Andrzej Sapkowski – Meč osudu

Zaklínač – Meč osuduAndrzej Sapkowski “Děkuji ti, Eithné,” řekl. Dryáda se pomalu otočila. “Za co mi děkuješ?” “Za osud,” usmál se. “Za tvoje rozhodnutí. Protože to přece nebyla Voda Brokilonu,……

Zaklínač – Meč osudu
Andrzej Sapkowski

“Děkuji ti, Eithné,” řekl. Dryáda se pomalu otočila.
“Za co mi děkuješ?”
“Za osud,” usmál se. “Za tvoje rozhodnutí. Protože to
přece nebyla Voda Brokilonu, že? Osudem Ciri bylo vrátit se
domů. A to ty, Eithné, jsi odehrála roli osudu. A za to ti děku-
ji.”
“Jak málo toho víš o osudu,” řekla trpce dryáda. “Jak
málo toho víš, zaklínači. Jak málo toho vidíš. Jak málo toho
chápeš. Děkuješ mi? Děkuješ za roli, kterou jsem zahrála? Za
divadelní vystoupení? Za umělecký výkon, za podvod, za
mystifikaci? Za to, že meč osudu byl, jak soudíš, ze dřeva,
potaženého pozlátkem? Tak mi dál neděkuj, ale přesvědč mě.
když myslíš. Dokaž mi, že pravda je na tvé straně. Hoď mi
do tváře svou pravdu, ukaž mi, jak triumfuje střízlivá, lidská
pravda, zdravý rozum, díky němuž, jak myslíte, ovládnete
svět. Tohle je Voda Brokilonu, ještě trochu zůstalo. Odvážíš
se napít? Dobyvateli světa?”

{str. 124, povídka Meč osudu}

Třetí povídková sbírka o Zaklínači je úžasná!
Začíná nenápadně – variací na pohádku o malé mořské víle – povídkou Trošku se obětovat. Sapkowski v této povídce předvede něco, s čím se setkáme ještě později v Paní Jezera. Milostný, klidně plynoucí příběh, okořeněný trochou toho boje. Klidný konec, Marigold zpívající baladu o zamilovaném zaklínači a trubadúře a o tom, jak je nic nemohlo rozdělit. A pak, náhle, nečekaně … několik řádků se skutečným koncem jejich lásky … konec, který vás nechá několik minut nechápavě zírat na konec povídky a opakovat si “Ten bastard” na adresu Sapkowského … však si to přečtěte sami … (podobně se budete cítit při čtení Paní Jezera po událostech na hradě Stygga) 
Povídkou druhou je Meč osudu. Vypráví o dalším setkání Geralta a Ciri a potvrzuje, že mají společný a neodvratitelný osud. Dozvíme se více o tajemném Brokilonu, dryádách a vztahu zbytku světa k nim. Skvěle napsaná povídka, výborné dialogy, …  
A pak přichází povídka třetí – Něco víc. A ta je opravdu něčím víc. Geniální, nedostižný příběh. To je Sapkowski tak jak ho mám rád. Právě tato povídka nejvíce připomíná dle mého soudu nejlepší Sapkowského knihu – Věž vlaštovky. Koláž minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Setkání s osudem, Soddenský pahorek a na něm pomník se čtrnácti jmény … Jaké je to čtrnácté … Yennefer z  Vengerbergu? Kdo ví … Zjišťujeme, kdo je Geraltova matka, znovu se potkáváme s Yennefer, posloucháme Marigolda vyprávět o zkáze v Cintře … a nakonec definitivní potvrzení toho, že Ciri je Geraltovým osudem. Lepší úvod do románu si opravdu nelze přát …
Je snad zbytečné dodávat, že právě tato povídková sbírka je něčím, co by jste si měli bez nejmenších pochyb přečíst. Pokud jste nečetli ještě nic od Sapkowského a chystáte se začít románem, nedělejte to. Začněte touto povídkovou sbírkou. Určitě neprohloupíte.
Povídky z této sbírky, dvou předchozích a sbírek Maladie a Tandaradei! seřazené do logické posloupnosti znovu vycházejí ve sbírkách Zaklínač I. a Zaklínač II.

Jméno Zaklínač: Stříbrný meč
Autor Andrzej Sapkowski
Vydavatel, rok vydání Winston Smith, 1993
Počet stran 217
Cena 89,- Kč
Další Překlad Jiří Pilch
Dittmar Chmelař
Roman Sochor
Hodnocení 85%

Napsal (c) Jan Čeřovský, 27.6.2000
E-mail: Cerovsky@jcsoft.cz
URL: http://www.jcsoft.cz & http://www.jcsoft.cz/fantasy/

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Ty jo ,to by člověk nečekal,že Vissena je Geraltova matka a Korin otec :o).Jinak tahle kniha je opravdu dobrá,přečetl jsem jí celou asi 3x . Všechny se mi líbí a dal bych 90%.

Zanechat odpověď