Albertus Kvajk aneb těžké břímě začínajícího mága

Ke studiu na magické univerzitě škádlení se spolužáky a mnohdy i profesory zajisté patří. Jenže když to škádlení trochu přeženete a jednoho z profesorů proměníte v úhlednou hromádku z popela, nezbývá než sbalit si raneček a vyrazit do světa. Co na tom, že vám ten dobrý muž vysvětloval jak se proti podobným kouzlům bránit…

Všechno zlé je pro něco dobré. Albertus Kvajk by mohl vyprávět. Už jako malý sršel v sirotčinci při naštvání se hromy blesky, což v tomto případě není metafora, ale známka jistého magického nadání nebezpečného zejména lidem v blízkém okolí. Magická univerzita byla tedy logickou volbou. Pak už samozřejmě následovala „taková ta klasika“ – posměch a šikana od spolužáků, ústrky od kantorů… Ale kdo se směje naposled, ten se blbě brání proti magii, o čemž se na vlastní kůži přesvědčil jeden samolibý profesor. Ironií je, že právě on učil studenty jak se proti magii bránit, a že mu Kvajk vysvětloval, že jeho metody jsou nepříliš účinné. A tak, zanedlouho poté, co je profesorův popel důkladně smeten a uložen a třída řádně vyvětrána, začíná se pouť Albertuse Kvajka širým a proklatě nebezpečným světem.

Když trouba vyrazí do světa

Kvajk si ještě na odchodnou vydupe glejt potvrzující absolvování magických studií a pak tento pubertální poděs vyrazí do světa. Ale protože doposud nikdy neopustil brány magické univerzity, představuje si, že někde ve městě na trhu zvučně zadeklamuje že je čarodějem a každý si z něj sedne na zadek – a peníze se mu jen posypou. Realita je ovšem zcela jiná a brzy uštědří naivnímu prosťáčkovi pár dobře mířených direktů.

Jak jste zajisté z předchozích řádků pochopili, přichystal na čtenáře Ivo Hury humoristickou fantasy. Albertus Kvajk je svérázná postavička, která se dívá na svět očima puberťáka – a podle toho text mnohdy vypadá. Hlavní hrdina má kopu ulítlých nápadů a občas kouká přes růžové brýle zamlžené naivitou nebo hormony. Pokud snesete trochu nekorektního humoru spíše pubertálnějšího ražení, pak vás Albertus Kvajk – bajka prvá osloví.

Příběh sám o sobě je mírně naivní a nekomplikovaný; na druhou stranu je třeba říct, že lehkost, nadhled a ironie, s jakou je vše napsáno, v podstatě vylučují jakékoliv dějové složitosti, větší vysvětlování a podobné peripetie zpomalující děj. Občas takovou pasáž, byť nepříliš rozsáhlou, v textu potkáte, a sami si uvědomíte jak moc vyčnívá a brzdí.

Příběh je podán z očí hlavního hrdiny, což dává vypravěči prostor k dalším drobným legráckám a vtípkům. Místy budete žasnout, jak přesvědčivě dokázal sám autor při psaní vklouznout do kůže mladého muže objevujícího svět.

Tomu neuvěříte!

Albertus Kvajk – bajka prvá trpí nevyrovnaností textu. Je jasné, že humor nemůže být ani v tomto druhu literatury všudypřítomný a že ne každý vtípek se povede. Nečekejte Pratchetta ani Asprina (i kdy tomu se Kvajk stylem blíží o trošičku více). Kniha je s prominutím zábavná „kravinka“, jejímž cílem je čtenáři vykouzlit úsměv na tváři, o mnoho vyšší ambice bych jí bohužel nepřisuzoval. Ostatně už fakt, že na obálce sám sebe příběh nazývá infantilním, jasně definuje cílovou skupinu i ražení knihy. A označení bajka je také vzhledem ke stylizaci textu velmi přiléhavé.

Způsob vyprávění není sám o sobě špatný, a je z něj zřejmé, že autor věděl jaký příběh chce vyprávět a jak ho chce podat. Občas však přijde na potřebu více vysvětlovat nebo popisovat a tón textu zvážní; laškovný podtón je rázem fuč a text působí díky tomu nekonzistentně.

