé vlasy? Je to nejaká všeobecná autorská úchylka?

Blondýnky jsou naivní a nevinné, zrzky nezávislé a vášnivé… Samozřejmě, že je to předsudek, archetypální nesmysl, ale odráží se to velmi zřetelně i ve filmové tvorbě, všimla sis? Jinak je to samozřejmě dost problém, jsou tři základní barevné typy a dokonce i všechny jejich (sub)varianty jsou už klišé. Je to zkrátka tak, že danému období dominují vždy konkrétní druhy a typy hrdinek s charakteristickými povahovými i tělesnými rysy.

Tvoje postavy sú nútené robiť niečo, čo nechcú. Sú prevychovávaní, ich ego a psychiku lámu rôznymi spôsobmi. Môže reálny človek vydržať a nepoddať sa takému tlaku?

Známe z naší reálné historie statečné a odvážné lidi, které se nikomu nepovedlo zlomit. Bitím, psychickým nátlakem, ani svůdnými sliby. Ti, kteří nevydrželi, jsou často odsuzování a stávají se terčem posměchu. Paradoxně od těch, kteří sami nic takového neprožili. Ruku na srdce, kdo z vás by se při několikadenním intenzivním výslechu na Gestapu, KGB nebo Stb nezhroutil? Většina lidí se prý vzdá ve chvíli, kdy si nechají vnutit myšlenku, že vyslýchající nad ním má neomezenou moc. Anebo může lusknutím prstů zničit jeho rodinu, příbuzné, zařídit, aby se děti nedostaly na školu a strávily život takříkajíc u „lopaty“ nebo „pásu“, i když by měly na to studovat. Je to zrůdné a zároveň fascinující, vidět, jak tyhle mocenské mechanismy fungují a jak se do nich promítají jednotlivé lidské povahy, osudy. Na straně vyšetřovatele, i vyšetřovaného. Na straně těch obyčejných „slušných“ lidí. Nikdy bych podobnou situaci nechtěl zažít.

Svoje tri romány si spojil rovnakými postavami a svetom, v ktorom sa príbehy odohrávajú.  Bol to zámer od začiatku, či to bola myšlienka, ktorá ťa napadla až neskôr, počas písania?

Od všeho trochu. Ve Frostovi jsem si nechal úmyslně otevřená zadní vrátka, mihl se tam Gabriel Leichenberg. Už tehdy jsem si říkal, že pokud bude mít nakladatel zájem, abych dál psal, použiji tu postavu pro samostatný román. Hitokiri do toho univerza sedlo i proto, že je tam Frost ukázaný jako vedlejší postava, což výrazně mění jeho vnímání čtenářem. Tento obrat mě napadl již před psaním první knihy…

Je Leichenberg poslednou knihou z tvojho sveta, či sa môžeme tešiť na pokračovanie Frosta, Hitokiri alebo iný príbeh v ktorom sa títo starí známi aspoň mihnú?

Chtěl bych se na nějaký čas z tohoto světa vzdálit. Jsou i jiné příběhy, které bych rád čtenářům nabídl. Nikdy ale neříkej nikdy. Existuje složka, kde mám rozpracovaná a rozepsaná pokračování Frosta i Hitokiri, stejně jako si sem tam pohrávám s myšlenkou, že bych věnoval zcela samostatnou knihu doktorce Karin Langhammerové alias Frau Mengele. Jenže to jsou skutečně dlouhodobé plány a vzdálené vyhlídky, jejichž realizace zatím není ani trochu jistá.

S tvojimi prácami sme sa stretli aj v antológiách Ve stínu… Ako sa ti píšu poviedky na vopred danú tému?

Špatně a čím dál tím hůř. Ale nejde ani tak o samotné téma, jako spíše o neochotu přerušovat aktuální práci. Zvláště, pokud to editoři potřebují „včera“. Jen nerad opouštím svoje rozepsané texty, musím se pak do nich po tom přerušení pracně vracet, přičemž minimálně dvojí další takové „přepnutí“ nastává při kolečku oprav. A také je mi líto některé nápady použít „jen“ na povídky, když vím, že by vydaly na samostatný román.

Si intuitívny autor alebo máš všetko o postavách, deji či reáliách dopodrobna rozpísané v sešitečku?

Vše mám dopředu připravené. Většinu informací (citací, poznámek a potřebných odkazů) jsem míval nakopírovanou formou komentářů přímo u odstavců, kde byly tyhle věci použité. Ale tuhle mi bylo řečeno, že i když to vymažu, zůstane to tam a následně vygeneruje přímo epický bordel při „lámání“ textu. V budoucnu tedy budu muset přejít na jiný, méně devastující způsob.

Niektorí autori sa sústreďujú len na jeden žáner, iní zase koketujú s viacerými, v duchu hesla, že život je zmena. Ako je to s tebou? Neláka ťa napríklad dať si dajaký pseudonym (napr. Ginger Fox) a napísať ženský román?

Ano, láká mě zamířit i mimo vody fantastiky. O ženský román asi nepůjde, ale něco je na cestě. O dalších možnostech velmi intenzivně spekuluji a přemýšlím.

Frost, Michael aj Gabriel sú tvrdohlaví rebelanti. Vedú svoju tichú vojnu s tajnými organizáciami, so systémom. S kým, s čím bojuje Oskar Fuchs?

S chronickou únavou. A taky stále větším nedostatkem času na cokoliv.

Aké si bol dieťa a puberťák? Mali z teba rodičia a učiteľky radosť?

Jako dítě jsem byl hyperaktivní a měl problémy udržet delší dobu pozornost. S věkem se to zlepšilo, jenže dnes mám zase minimální ochotu věnovat se věcem, které mě nebaví, nebo je nepovažuji za přínosné a užitečné. Čas. To je komodita, které si stále více vážím.

Vymýšľal si príbehy už na základnej škole?

Nepamatuji se, je to už hodně dávno.

Okrem iného čítaš aj literatúru faktu vydávanú tvojim domovským vydavateľstvom Epocha. O knihách potom píšeš krátke hodnotenia, ktoré zdieľaš na svojej FB stránke a Instagramovom profile. Je to koníček, či práca?

Je to záliba. Miluji kvalitní literaturu faktu a také knihy Miloslava Švandrlíka a Jiřího Wintera Neprakty. Z toho důvodu je jasné, že jsem se „upíchl“ na nejlepší místo, jaké bylo k dispozici. Netajím se tím, že to dělám pro ty knihy moc rád, dost z nich jsou tituly přibližující čtivým a

srozumitelným způsobem historii. Naši, cizí, vzdálenou i nedávnou. Zaslouží si dostat  se  mezi lidi. Historik není pan učitel. Kvalita jeho práce spočívá v tom, že odmítá vidět věci jen jedním způsobem, projde a porovná různé prameny, nutí čtenáře, aby si udělal úsudek sám, použil vlastní rozum. Těžko vystihnout jejich práci lépe než rčením, že nic není černobílé.

Priznávam, že som sa práve z tvojich knižných statusov dozvedela o pár vynikajúcich knihách, ako Zlatá vydra (Švandrlík) či Čarodějky malostranské (Kubašková). Aká kniha v poslednej dobe najviac oslovila teba?

Tyhle dvě knihy jsou naprosto úžasné. Opravdu mě potěšilo, když jsem zjistil, že v rámci Epochy vzniklo něco, co sám neformálně, neoficiálně a určitě nepřesně (leč s láskou), nazývám „bejby lajna“, tedy příběhy, věnované mladším čtenářům. Tomuhle nápadu a projektu hodně fandím a doufám, že se mu bude dařit.

Vzory… Nemyslím gramatické ale tie živé. Formujú nás, inšpirujú, chceme sa na ne podobať, mať rovnaký úspech či morálnu hodnotu. Mal si, prípadne stále máš, nejaké vzory autorské alebo osobné?

Formovala mě spousta knih a tím pádem i autorů, stejně tak filmy, z každého příběhu v nás kousek zůstane. S těmi vzory je to těžké, určitě jsou potřebné, hlavně na počátku psaní (a vlastně každého zahájení nové činnosti), jenže nakonec pochopíš, že za tebe tvoji práci neudělají, knihu nenapíší a těžké životní situace nevyřeší. Vzory jsou tedy potřebné jen do chvíle, než přijmeš fakt, že je to tvůj život a nikdo jiný ho za tebe žít ani rozhodovat nebude.

O čom snívaš? Myslím, či máš a) v noci nejaké sny, ktoré sa dajú považovať za námet nejakého príbehu, ale tiež b) sny, ktoré sa dajú nazvať plánmi a túžbami do budúcnosti.

a) sny se mi zdají málo, když se dostanu do postele, tak okamžitě usínám. Budím se z kómatu tři až pět minut před zvoněním budíku. Pokud se mi zdá něco mezitím, nepamatuji si to.

b) Chtěl bych někdy spát v kuse víc než pět/šest hodin. (pokud spím déle, bolí mě záda, to bude asi to stáří). Takhle většinou přijdu z práce a na hodinu odpadnu. Zkoušel jsem vydržet, ale ničemu jsem nepomohl, v tom „zombie“ módu jsem nic nenapsal.

Občas sa stane, že sa stretnú dvaja autori a niečo spoločne napíšu. Vieš si takúto spoluprácu predstaviť? S kým z českých a slovenských autorov (prípadne svetových) by si si rád strihol poviedku, či román?

Ne, zatím si to představit neumím. Vždy, když vyjde taková kniha/povídka/text, přemýšlím nad tím, jaká úskalí to sebou neslo. Může se ale stát, že existují autoři, kteří jsou v tandemu kreativnější, silnější, pracovitější a dodržují snadněji psací disciplínu. Pak takové spojení dává smysl. A třeba jednou někoho takového najdu.

Čítaš aj slovenské knihy? Nerobí ti slovenčina problém?

Jasně, že je čtu a nemám se slovenštinou nejmenší problém. Přísun knižních novinek ze Slovenska mám nepravidelný, přece jen nejsou ty tituly zcela jednoduše dostupné. Početně největší zastoupení mají u mne Juraj Červenák, Josef Karika a Gustáv Murín. Ale nevyhýbám se ani jiným autorům.

Na čom teraz pracuješ a kedy to vyjde?

Dokončuji jeden dříve odložený text, zbývá napsat poslední kapitoly. Pracovně tomu říkám „bukolický román s přesahem do magického realismu“, což možná ponechám i jako podtitul. Už nyní přemýšlím, do jakého textu „skočím“ potom…  Datum vydání je samozřejmě neznámé, nejprve to musím dopsat a pak to projde redakcí.

Čo by si na záver chcel odkázať našim aj tvojim čitateľom?

Pokud jste dočetli až sem jste mnohem úžasnější, než si myslíte!!!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď