Kdo by nezatoužil zabránit zkáze, když může? A co když jde o totální konec, terminus, zánik lidstva? Shannon je cestovatelkou časem, avšak její mise jsou stále zoufalejší. Nejen, že se terminus jeví jako neodvratný, on se také stále víc přibližuje. Poslední zprávy hovoří o roku 2024.
Autor Tom Sweterlitsch vsadil na tři ingredience, které z jeho knihy Terminus udělají výbušnou směs. Nejprve je to brutální vražda v rodině mariňáka účastnícího se tajného vládního projektu. Pak příběh nabírá charakter hororu pro děsivý věčný les, v němž procházka připomíná spíš noční můru (a moc nekoreluje s naší představou vánočního výletu do království zasněžených krasavců, mezi nimiž vesele cinkají sáně s dědou Mrázem). A pak tu máme hrátky s paradoxy vlivem cestování časem, které vytvoří mnoho různých budoucností, jejichž realizace se váže na samotného cestovatele; s jeho přítomností vzniká i zaniká.
V popředí navíc stojí zajímavá hrdinka Shannon – agentka vyšetřovací služby NCIS se silnou vůlí. Při jedné akci přijde o nohu, ale nevzdá to a naučí se chodit se sofistikovaně udělanou protézou tak, že to nikdo nepozná. Je elegantní a houževnatá a nezlomí ji ani vlastní „terminální“ zážitek. Právě ten je silným motorem, pohánějícím souboj s časem, ale i hranicemi lidské mysli. Se strachem, ukrytým hluboko v nás, a s důsledky vlastních činů, které mají mnohdy zvrácený smysl pro humor.
Vyšetřovací metody se jeví místy trochu bezzubé a míří do slepých uliček, a tak Shannon nezbývá, než opakovaně pokoušet budoucnost, do níž nakukuje jako za oponu v divadle. Hledá nápovědy, které by jí pomohly pochopit nejasnosti v jejím výchozím čase, do nějž se pak vrátí. Uznávám, že jako vyšetřovací metoda je to minimálně originální, nepřišlo mi to však o moc účinnější než standardní metody, jak je známe dnes. Budoucnost totiž není jen jedna a zavléká Shannon do stále spletitějších vazeb. Potkává v různých časech sice tytéž lidi, ale nejsou úplně stejní, nepracují tam, kde posledně, prohazují si role, mění partnery. A přesto zůstává zachován jakýsi vzorec, podle něhož se žádné prvky jednou rozehrané partie neztrácejí.
Shannon se musí vždy velmi rychle zorientovat, smířit se se změnami, které znamenají i její osobní ztráty, a hlavně promyšleně jednat. Občas to vypadá, že měla víc štěstí než rozumu. Na první pohled jí opravdu informace o spáchaném zločinu odkrývají náhody. Na druhý pohled vidíme zákonitosti, které ji k odhalení prostě musely dovést. Rušil mě maličko jen ten ambientní systém, který byl sice vizuálně skvělý, ale aby něčím výrazně pohnul, to se říci nedá, a tak je v příběhu spíš na efekt.
Z pátrání po vrazích se postupně stává boj o život hlavní hrdinky. Podaří se jí nakonec odvrátit osud věčného vězně věčného lesa? Mnoha agentům se něco podobného přihodilo – uměle přidržováni při životě v zajetí – stali se z nich „motýli pod poklopem“. Nakonec není samotné vyšetřování vraždy tak důležité (brutalitu toho činu jsem vůbec nepochopila) a stává se pouhou zástěrkou, možná způsobem, jak na sebe vrazi chtěli (podvědomě) jen upozornit. Taktéž fungování samotného věčného lesa v přirozené krajině je tak trochu záhadou, ačkoliv sám o sobě je bezesporu fascinující. Chvíli se tak jako čtenář/ka pohybujete na ostří nože, zda jste ve světě mýtů a zázraků, nebo přísné logiky a vědy.
Také se musíte připravit na to, že se budete utápět ve spoustě detailů, pokud si pro sebe nevybere to důležité – asi jako Shannon pracuje s množstvím informací, motivů, verzí. Ani ona nikdy dopředu neví, který detail se nakonec může ukázat jako klíčový a zavést vyšetřování na špatnou stopu. Než to zjistí, musí jich spousty posoudit a bloudit při tom v křižovatkách možností. Jako kdyby život sám byl svým nekonečným fraktálním odrazem v zrcadle.
Román je samozřejmě díky mnohým detailům plastičtější. Napínavý děj zarazí člověka do opěradla židle, nebo do polštáře, nebo do čehokoliv kolem něj, jako kdyby ho unášel nadsvětelnou rychlostí. Kniha se prostě nedá odložit. Z dokonalosti tajuplné atmosféry se až tají dech a děsivý popis konce lidstva, nesoucí mrazivou hrůzu nefalšovaného hororu – ne toho, kdy na vás vybafne nějaká příšera, ale toho inteligentního a plíživého – se dostane pěkně pod kůži. A ještě jedno plus: kniha přináší konečně (!) mimozemskou bytost, která nevypadá jako filmový Vetřelec. Její vzhled se ovšem dá popsat dost složitě – takže to ani nebudu zkoušet. Tom Sweterlitsch to ale zvládl mistrně.
K věrohodnosti příběhu přispívá profesní hantýrka agentů a užívání mnoha technických zkratek, které postavy umí zakomponovat do běžné řeči aniž by to znělo uměle. Jistě k tomu přispěl i překlad Michaela Taliána, díky němuž text hladce plyne. Změny vyprávěcích perspektiv na mě působily naopak trochu nefunkčním dojmem. Kdyby autor zůstal u ich-formy, zřejmě by nic nezkazil. Možnost nahlédnout postavu Shannon očima vnějšího pozorovatele mělo zřejmě něco vyvolat, ale buď to autor schoval tak dobře, že netuším co, nebo je to jenom módní trend, který si chtěl vyzkoušet. Co ale musím ocenit, je autorova schopnost seskládat nakonec střípky do celkem smysluplného kaleidoskopu a věrohodně vysvětlit, proč se tolik událostí pohybuje v soustředných kruzích kolem Shannon. A proč to má být právě ona, kdo má o osudu celého lidstva rozhodnout.
Na závěr musím podotknout, že se nakladatelství Planeta9 tentokrát docela pláclo přes kapsu, když zvolilo pro knihu kromě pevné vazby i kvalitní, téměř křídový papír. Taktéž mrazivá obálka a s ní sjednocená grafika dodávají dílu patřičný šmrnc. Lakonické označení kapitol pouhými číslicemi vyvolává dojem nějakého odpočtu a citáty s odkazy na světová díla zase dodávají rozměr „globálního osudu“. Tom Swererlitsch jako spisovatel zatím moc znám není. Živil se dosud ve filmařské branži a mnoho let si také vyzkoušel práci knihovníka. O to víc působí román Terminus jako pořádná bomba. Jestli milujete sci-fi a žádné pořádné na vás pod stromečkem nečekalo, tak si přejte tohle.
Procentuální hodnocení: 90%
Tom Sweterlitsch: Terminus
Vydala: Planeta9, 2019
Obálka: Jiří Miňovský
Počet stran: 424
Cena: 359 Kč