V ději se Hury nesnaží být nějak inovativní. Dočkáte se tedy příběhu o tom, kterak se čaroděj-začátečník se svým kamarádem zlodějíčkem nechali naverbovat na výpravu proti mocnému mágovi. S vidinou snadného vítězství, obdivu žen a nehynoucí slávy se vydávají na cestu do neznáma – a právě zde nastupuje ona nelítostná realita. Jak to dopadne zřejmě tušíte, ale cesta k pointě je vcelku zábavná. Dočkáte se mnoha propriet, které v heroickém příběhu nemohou chybět: vesničané, kterým čouhá sláma z bot, udatní rytíři, fanatičtí inkvizitoři chrastící sirkami, čarodějné věže (i na toho mocného mága v ní samozřejmě dojde), noční můru… Chybí snad už jen drak. Navíc závěrečná pointa je vcelku překvapivá a láká k věcem příštím.

Albertus Kvajk je zvláštní knihou. Nad mnoha věcmi mávnete rukou, že je to děsná (ale úsměvná, což z textu jasně vyplývá!) blbost. Zároveň však budete číst dál, protože prostě budete chtít vědět jak to celé dopadne. Drzý, rozjívený, místy až frackovitý styl vyprávění se vám rychle dostane pod kůži.

Určitě ale budete vnímat některé věci. Už jen začátek příběhu, ve kterém mladý zloděj zatáhne začínajícího mága do svého supertajného doupěte přesto, že se vůbec neznají, budí pochyby o logice. Naštěstí je to jediný podobný větší „kopanec“, zbytek jsou spíše drobnosti, se kterými se dá žít a třeba je i (velkoryse) přehlédnete. Ve prospěch Iva Huryho hraje také fakt, že jeho hrdinové hrají podle stanovených pravidel. Žádné větší úlety, předvídatelné chování. Kvajk umí pár kouzel a těch se drží, že by ve chvíli nouze nejvyšší vytáhl z rukávu nějaké „eso, o kterém doposud nebyla řeč, to ne.

Jedna husička za druhou

Co však může být pro mnoho čtenářů přes čáru je Huryho machistické pojetí ženských postav. Naši hrdinové totiž berou všechny mladší ženy bez rozdílu jako husičky (toto slovo je vypůjčeno přímo z knihy a objeví se tam mnohokrát) – k rozjívenému a světáckému stylu chování mladých mužů to vcelku sedí, nadsázka je tam zřejmá, ale útlocitnější povahy by toto archetypální škatulkování nemuselo nechat chladnými.

Když už jsme u těch postav, tak je třeba říct, že jejich zpracování není špatné. Na daný typ příběhu má hlavní postava vcelku slušnou hloubku a chová se uvěřitelně a konzistentně, což dává knize plusové body. I ostatní charaktery hrají své role bez výtek. Dělají to, co se od nich očekává, sem tam pronesou nějakou ironickou poznámku či absolvují slovní přestřelku s hlavním hrdinou, což dodává knize šťávu a vyprávění lehkost. Právě určité těžko uchopitelné kouzlo hrdinů je tím, co vás ke knize připoutá.

A postavy ještě jednou – tentokrát obrazově. Nezmínit parádní ilustrace, které má na svědomí Josef Pepe Svoboda, by byl hřích. Nejsem sice žádný extra umělec, ale troufnu si říct, že černobíle vypadá Svobodovo dílo ještě o trošku lépe než barevná ilustrace na obálce.

Od ilustrací už to je jen krůček ke knize samotné. Má velmi příjemný formát, dobře padne do ruky a obálka je překvapivě trvanlivá. A na výše zmíněnou obálku se kouká vážně dobře. Nakladatelství True paperback dělá čest svému jménu a na starší ročníky dýchne nostalgie spojená se „sešitovými“ knihami.

Ivo Hury rozhodně není velmistr humoristické fantasy. Ale přesto odvedl slušnou práci, a pokud přežijete trochu toho pubertálního humoru a machistickou práci se ženskými postavami, určitě vás Albertus Kvajk – bajka prvá slušně pobaví. Lehký příběh o tom, kterak idealistický čaroděj do světa vyrazil a o iluze za prvním rohem přišel, má sice pár much, ale zároveň i schopnost čtenáře okouzlit. A kdo ví, třeba se časem dočkáme i bajky druhé.

Ivo Hury: Albertus Kvajk – bajka prvá

Vydal: True Papeback, 2018

Obálka: Josef Pepe Svoboda

Počet stran: 212

Cena: 199 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď