Bakly: Když je jeden muž víc než armáda

Býval rváčem, zkušeným bojovníkem v aréně. Pud sebezáchovy ho opustil v poměrně raném věku, chuť do života o něco později, chuť zabíjet zatím nikoliv. Jeho jediným cílem se stala ochrana jeho dcery. Cílem, kterému bez mrknutí obětuje vše, dokonce i vlastní život. Bakly. Legenda vonící po krvi.

Nikdy, opakuji NIKDY, se nepouštějte do křížku s chlapem, který nemá co ztratit. A o Baklym to platí dvojnásob. Vysoké, zjizvené a enormně svalnaté monstrum už dávno necítí strach nebo bolest. Šklebí se smrti do obličeje a vítá každou možnost zemřít s otevřenou náručí. Je jedno kolik vás je nebo jaké zbraně máte – tenhle chlapík se prostě bude bránit do poledního dechu a doufat, že jich s sebou během boje vezme co nejvíc.

Legenda se vrací

Pokud tápete, kdo to ten Bakly vlastně je, rádi podáme pomocnou ruku. Tenhle chlapík se objevil na literární scéně poprvé již v roce 2003 v románu Bez slitování. Jeho „otcem“ je Miroslav Žamboch, jedna z legend české akční fantastiky. Bakly byl ve své podstatě protikladem k jinému Žambochovu kultovnímu hrdinovi, Koniášovi. Hora svalů vyznávající právo silnějšího a řešící problémy hrubou silou, přesto však působící jako „ten dobrý“. Chlap, na kterém si život podepsal mnoha jizvami na těle i na duši.  Jeho heslem se postupem času stalo rčení: „Jen to nejhorší je pro mě dost dobrý!“.

Po prvním románu se Bakly objevil postupně v letech 2005,2006 a 2007 ve třech kolibřících – miniknihách obsahujících jednu povídku, pak si dal až do roku 2010 pauzu, aby se vrátil v povídkové sbírce Čas žít, čas zabíjet. A protože Miroslav Žamboch dlouho odskakoval k jiným projektům a psal, co ho v danou chvíli bavilo a chytlo, málokdo čekal nějaký větší návrat tohoto v dnešní době již kultovního hrdiny. Leč stalo se. V letech 2018 a 2019 byl vydán příběh rozdělený do dvou knih: Bakly: Hledání smrti a Bakly: V objetí smrti. Zde najdeme Baklyho v podstatě na sklonku života, vyšeptalého, zlomeného… ale o nic méně smrtícího když mu někdo sáhne na jeho holčičku, dceru Zuzanu. První díl je na Žambochovy poměry klidnou selankou, aby ve druhém ukázal, že autor ani jeho hrdina neztratili nic ze své formy a že stále ještě umí roztočit ďábelský lidský masomlýnek.

K radosti čtenářů však není Baklyho dnům konec. Další návrat se koná téměř přesně v den autorových narozenin a jeho dárek čtenářům se honosí podtitulem Armáda.

Návrat ke kořenům

Bakly: Armáda je ve své podstatě návrat v pravém slova smyslu. Jedná se totiž o pět povídek naskládaných do jedné knihy. Tři z nich vyšly v rámci výše uvedených kolibříků: Návrat zabijáka, Anděl bez slitování a Holýma rukama. Čtvrtý kus, Krátká zastávka na dlouhé cestě, sice vychází knižně poprvé, ale byl uveřejněn v časopise Pevnost (08/2015, ať to máme komplet). Poslední povídka, a to i v chronologii knihy, je jedinou skutečnou novinkou a jmenuje se Inkognito.

Pokud jste skutečnými fandy, zřejmě budete mít všechny kolibříky pěkně pohromadě v knihovničce a povídku z Pevnosti přelouskanou i pozpátku. Pak jen nezbývá než říct, že novinkové Inkognito si kvalitou ničím s předchozími kusy nezadá. Další důvody pro koupi Armády stejně nepotřebujete.

Pokud se s Baklym hodláte teprve seznámit, pak je Armáda také ideální příležitostí. V knize totiž najdete typické ukázky toho, jak tento hrdina „funguje“ – jak vidí svět a svůj neradostný život. Troufnu si říct, že tenhle sympaťák se vám rychle dostane pod kůži.

Jdoucí na smrt…

Poznámka na začátek: jakožto starší čtenář si dovolím hovořit a psát o Baklym jako o legendě. Chápu, od roku 2003 uplynulo již mnoho vody v řekách a ne každý to bude mít stejně, ale… Ano, snažím se odprostit od pohledu fanouška, ale chvílemi si prostě nedokážu pomoc a nostalgie vyhrává, za což se omlouvám. A nyní již zpět k hlavnímu tématu recenze.

Možná si budete říkat: proč vlastně je ten Bakly taková oblíbená postava?

Když se podíváme na pětici povídek, zjistíme, že jsou poměrně přímočaré, děj je postavený na nekomplikované zápletce. Jenže i jednoduchý příběh může mít šarm, což autor s grácií sobě vlastní dokazuje. Žamboch má úžasný talent pro vyprávění příběhů a cit pro detail, dokáže umně dávkovat drobnosti tak, aby nenudily a děj se přitom posouval. Zdánlivě se nic neděje a najednou BUCH! Stačí krátká chvíle a děj se zvrhne v dokonalou akční exhibici.

Vzhledem k tomu, že děj je zasazen do alternativního středověku, bojuje se chladnými zbraněmi nebo dokonce holýma rukama. A opět si odvážně troufnu říct, že Žamboch je v popisu akce absolutní špičkou. Sám si boj zkouší a je milovníkem bojových umění; a podle toho jeho scény i vypadají. Dokáže precizně popsat šermířské souboje (přičemž si je dobře vědom, že panáci mávající kordy v úžasných finesách umírají první) i pěstní souboje. Nebojí se využít všech dostupných metod; čestný boj je pro mrtvoly! Dobře, mnohdy nechá svého hrdinu uniknout smrtícímu seku o pověstný vlásek, ale většinou se nad tím ani nepozastavíte, protože děj vás doslova strhne. Vše je dynamické a co do reality klidně může sloužit jako příručka pro larpaře a šermířské soubory.

Sluší se dodat, že v Baklyho světě má své místo i magie, ale spíš jen jako doplněk. Svoji roli hraje částečně i proto, že magicky nadaní jedinci jsou pronásledováni a Zuzana má poměrně slušné magické nadání.

Síla nejen v síle

K chytlavému stylu psaní přidejme další silnou autorovu devízu: práci s postavami. Ačkoliv v malém rozsahu povídky tolik nevynikne, přesto nepůsobí hrdinové v žádném případě povrchně, ploše a dialogy nejsou nikterak odfláknuté či hloupé, ba naopak! Dobře, většinou je rozdělení na dobré a špatné (za předpokladu, že berete zabijáka Baklyho jako dobrého) naprosto jasné; v tohle světě dělení na my a oni funguje na sto procent, ale to v konečném důsledku ničemu nevadí. Tyhle příběhy jsou většinou stavěné tak, že dopředu víte, co přijde, a jen si užíváte to jak to postupně přichází a především tu fázi když to konečně přijde.

Taková povídka Holýma rukama je dokonalou sondou do duše muže unaveného životem beze strachu ze smrti. A právě tohle dělá Baklyho neopakovatelným a kultovním. Sám proti mnohanásobné přesile, přesto se nevzdává a je připraven svést svůj poslední boj. Mechanicky zabíjí jednoho protivníka po druhém, bez jakýchkoliv emocí, pohyb za pohybem. Z pohledu logiky to vypadá jako slušně přestřelená hloupost, jenže Žamboch vše umí podat tak, že tomu budete věřit a ještě z toho budete mít mrazení v zádech. A ona postava jednoduchého zabijáka řešícího své problémy násilím a volící vždy nejpřímější cestu tím získává úplně jiné rozměry, protože nahlédnout mu během boje do hlavy…

Je však nutné říct, že násilí je jen prostředek, nikoliv hlavní tahoun děje, záminka příběhu jako tomu bývá u klasických káčkových (Kulhánek, Kopřiva, Kotleta) slasherů. Žamboch je ve svém vyprávění o něco elegantnější, sofistikovanější.

Fajn, a teď tohle všechno naházejte do jedné povídky nebo i knihy. Přímočará skvěle napsaná akce, ve které mají postavy hloubku, jasně víte kdo je kdo a proč jde komu po krku… Tenhle recept na super čtení je univerzální a funguje dlouhá léta. Nezapomeňte přidat pár kýblů krve a špetku cynismu.

Záměrně nebudu zabíhat do obsahu jednotlivých povídek. Snad jen jediná zmínka: v textu Anděl bez slitování je větší část děje podána z pohledu uvězněné Zuzany, ve zbytku textů hraje více či méně prim Bakly.

Pokud chcete i vy okusit legendu v úžasné formě, je pro vás připraveno hned pět krvavých fláků. Většina již řádně uleželých a prověřených časem, jeden zbrusu nový, ale všechny bez rozdílu skvěle připravené a dokonale chutné.

Miroslav Žamboch: Bakly – Armáda

Vydal: Triton, 2020

Obálka: Petr Vyoral

Počet stran: 288

Cena: 329 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. No, koupil jsem si to a moc se těšil. Ach jo. Povídky mi po letech připadaly takový nedodělaný, něco tomu chybělo sa ta poslední byla se všech nejslabší. No jo, Žamboch. Někdy je vynikající, někdy průměrný. Ale jo, číst ho budu i dál.

Zanechat odpověď